Byl John F. Kennedy válečný jestřáb, nebo nebohá oběť vojenskoprůmyslového komplexu?

25. 11. 2011 / Daniel Veselý

Pan Vít ve svém text píše, že JFK byl odpůrcem segregace černošského obyvatelstva  a že podporoval občanská práva. Toto tvrzení ale narazí na kámen, pokud budeme číst precizně zpracované publikace a brát v potaz poznatky opravdových výzkumníků. Americký historik Howard Zinn je autorem známé publikace A People's History of the United States, která se po právu stala novátorským bořitelem mýtů obestírající velké "postavy" dějin Spojených států. Zinn právě uvádí, že JFK velice pomalu reagoval na problémy rasové segregace na jihu Spojených států, aniž by se pokusil tento problém efektivně řešit. Investigativní reportér Seymour Hersh ve své knize Dark Side of Camelot cituje Kennedyho bývalou milenku, která říkala, že JFK se o chudých lidech, černoších a Židech vyjadřoval jako o "ubohých bastardech". Ano, může jít přirozeně o pomluvu zhrzené a odkopnuté milenky, nicméně ani další údaje nenasvědčují tomu, že by Kennedy sám horlivě bojoval za práva Afroameričanů a občanská práva obecně, a to do uměle vytvořené reality vnáší minimálně pochybnost. Zinn ve své další knize The Southern Mystique píše, že JFK ještě předtím než se ujal prezidentského úřadu slíbil, že na první schůzi Kongresu nebude podporovat změnu legislativy týkající se občanských práv. Na oplátku mu byla přislíbena legislativní podpora pro ostatní části jeho programu. Kennedyho přítel a tehdejší floridský senátor Smathers na rovinu řekl, že JFK nejevil žádný zájem změnit senátní regule týkající se této otázky v průběhu tohoto klíčového jednání. Zinn dále popisuje, že ani v následujících měsících a letech Kennedy žádná převratná rozhodnutí ohledně občanských práv a práv Afroameričanů neuskutečnil, ačkoliv k tomu měl příležitost, a svá tvrzení detailně dokládá patřičnými citacemi. Fakta, jež Howard Zinn o JFK prezentuje na základě detailního bádání, neodpovídají jednostranně pozitivním pohledům, které zastává nejen pan Vít -- podle Zinna jde v případě prezidenta Kennedyho o vyrobený symbol, mýtus, jehož prostřednictvím se utužovala kontrola, vytvořená politickými elitami, bohatými a médii -- s cílem udržet si moc a vliv.    

                Pan Vít dále píše, že se JFK "v mezinárodní situaci podařilo urovnat kubánskou krizi, která hrozila přejít v otevřený konflikt. Nakonec recipročním stažením balistických raket (Rusové z Kuby a Američané z Turecka), krizi vyřešil." To je ovšem tragický omyl, který se od konce 60. let, od kdy se datuje průmyslová výroba Kennedyho kultu, neustále opakuje, až se po orwellovsku stal pravdou. JFK je v učebnicích dějepisu unipolárně vykreslován jako ten "rozumný" ze dvou světových lídrů (hodný a zlý, aneb přežvýkaná dichotomie mezi demokracií a totalitou), jenž moudře předešel vypuknutí jaderného konfliktu. Pan Vít ve snaze zachovat trnovou korunu JFK naprosto ignoruje celkem dostupná fakta, a de facto notorického zločince zbavuje zodpovědnosti za kriminální čin.  

Kubánské krizi předcházela jedna opomíjená skutečnost, jež však hrála pro pochopení následujících událostí významnou úlohu. Poté co byl na Kubě svržen proamerický diktátor Fulgencio Batista a moci se ujal Fidel Castro, autorizoval Kennedyho předchůdce prezident Eisenhower vedle ekonomické blokády teroristickou kampaň, aby Castrův protiamerický režim svrhl. Eisenhoverovy plány na vojenskou invazi na Kubu realizoval JFK s naprosto katastrofálním výsledkem pro Spojené státy. Další vojenský pokus zmocnit se Castrova ostrova se měl uskutečnit v říjnu roku 1962. Je třeba zdůraznit, že z hlediska mezinárodního práva šlo o čistou agresi proti suverénní zemi. Havana se dostala do orbitu Moskvy a na konflikt dvou supervelmocí bylo zaděláno. Sovětský svaz o něco později na Kubě rozmístil atomové zbraně, a to z celkem logického důvodu; z důvodu ohrožení vlastní bezpečnosti. V Turecku byly nedaleko od hranic se SSSR rozmístěné americké jaderné hlavice. Tato skutečnost se potvrdila jako pravdivá poté, co vyplynula z rozhovorů mezi Kennedym a Chruščovem. Washington na krok Moskvy odpověděl námořní blokádou Kuby. V průběhu několika říjnových dnů roku 1962 se svět ocitl tváří v tvář hrozbě skutečné nukleární války, jejíž osudné sémě bylo zaseto již v Hirošimě a Nagasaki. Sovětský svaz Spojené státy požádal, aby veřejně slíbily, že neprovedou žádnou další invazi na Kubu a že stáhnou své nukleární hlavice z Turecka. Spojené státy na oplátku po Sovětech žádaly, aby provedli demontáž atomových zbraní na Kubě a odsunuli je z ostrova. Zatímco sovětský generální tajemník Chruščov splnil slib do puntíku, Kennedy do puntíku dohodu nesplnil; nechal sice stáhnout rakety z Turecka, nicméně zintenzivnil teroristickou válku proti Kubě, která skončila až ve 2. polovině 90. let. Co je horší, JFK tuto teroristickou kampaň nepřerušil ani během opravdu horkých dní karibské krize, kdy se bez nadsázky rozhodovalo o osudu lidstva. Oficiálně byly teroristické aktivity ukončeny 30. října roku 1962. O několik dní později -- 8. listopadu --kubánský sabotážní tým vyhodil na Kubě do vzduchu jeden průmyslový podnik, v němž podle kubánské vlády přišlo o život 400 dělníků.  

Americká historička Aviva Chomskyová napsala o kubánské revoluci knihu s názvem A History of the Cuban Revolution, kde i na základě pramenů odtajněných v 90. letech a nezatížených interpretacemi studenoválečnických historiků píše, že sovětský jaderný arzenál za americkým notně pokulhával. Americká vláda dobře věděla, že rakety rozmístěné poblíž hranic SSSR v Turecku, ale i v Itálii zvýší mocenskou nerovnováhu. Sověti rozmístěním svých raket na Kubě tudíž reagovali na skutečnou hrozbu. Sám Kennedy byl nekompromisní a schopný rozpoutat nukleární šílenství bombardováním sovětských raket na Kubě, jak uvádějí odtajněné dokumenty, jež Chomskyová ve své práci cituje. V knize se dále uvádí, že JFK o slibu, že nebude dál usilovat o Kubu, svým poradcům sdělil, že šlo o frašku s tím, že "naším cílem je zachovat si právo k invazi na Kubu". Robert McNamara navrch uznal, že sovětské rakety na Kubě ve skutečnosti žádným způsobem mocenskou rovnováhu nenarušily.

Kennedyho administrativa příšerně hazardovala v průběhu dosud snad nejosudovějších chvilek lidstva tím, že vydatně přilévala olej do ohně. Nevím, zda tato skutečnost může vyvážit Kennedyho údajné "vizionářské" projevy, varování před "neoprávněným vlivem vojenskoprůmyslového komplexu, vlivem tajných spolků, tajných přísah či tajných jednání," jak píše pan Vít. Tajné spolky a spiknutí -- to je lákavá vějička pro konspirátory, kteří tak mohou ukojit svou vášeň v temnotách svých paranoidních představ. Nechci samozřejmě popírat existenci ani jisté vlivy různých podivných spolků, nicméně je nevidím za každým bukem. Proklamace JFK navíc ve světle jeho vlastních skutků na domácí a zahraniční půdě lze chápat jako rádoby zasvěcené, bezobsažné a účelově sterilní, neboť on sám byl pevně zakořeněnou součástí establishmentu. Celkem směšně působí taky snaha JFK distancovat se od "studenoválečníků" v řadě "tajných spolků", když jeho vládou autorizované útoky na Kubu a samotná kubánská krize přesně zapadají do studenoválečnického chlíva, a nejde samozřejmě jen o Kubu, ale především o Vietnam.  

Podle významné publikace o JFK, vietnamské válce a politické kultuře ve Spojených státech Rethinking Camelot: JFK, the Vietnam War, and U.S. political culture, jejímž autorem je Noam Chomsky, byl JFK extrémním válečným jestřábem, který zahájil vietnamskou válku přímým bombardováním Jižního Vietnamu poté, co tamní satrapa Bílého domu nezvládal udržovat "pořádek".

Pro malé doplnění -- konflikt v Indočíně si vyžádal celkově více než 4 miliony lidských životů (Paul Quinn Far Eastern Economic Review, říjen 1984) -- Vietnamců, Kambodžanů a Laosanů. Jde o jednoznačně největší válečný zločin Spojených států ve 20. století i co do jeho barbarského provedení -- plošné bombardování napalmem a chemickými látkami v intenzitě suverénně překonalo veškeré bombardovací kampaně 2. světové války a jeho následky dodnes v regionu v řádech statisíců deformují a předčasně usmrcují narozené děti. Příliš se ale neví, že toto monumentální barbarství zahájil šalbou mírumilovnosti ověnčený JFK, což panu Vítovi v jeho textu nestálo ani za zmínku.      

V říjnu 1961 prezident Kennedy poslal do Jižního Vietnamu 12 letounů speciálně vybavených na protipovstalecký boj. Šlo o první případ, kdy se letectvo Spojených států angažovalo v bitevních operacích, koordinovaných se sabotážními misemi zaměřenými na potlačení odporu proti teroristickému jihovietnamskému režimu. Vojenské akce Kennedyho administrativy v letech 1961 až 1962 položily základ pro obrovské rozšíření války v následujících letech doprovázené ohromným počtem obětí. Ve stejné době bylo cca pět milionů převážně jihovietnamských rolníků nahnáno do koncentračních táborů (tzv. strategic hamlets), aby jim byl za ostnatým drátem znemožněn kontakt s guerillami, které se i podle amerických údajů těšily velké podpoře jihovietnamského obyvatelstva. Národní osvobozeneckou frontu (NLF) -- Vietcong -- podporovalo až 75% populace. Řada stoupenců JFK může namítnout, že prezident chtěl válku ve Vietnamu ukončit, a proto byl zavražděn. Jak ovšem vyplývá z interních dokumentů, Kennedy se z Vietnamu chtěl stáhnout až po konečném vítězství. A my dobře víme, co "konečné vítězství" pro Indočínu znamenalo. JFK bojoval ve Vietnamu proti údajné komunistické hrozbě, jak zřetelně vyplývá i z jeho stanovisek. Tady se tedy pan Vít opět mýlí, když tvrdí, že prezident Kennedy vystupoval proti studenoválečníkům.  

Byl tedy John F. Kennedy válečným jestřábem, nebo nebohou obětí vojensko-průmyslového komplexu -- i kvůli jeho boji proti FEDu? Mám za to, že obé platí, nicméně si myslím, že nebyl "nebohou" obětí. Je samozřejmě pravděpodobné, že určitým mocenským seskupením v mnoha ohledech vadil, a proto byl nakonec odstraněn, nicméně má to být skutečný impuls pro jeho chválu z úst pana Víta a ostatních Kennedyho stoupenců? Myslím, že brilantně se v reakci na jeho zavraždění vyjádřil černošský myslitel Malcolm X, když prohlásil, že jde o odpověď na "klima nenávisti" s tím, že "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá". Nakonec já sám zastávám názor, že je třeba o činech JFK otevřeně a nahlas hovořit narovinu tak, jak se patří, a že zločiny dalece převyšují domnělé i skutečné Kennedyho snahy vymanit se ze jha vojenskoprůmyslového komplexu.                                                    

Vytisknout