Nešlechtíme si extremisty sami?

25. 7. 2011 / Milan Daniel

Cituji:

• policie na místě činu nezajistila stopy ani potenciální svědky,
• vyšetřovatel krajského úřadu vyšetřování v Hradci Králové nevyslechl všechny svědky (dokonce ani ty, kteří se nacházeli bezprostředně u místa činu),
• plánek místa činu neodpovídal skutečnosti,
• soud ignoroval znalecký posudek z oboru soudního lékařství, který prokázal, že se případ nemohl udát tak, jak uvádějí svědci obžaloby -- Pechanec stál dle výpovědí svědků čelem k Absolonovi a bodné rány byly vedeny tak, že odpovídaly útoku leváka. Pechanec je pravák.

Rozpory a fakta:

• svědci obžaloby uváděli popis pachatele, který se neshodoval se vzhledem a oblečením Vlastimila Pechance (svědci uváděli, že pachatel byl oblečený v černém či tmavém oblečení, byl blonďatý a bez vousů; Pechanec byl v inkriminovaný čas oblečený do světlých sepraných riflí a bílého trička, je hnědovlasý a měl bradku, což vyplývá i ze záznamů Policie ČR),
• údajná vražedná zbraň, zavírací nůž o rozměrech 7,5 x 2,5 cm, který našla servírka druhého dne po činu na dvorku diskotéky, se neshodoval s rozměry bodných ran v těle oběti (ty byly 15cm hluboké a 2 cm široké). Nůž nenesl žádné stopy (otisky, pachové stopy, DNA oběti), proto byl následně z případu jako důkaz vyňat a označen za bezpředmětný.

Dalšími zarážejícími fakty jsou:

• nikdy nedošlo ke konfrontaci mezi Vlastimilem Pechancem a svědky obžaloby, ač o ni Pechanec opakovaně žádal.
• v bezprostřední blízkosti poškozeného se v okamžiku, kdy došlo k jeho pobodání, vyskytovali lidé, jejichž popis odpovídal popisu pachatele. Jedná se například o Leoše Řezníka a zejména Roberta Homoláče. Řezníkův strýc je policista, který přijel zajistit místo činu. Homoláčova teta byla dlouholetá soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové.

Nemohu v této souvislosti nepřidat osobní vzpomínku. Krajský soud v Hradci Králové mne soudil na počátku roku 1970. Stejně jako později senát Nejvyššího soudu vedený proslulou Marií Dojčárovou "nabyl přesvědčení", že jsem jednal "z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení", ačkoliv žádné takové nepřátelství mi tehdy jako dvaadvacetiletému odchovanci režimu rozhodně vlastní nebylo. Pouze jsem chtěl tápavě systém zlepšit a věřil jsem, že se to dá. Přesto jsem dostal dva a půl roku.

Dvaadvacetiletý Pechanec dopadl na základě přesvědčení obou soudů výrazně hůř. Přitížilo mu zejména to, že byl skinhead a zastával z lidsko-právního hlediska nekorektní názory.

Zmocněncem poškozeného Oty Absolona byl nestor českého anarchistického hnutí Jakub Polák.

Poláka osobně znám jako obránce práv Romů. Přesto se po seznámení s okolnostmi případu rozhodl zpochybnit před soudem věrohodnost některých výpovědí romských svědků a v tomto okamžiku -- před závěrečnou řečí -- jej rodina poškozeného ze zmíněné pozice odvolala.

Vlastimil Pechanec je nyní ve výkonu trestu na pátém úseku věznice Plzeň Bory. I tady se historie opakuje -- před osmatřiceti lety jsem si na stejném úseku (a možná ve stejné cele) četl zápisky komunistického básníka (a někdejšího anarchisty) S. K. Neumanna, který k mému potěšení zmiňoval práva politického vězně, jímž se stal po odsouzení za účast v Omladině v roce 1893. Nevím, zda je Pechanec vinen. Průběh trestně právního řízení ani soudních líčení mne bohužel nepřesvědčují o tom, že by byl vyšetřován objektivně a nepředpojatě. Naopak se domnívám, že rychlé "vyřešení" případu a odsouzení muže, který jako skinhead odpovídal vhodnému typu pachatele, se dělo na společenskou objednávku. Obětí byl Rom, pachatelem musel být skinhead a pokud všechno nesedí, tak se to tu přihne, tu přibrousí, tu spraví kladivem...

Celý svůj život věnuji obraně lidských práv, mj. i práv Romů. Člověkem je však i skinhead a stará právní zásada in dubio pro reo, by měla platit zcela samozřejmě i v jeho případě.

Na sto padesát Pechancových příznivců označovaných jako "pravicoví extremisté", se v sobotu ve Svitavách dožadovalo spravedlnosti. Hlídalo je sto třicet těžkooděnců a speciální "monitorovací automobil" jediný svého druhu v kraji, který měl doložit případné protiprávní jednání. Dokládat nebylo co. Akce stála minimálně desítky, spíše však stovky tisíc korun z rozpočtu ministerstva vnitra, které už nemá ani na internet v obecních knihovnách. Na něco holt stát má, na něco ne. Odpírání práva a demonstrace policejní moci, které ji provází, nemůže některé mladé lidi, kteří je vidí jako nespravedlnost, neradikalizovat. Nechci strašit českými Breiviky, ale tlak budí protitlak a jediný, kdo může z tohoto stupňování napětí těžit, jsou opravdoví extrémisté.

A přitom by stačilo tak málo: profesionální a poctivá práce orgánů činných v trestním řízení a soudů.

Vytisknout