Podporuji tuto vládu

26. 5. 2011 / Milan Daniel

Poslední odborářské demonstrace se zúčastnilo necelých padesát tisíc lidí. Přestože počty účastníků mají stoupající trend, je tento počet půlprocentem celkového počtu obyvatelstva. Z pohledu nezúčastněného pozorovatele a pamětníka někdejšího cinkání klíči z listopadu 1989 je to téměř zanedbatelné číslo.

Jaká je pozice průměrného obyvatele této země?

Nadávám, ale jenom doma, v hospodě, nebo mezi svými. Je to jistější.

Účastí na nějaké levičácké demonstraci stejně nic nezměním, jen si s těmi komunisty zadám.

To, že má matka se šesti dětmi příjem šest tisíc měsíčně a poslanci si chtějí odhlasovat "superplat" kolem 230 tisíc měsíčně je sice do nebe volající, ale já s tím přece nic nenadělám.

Jo, jasně, že mi rozkradli fabriku a teď musím dělat jako živnostník a podmazávat, abych se vůbec uživil. Ale lepší je být zticha, držet hubu a krok, abych nepřišel o svoji malou kuličku.

Volby stejně nic nezmění, protože politika je svinstvo a všichni, kteří se dostanou ke korytům, si nakonec budou chrochtat jen pro sebe.

Cože? Důstojnost? Sebeúcta? Za to si přece nic nekoupím. Lepší je nikoho nedráždit.

Budoucnost? Moje, nebo mých dětí? Nějak bylo, nějak bude. Stejně je čeká důchod v sedmdesáti, takže budou mít jiné starosti.

Když se to vezme kolem a kolem, tak fakt nic nenadělám.

Sečteno a podtrženo: jsem sice proti této vládě, ale podporuji tuto vládu!

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 26.5. 2011