Odbory, go!

10. 6. 2011 / Milan Daniel

Většina autorů, které čtu, to jistě myslí upřímně, jejich postřehy jsou cenné, skepse přirozená, leč naděje umírající. Lidem, kteří se živí prací, ale teoretizování nepomůže. Ti ráznější, chcete-li radikálnější, by nejraději vzali vidle a udělali v tom chlévě konečně pořádek.

Líbí se mi postoj odborů. Aniž by politizovaly, berou se za životní perspektivy nejen svých členů, ale i těch jejich kolegů, kteří v opravdovou akci už ztratili víru, nebo jim v členství brání jejich demokraturou se zaštiťující zaměstnavatelé. To, co slyším od dnešních odborářů, není ve stylu "budeme ještě jednat", protože vědí, že tzv. jednání s touto vládou může být jen planým žvaněním, jehož cílem je zviklat jejich odhodlání k akci. Ta jediná může lživládou a lžiparlamentem skutečně otřást.

"Kdo, když ne my, kdy, když ne teďˇ?", ptali se lidé na konci roku 1989. Většina z nich ztratila během uplynulých 21 let víru v to, že může něco změnit. Věřím, že může. K tomu, aby obyčejní lidé zase nedopadli jako sedláci u Chlumce, určitě přispělo i tohle dlouhé školení.

Dnes se v parlamentu rozhoduje o tom, jak budeme v příštích letech žít. Nenechme se ukolébat tím, že to změníme v příštích volbách, jež proběhnou v řádném termínu. Bude pozdě, řada kroků, které chce bez ohledu na cokoliv udělat současná vládní garnitura, bude nevratných. Spoléhají na naši pasivitu, na to, že s její pomocí a "demokraticky" propasírují parlamentem řešení, které bude vyhovovat jim.

Kdo zaváhá dnes, může z následků vinit jen sám sebe.

Go! Jděme do toho!

Nemusíme být zrovna členy odborů, ale můžeme jim držet palce, pomoci kde je třeba. Vláda bude nepochybně chtít obrátit veřejné mínění proti nim. Nedopusťme to, držme s nimi. Řeč i cíl odborů jsou jasné: nové volby, v nichž vybereme ne lháře a ne bafuňáře, ale lidi rozumné, slušné, poctivé a v pozitivním smyslu poznamenané opravdovou prací a životem.

Vytisknout