O zločinných přátelích SSSR

27. 7. 2011 / Miloslav Štěrba

Obludný čin norského fanatika je maskován politickou motivací. Potřebou ochránit naši civilizaci před zhoubou islamismu a marxismu. V kontextu české politické scény levicově zaměření publicisté nacházejí jisté souvislosti s právě přijímaným zákonem o protikomunistickém odboji. I u nás se zabíjení otevřeně schvaluje (Mašínové), pokud za zabíjením byl ideologický motiv. Třeba přesvědčení pachatelů, že jejich zločin-zabití je v zájmu pokroku, spravedlnosti a demokracie, a také očekávaná 3. světová válka bude vyvrcholením jejich ušlechtilých snah vybudovat spravedlivou kapitalistickou společnost. Že takto vypreparované ideologické kosti září svojí bělobou až nasvěcují naše politiky dokázal svým hlasováním pro zákon i bývalý člen KSČ a nyní místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Podle Jana Kellera tím "vyjádřil názor, že byly doby, kdy byl hoden zabití". (Právo, 25. 7.)

"Zákon zná i výjimky a dává šanci příslušníkům zapovězených kategorií, pokud jejich účast v odboji byla zaslouženější než podíl na budování socialismu". Ne, to necituji z díla Járy Cimrmana, tato slova patří komentáři na iDnes.

Pro nás je podstatné, že tu opět někdo operuje s pojmy jakou jsou "zapovězené kategorie" občanů. Nikoli individuální provinění, ale paušální odsouzení celých společenských skupin. Jako by nestačila právě aktualizovaná zkušenost s nezákonnými činy vůči celým národům, etnikům, politickým hnutím. Asi vejde do dějin pitomostí české politické reprezentace zařazení bývalých členů Svazu československo-sovětského přátelství do "zapovězené" kategorie občanů.

Bylo běžné, že učitelé ruského jazyka za minulého režimu byli doslova profesně členy SČSP. Pro učitele nic nepatřičného, protože ruský jazyk byl vyučován povinně na všech československých školách a byl součástí maturitní zkoušky. V rámci výuky světového jazyka zaštiťoval SČSP celou řadu akcí, které měly za cíl prohloubit znalosti ruštiny. Jen jako příklad uvedu recitační soutěž Puškinův památník. Ze Zlína jsme byli pravidelně zváni do slovenského městečka Brodzany, abychom se zúčastnili jako porotci jejich národního kola Puškinova památníku v místě spojeném s A. S. Puškinem.

Studenti základních a středních škol recitovali verše ruských a sovětských básníků v jazyce A. S. Puškina. Že by i nejoblíbenější milostné verše Puškina "Pismo Oněginu" od Tatjány navyšovalo vinu těch, kteří se tímto "podíleli na budování socialismu"? Nejsem pamětník, ale nevzpomínám si, že by po válce byly vytvářeny kategorie druhořadých lidí z bývalých učitelů němčiny.

Stojí také za zapamatování slova ředitele Ústavu pro soudobé dějiny AV Oldřicha Tůmy, který vyslovil názor, že "Řada lidí, kteří bojovali proti režimu, zase v jiném období byla členy KSČ. Např. kniha o agentech-chodcích obsahuje 50 až 60 jmen popravených odbojářů a dobrá třetina z nich by přísným kritériím jinak nevyhověla. Byli příslušníci SNB, pohraničníci nebo členové KSČ". Je ovšem realitou, že členové SČSP se ani v 50. letech nezapojovali běžně do akcí rozvědek a špiónů. K vlastní škodě...

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 27.7. 2011