Heleno, přejdi Jordán (Moravu) a zapomeň na Tachecí!

27. 5. 2011 / Miloslav Štěrba

K zástupu stěžovatelů patří nejen těch dolních deset miliónů, které postupně zachraňují před řeckým osudem všechny naše koaliční strany, ale čas od času i nespokojení z řad spokojených. Naposledy se k nim přiřadili manželé Vondráčkovi: písně Heleny, prý, nelze slyšet na Radiožurnálu.. Jejich individuální hněv je tudíž součástí celonárodního hněvu, jak o něm referovali Svatému Václavovi naši odboráři.

Hněv není dobrý rádce. Uveďme proto opačný příklad. Poslanec Pavel Suchánek (ODS) ve zlomové chvíli vlády rozpočtové odpovědnosti přichází s nápadem, jak ušetřit peněženky daňových poplatníků a nerozhněvat přitom lid: požaduje navýšit poslanecké platy. Ať si legislativci sami rozpočítají, co vydají za dopravu, ubytování, kancelář, asistenta, atd. A nepožadují další úhrady. Až si navýšení odsouhlasí, brzy zjistíme, že šetření je primární vlastnost českého legislativce, který dokáže přežívat volební období za pár šupů.

V žádném případě nechci zpochybnit hudební dramaturgii naší hlavní veřejnoprávní stanice. Písní přibývá, posluchačů ubývá, a dramaturg je také jen člověk. Má na stole dotazník průměrného posluchače s jeho zálibami a věkovou strukturu, takže osud kdysi slavných českých autorů (V. Zahradník, V. Poštulka, K. Svoboda, Z. Borovec aj.) je zpečetěn. Tedy, pokud se posluchač vzdá možnosti naladit jinou stanici. Na těch jiných se však písně Heleny dají poslouchat, dokonce jich zaznělo 27 za 24 hodin.

Je fakt, že při poslechu brněnské rozhlasové stanice si celý den mohu zpívat písně, které by nikdy v Radiožurnálu nepustili. Dovedete si představit, že hlavní zpravodajská stanice nabídne posluchači lidovou píseň? Možná by došlo k řetězové havárii na D1, kdyby místo skupiny Queen a Freddie Mercuryho zapěl Jožka Černý ve chvíli, kdy auto překročí pomyslnou česko-moravskou hranici? A čím blíž ke Slovensku, tím víc...ani nechci v tomto duchu pokračovat. Vždyť se stejnou logikou bychom museli na Radiožurnálu poslouchat v květnu Kaťušu anebo nějaké ruského zpěváka či zpěvačku. Ostatně, znáte alespoň jednoho či jednu?

Zřejmě se už brzy podaří naší hlavní rozhlasové stanici vymazat z hlav posluchačů rouhačskou vzpomínku na minulost, kdy píseň v sobě nesla i jisté poselství. Nikoli jen upozornění, že trávím "noc s cizí ženou v cizím pokoji"( promiňte mi tuto ironii). Samozřejmě, nejsem ignorant, který nechápe smysl zpravodajské priority naší rozhlasové stanice, kdy je hudba proměněna na vatu tlumící dopady informací na nervovou soustavu posluchače. Ale proč potom tolik pozornosti k výběru skladeb? Čí spíše k jejich ignorování. A pak už je úplně zbytečné tvrdit, že písně Vondráčkové jsou takové či makové.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 27.5. 2011