Byla, nebo nebyla Randová široce veřejně známou autorkou?

28. 5. 2011 / Karel Dolejší

Mimi Raisel Gladsteinová, která se celý život zabývá Ayn Randovou, v knize The New Ayn Rand Companion z roku 1999 upozorňuje na to, s jak intenzivním odmítáním až nenávistí se Randové dílo ještě v poměrně pozdní fázi setkávalo - tedy tehdy, když už bylo vůbec vzato na vědomí. A ze strany akademiků a literárních kritiků bylo dlouho předtím i potom prakticky ignorováno. Byly to teprve hospodářské a politické krize konce 60. a počátku 70. let zpochybňující zavedené pořádky a ukazující, že takové programy jako Johnsonova "Velká společnost" ve skutečnosti nemohou být v praxi realizovány, co přivedlo širší veřejnost k okrajovým myslitelům typu Randové, Hayeka atp. Subjektivní idealisté jako Curtis a Mahďák budou tvrdit, že tomu bylo přesně opačně - že to Randová přece vyvolala slepou uličku vývojové trajektorie poválečných západních společností, tj. kulturní a generační střety, demografické změny, saturaci poptávky po absolventech univerzit, růst nezaměstnanosti, ropnou krizi a změnu chování mezinárodních investorů...

Čínský filosof Lao-C byl na sklonku života, když odcházel mimo civilizaci, přinucen napsat své jediné literární dílo, knihu O Tau a ctnosti. V její sedmé kapitole se uvádí:

Nebe je věčné a zem bez konce
nežijí samy pro sebe
a proto trvají
stejně tak moudrý se staví do pozadí,
ale objeví se v čele
odloží svoji osobnost,
a tím ji zachová!
Je naplněn,
protože je vyprázdněn
(Překlad Václav Cílek)

Díky současníkům, kteří čínského filosofa donutili ke psaní, nezůstaly jeho myšlenky historii prakticky neznámy, jako tomu bylo u celé řady jiných postav, jež programově neusilovaly o nějaké "zvěčnění" svých myšlenek pro budoucí generace (sem patří třeba i autenticky historický Sókratés, o němž toho ve skutečnosti víme velice málo, mimochodem...).

Mahďákova představa, že společenský úspěch a vliv je objektivní kritérium kvality autora, mě, přiznám se, přivedla k výbuchu smíchu. Nevím, kolik Mahďák přečetl třeba velmi vlivných knih Václava Klause, který je nepochybně "výrazná osobnost", ačkoliv jeho myšlenky... hanba mluvit.

I v literární sféře totiž často funguje jev, který popsal Uwe Ladwig: Ti, kdo dělají agresívní a výhrůžné grimasy a gesta, se protlačují na přední místa zcela bez ohledu na své schopnosti...

A jestliže náhodou splňují dobovou objednávku, mohou se dokonce bez ohledu na banalitu či pitomost svých nápadů stát i zbožňovanou modlou, jako se to přihodilo Hitlerovi, Randové, Campingovi, Winfreyové nebo Klausovi...

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 27.5. 2011