Brutalita a rasismus evropské kultury

27. 7. 2011 / Boris Cvek

Článek v The Nation za největšího teroristického zločince Evropy označuje separatismus, ale separatismus, nacionalismus a rasismus jsou si velmi podobné.

Pokud jde o rasismus a mou životní zkušenost, více či méně rasistická je většina lidí kolem mne, i ti "vzdělaní". Bratranec mého otce, dlouhodobě žijící ve Francii, přijel po listopadu 1989 do Československa s vyhraněnými rasistickými názory, až nás to tehdy šokovalo. Přinejmenším xenofobně, když už ne přímo rasisticky, si získali mnoho Rakušanů a Francouzů Jörg Heider a Jean-Maria Le Pen. Heider bylo dokonce v rakouské vládě. Proti imigrantům vystupoval i politicky úspěšný Pim Fortuyn, než ho zastřelil Volkert van der Graaf, aktivista ve věcech práv zvířat a ve věcech životního prostředí (opět to nebyl "barevný" muslim, kdo vraždil, nýbrž sekulární běloch, Evropan). U nás zase dlouho ve Sněmovně otravovala Sládkova strana, otevřeně rasistická a homofobní (v paměti mnohým možná ulpěl výrok jednoho z poslanců za tuto stranu, že by se totiž homosexuálové měli střílet, jako údajně myslivci střílejí v lese nemocné srnce). K rasovým a národnostním střetům má jistě blízko i maďarská politická scéna, okupovaná v současnosti silami na evropské poměry až extrémně pravicovými či přímo fašistickými (Jobbik).

Když se podíváme trochu více dozadu, snadno zjistíme, že s nacionální a v druhém případě i přímo rasistickou ideologií jsou spojeny obě světové války, které lidstvo zatím prožilo, a antisemitský rasismus dokonce pronikl i jako důležitý motiv do stalinských čistek (ostatně v Rusku byly pogromy na židy celkem běžnou věcí a západní Evropa se všemi ghetty, vyhnáními, omezováními, s celým svým rasismem na tom nebyla lépe). Kdybych to měl nějak uzavřít, řekl bych toto: dlouho si Evropané - dokud byli ještě navenek "zbožní" - namlouvali, že Evropa je křesťanská, že jako centrum křesťanství pokřesťanštila mnoho dalších zemí. Když se však podíváme na to "pokřesťanštění", dělané ohněm a mečem a vedoucí ke koloniální porobě se zločiny, jimž se vyrovná jen Hitler a Stalin a Mao a Rudí Khmerové, náhle musí být zřejmé, že Evropa vlastně nikdy moc křesťanská nebyla a že to, co vyznávala a šířila, s evangeliem souvisí jenom povrchně. Přímo to jde cítit a hmatat v Erbenových brutálních baladách na lidové motivy, kde není ani stín Ježíše a jeho láskyplné oběti za lidi na Golgotě.

Takto myslel evropský lid a de facto i jeho elity (když soudíme podle skutků) a když to připustíme, pochopíme např. i dějiny křižáckých tažení nebo podivný paskvil mezi evangeliem a lenní věrností. Stejně tak se podle mne Evropa nikdy dosud nestala vnitřně a opravdově (a nechci říci, že Spojené státy jsou v tom lepší, protože jejich kulturní a politický vývoj je zcela odlišný od evropské "moderní demokracie", našroubované na bývalé paternalistické monarchie) demokratickou, pluralistickou, rasově a národnostně otevřenou civilizační entitou. Spíše se po otřesné zkušenosti druhé světové války a během studené války stávala "tavícím kotlem" různých ras a kultur jaksi z nouze, když se jí kolonie hroutily na hlavu. Velkým protirasistickým a proliberálním faktorem v poválečné době byl i relativní blahobyt a strach ze Sovětů, sjednocující nepřítel, který držel i dravé, bezcitné "tržní síly" na uzdě. Budou-li se však Evropané pod tíhou úpadku, pochybností o sobě a o své vizi (a existuje vůbec nějaká taková ušlechtilá vize Evropy? není to jenom rétorika a nervózní přešlapování na místě?) vracet ke svým kořenům, rasismus a fašismus budou první po ruce. Fanatický masový vrah s takovou ideologií už jednou Evropu ovládl a možná by jí vládli jeho spolustraníci z NSDAP dodnes, kdyby on kdysi neudělal pár osudových (z našeho pohledu velmi šťastných) chyb.

Vytisknout