Hysterie ohledně smrti hokejistů

13. 9. 2011 / Boris Cvek

Hysterii ohledně tragické smrti tří českých hokejistů opravdu nechápu a nechtěl jsem se k ní nejprve vůbec vyjadřovat. Tleskání na náměstích jako výraz tryzny mne velmi překvapilo jako jakýsi první symptom toho, že ti truchlící lidé myslí jinak, než si dokáži představit. Pro ně je zřejmě i smrt jakýsi zážitek ze hry, u něhož se tleská.

Dnes mne zaskočilo, že ti lidé těm zemřelým děkují. Za co jim děkují? Za upečený chleba, postavený dům, naučené dítě ve škole, uhašený požár nebo vyléčenou manželku z rakoviny? Ne, děkují jim za šoupání kusem gumy po ledě, které všem těm hokejistům přineslo nadprůměrné platy a život v luxusu.

Kdyby se v tom letadle zabili lékaři nebo učitelé, nikoho to nezajímá. Jistěže je mi líto zesnulých a soucítím s jejich rodinami, ale nerozlišuji v tom mezi nimi a jinými lidmi (myslím, že přesně v den tragédie u města Jaroslavl se zabilo několik lidí na českých silnicích, jejichž smrt mne dojímá a naplňuje pocitem bázně a chvění úplně stejně jako smrt zmíněných hokejistů). A cítím pietu a soustrast bez toho, abych jim děkoval za něco, za co není podle mne důstojné děkovat. Děkování si vyhrazuji pro lidi, kteří skutečně něco udělali, a tím mně osobně, mým blízkým a přátelům nebo nám všem pomohli. Hoši, děkujem! loučili se lidé s hokejisty. Dorazil i Jágr ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 13.9. 2011