Je rasismus opravdu tak hluboce zakořeněn v české společnosti?

22. 8. 2011 / Jan Čulík

Motto:

"Jakou vypovídací hodnotu má pro mne zpráva, že dvacet mladíků se popralo se šesti mladíky? No samozřejmě - vůbec žádnou."

Nechci dělat dalekosáhlé závěry, ale je fakt. že když jsme si dovolili v Britských listech upozornit na to, že slušná média neidentifikují pachatele trestných činů podle etnické příslušnosti, protože to je jak praxe někdejšího Árijského boje - vytváří to podprahový dojem, že za spáchaný trestný čin nesou vinu všichni členové daného etnika, což je nespravedlivé a neférové a činí to život pro příslušníky daného etnika ve většinové společnosti nesmírně obtížným, přišlo asi - no, deset - emailů, v nichž se čtenáři právě dožadují takové etnické identifikace pachatelů trestných činů.

Ale proč? Co znamená výše uvedený výrok čtenářky, která se podepsala jako Evita? Že nutně potřebuje si potvrdit, že všichni příslušníci jiné etnické skupiny jsou póvl?

Jenže podstatou zprávy skutečně je, že se dvacet mladíků popralo se šesti mladíky. A taky by to tak policie a trestní orgány měly řešit.

I kdyby se nakrásně u soudu (nikoliv subjektivním obviňováním v médiích!!) prokázalo, že šlo o rasově motivovaný útok, vinu za něj nesou tito individuální jedinci, nikoliv celá romská komunita!

Pokud někde někoho rasově napadnou bělošští skinheadi, máte vy mít pocit viny, že jste to zavinili? To snad ne! A stejné je to i s případnými rasovými útoky, spáchanými Romy. Jde o individuální, nikoliv kolektivní odpovědnost!

Jak známo a jak konec konců vyplývá z nedávných výtržností v Anglii, ve Velké Británii existuje obrovské množství příslušníků tzv. "underclass", neboli "lumpenproletariátu".

Bylo by zcela absurdní, kdyby oběti nějakého násilného útoku třeba v Manchesteru se obsesivně - tak jako naši čeští čtenáři - dožadovali etnické identifikace útočníků - "Byli to Poláci!" "Byli to Pákistánci!" "Byli to Irové!"

Co z toho může vzniknout než jen podprahová nenávist vůči dané etnické skupině? Jakým způsobem přispěje etnická identifikace násilníků v médiích, ještě před tím, než případ půjde před soud, ke konstruktivnímu řešení situace? A je vůbec možné, že se po rasistické hysterii ve sdělovacích prostředcích dostane údajným násilníkům spravedlivého soudu?

Jak na to poukazuje Tony Blair, případy asociálního chování je nutno řešit individuálně, tvrdými soudními postihy i prací s konkrétními rodinami. Co pozitivního vyplyne z toho, když média systematicky obviňují ze spáchaného trestného činu celé etnikum?

Zkuste se postavit do bot Roma, který se snaží vystudovat střední a vysokou školu. Vyslechl jsem drastické osobní historie obrovského úsilí mladých Romů prosadit se proti nenávisti a rasismu většinové společnosti. Každý, kdo šíří "informace", že za určitý trestný čin může celá etnická skupina, se na těchto lidech proviňuje obrovskou měrou.

Jaký konstruktivní smysl může mít etnická identifikace pachatelů trestných činů v médiích? Nerozumím.

Rasismus
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 22.8. 2011