Co jíst? Toť otázka! (1)

13. 9. 2011 / Miloš Dokulil

Menším písmem k tomu bylo připojeno, že případné mýty odhaluje dr. Oz. "Oz" sice v angličtině znamená "unci", ale také souvisí se zemí, v níž působil jeden vynikající kouzelník, který se vysnil jedné Dorotce (ve filmovém zpracování) už roku 1939. Tvůrcem té postavy i jejího rozkošatělého příběhu je ovšem mnohem dříve L. Frank Baum již roku 1900; a to v knižní podobě). Už tak dost možných kulturních důvodů k věnování pozornosti osobní tělesnosti. Asi bych také měl dodat, že na zmíněné časopisecké obálce byly seřazeny takové produkty jako mj. brokolice, nebo rozpůlené vajíčko na tvrdo, vyrovnané do řady snad s okrouhlými piškotky, taky hranolky čokolády, stejný počet vlašských ořechů nebo jader mandlí, a rovněž plátek rybího masa, nad ním hromádka snad müsli, a úplně dole 14 bobulí borůvek. Takže může tu být okamžitě otázka, zda takto byl v krátkosti prezentován doktorem Ozem doporučený jídelníček. Není-li to pouze neautorizovaný pokus o interpretaci těch možných doporučení přímo redakcí zmíněného časopisu. Podle strany 5 byla ta obálka jen fotografií. A věřte fotografii!

Takže: mýtem zřejmě není pro začátek aspoň jméno autora článku. Dr. Mehmet Oz, chirurg, specializovaný jako kardiolog. Také nositel ceny za televizní osvětu. (Celý text, v čísle z 12. září, na str. 34-39.) Zkusím dále, byť ne dost ukázněně, neodbíhat od věci, i když se nebudu otrocky držet ani obšírného textu, ani tématu.

Autor se mj. zmiňuje o tom, co asi všichni lidé aspoň středního věku znají. Kdeco se někdy naléhavě doporučuje. Mnohdy i tak, že se pak to doporučované -- snad ještě naléhavěji -- nedoporučuje. Jednu variantu tohoto přístupu jsme si mohli osvojit ještě z dob socialismu. Už příroda skýtala k tomu nemalá varovná, i s předstihem "plánovaná" doporučení. Je-li hodně šišek, bude hodně veverek, že! Takže když na jaře bylo hodně vajec a po Velikonocích jich přitom pořád nemálo zůstávalo ve skladech, bylo třeba vzpružit možné konzumenty výzvami typu "Jezte vejce -- je to zdravé!". Naopak v zimě bylo možné spotřebitelům vyjasnit, že ve vejcích zákeřně číhá cholesterol. A ten se hodlá usídlit v našich cévách a zkracovat nám posléze život. Také dr. Oz zná své "Pappenheimské", jako je znal již proslulý Valdštejn.

Naše dnešní situace (tj. zřejmě v roce 2011) je zřejmě nemálo lepší. Mnohem lépe odborníci vědí, jak na specifické molekuly reagují ty či ony buňky v našich tělech. Takže by měla místo nějaké pseudoreklamy nastoupit éra tvrdých (a nevývratných) faktů. Úvodem konstatujme, že není kalorie jako kalorie (nebo inovačně: joule jako joule, že?). Stačí třeba porovnat, jak odlišně si tělo počíná třeba s oříšky, anebo s pomfrity. Oříšky déle žvýkáme, jejich vláknina nárokuje delší čas při trávení, žaludek se cítí jaksi plnější, takže příští jídlo může být skromnější. Naprotitomu pomfrity se rychle rozloží a glukóza z nich se dostane čiperně do krevního oběhu. Ta glukóza vyvolá ve zdravém těle sekreci inzulínu. Následně se dostaví docela brzy chuť něco pojíst. Pak ovšem s tím, co má přijít na talíř, nebudeme škudlit.

Předchozí odstaveček byl jen malý příklad. Kdyby šlo jen o izolované pojídání ořechů nebo pomfritů, s těmi ořechy můžeme za srovnatelný čas čtvrt kilogramu ztratit, zatímco pomfrity nám umožní o 1 a ½ kg přibrat na váze... (A příště na to navážu.)

Vytisknout