Prestiž povolání a postavení českého kněze, ministra a poslance

28. 7. 2011 / Miloslav Štěrba

Z posledních výsledků výzkumu společnosti CVVM vyplývá, že na posledních třech místech najdeme povolání ministra, uklizečky a poslance. Kněz skončil šestý od konce.

Lidé jsou spravedliví, jestliže vnímají povolání uklizečky jako neprestižní, ale na druhé straně se v tomto jejich hodnocení určitě neprojevuje žádný negativní pocit. Jsem si jist, že uklizečky nejsou pobouřeny výsledkem výzkumu. Obvykle totiž dělají tuto práci z existenční nutnosti, anebo se zažité potřeby být užitečný a pracovat pro své nejbližší okolí.

Na trhu práce není uklízení považováno za profesi, která vyžaduje speciální přípravu, zvláštní schopnosti, které by předurčily některé osoby jako více vhodné pro tuto práci. Uklízení se nedostalo do programových plánů vzdělávacích institucí, ačkoli pro fungování společnosti je nepředstavitelné, že bychom se bez uklízení obešli. Neuklizené domovy, školy, zdravotnická zařízení aj. vyvolávají pocit hnusu a znechucení. Negativní emoce. I proto uklízí prakticky každý z nás, pokud k tomu nemá po ruce manželku či jiné přizpůsobivé individum.

Od práce uklizečky požadujeme spolehlivost, pečlivost a ochotu být vždy po ruce, jestliže nepříznivé okolnosti vyvolají nutnost úklidu (např. po malířích, o prázdninách nebo, nedej bůh, po povodni). Nejlépe bez nároků na mimořádnou odměnu. Určitě bychom nelibě nesli, kdyby naše uklizečka nestihla umýt špinavé schody, a vymluvila by se na další, vedlejší práci. Už i její minimální plat ji zavazuje plnit řádně naše představy o úklidu. Znám z vlastní zkušenosti, že i mezi uklizečkami panuje profesní napětí, a to když v případě nemoci či jiné absence, musí být svěřené prostory uklízeny někým jiným. Dobře totiž poznaly, na co je třeba dát pozor při každodenním úklidu, a i při vzájemném styku jsou velmi kritické ke kvalitě práce svých případných kolegyň.

Jejich práce obvykle není sezonní, stanovená střídáním ročních nebo volebních období. Na uklizečku si zaměstnanci obvykle zvyknou tak, že její změna je zneklidní víc, než když se vystřídá na postu generálního ředitele jejich šéf. Nepožadují od ní nemožné, a ona jim také nikdy nic takového neslibuje. Jestliže pak obdrží zcela nenápadnou formou odměnu navíc od vděčných zaměstnanců, je to projev úcty bez jakýchkoli postranních úmyslů. Jev, který stojí za připomenutí, zejména v naší hektické a pragmatické době. Jiná forma předání ocenění by odměněnou vyvedla z rovnováhy, možná by se i červenala a koktala překvapením z ocenění, které určitě nemusí zapsat do dańového přiznání.

Za zaznamenání stojí rovněž fakt, že na rozdíl od okolních profesí na posledních místech 26 místné tabulky, s uklizečkou nejsou v médiích zveřejňovány rozhovory, nikdo se jich nezeptá na oblíbeného zpěváka, a nikoho z novinářů nezajímá, jak stráví víkend. Sotva by totiž uslyšeli "originální" odpovědi, neboť naše paní uklizečky obvykle nepotřebují odreagování se, a pochybuji, že je lákají pocity z adrenalinových dobrodružství, jejich psychické trable nemusí léčit v psychiatrických klinikách.

Je škoda, že kolem nás nežije více uklizeček či uklizečů, možná by se to projevilo i na kvalitě našeho života.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 28.7. 2011