Reforma jasnovidců

17. 5. 2011 / Michael Kroh

To se dovídáme věci. V roce 2050 má být na jednoho důchodce jen jeden aktivně pracující. O tom je skálopevně přesvědčen premiér Petr Nečas i jeho nejbližší spolupracovníci. A proto agituje mezi dvacetiletými studenty, aby se proti této pohromě pojistili tím, že vyvedou zprvu tři, později možná i více procent ze svých budoucích odvodů na sociální zabezpečení z průběžného systému a nemuseli na ty penzijní budižkničemy tolik přispívat. Vždyť mezi nimi mohou být například i notoričtí příživníci z řad romské populace, které spořádaný, rozpočtově odpovědný občan odmítá podporovat. Zajímavé je, že přitom tentýž Nečas (a s ním i Drábek, Kalousek, John ...) káže veřejnosti o rodinné solidaritě a povinnosti mladých starat se o přestárlé rodiče a prarodiče.

Závidím premiérovi a jeho poradcům jasnovideckou schopnost vidět naši světlou (v jejich pojetí spíše černou) budoucnost v největších detailech. Doufám, že nám brzy vysvětlí, jaké budou mít naše děti a vnuci v té době mzdy, jaký bude kurs koruny (jistě věří stejně jako jeho velký guru z Hradu, že domácí měna zůstane našim potomkům zachována na věky věků), jak vysoká bude nezaměstnanost, jak vysoká produktivita práce, jaká bude cenová hladina ve srovnání s dneškem, jak velké budou nepeněžní úlevy seniorům (slevy na jízdném, vstupném, dovolené, lázních atd.). Všechny tyto parametry totiž kvalitu života penzistů významně ovlivňují.

Ačkoli si nedovolím pochybovat o mimořádných věšteckých schopnostech pana premiéra, které by mu jistě záviděla i mýtická kněžna Libuše, přece jen bych chtěl v rámci demokratické vyváženosti sdělené informace skromně namítnout, že jiní autoritativní odborníci tvrdí, že poměr nebude 1 : 1, nýbrž 1,8 : 1 ve prospěch aktivně činných. I jejich odhad lze ale úspěšně zpochybnit. Míra přetěžování (nesmrdí to dnešními teoretiky popíraným vykořisťováním?) pracovní síly v některých odvětvích spolu propagovaným adrenalinovým a hédonistickým životním stylem už dnes působí dnešní generaci zdravotní problémy v raném věku a o zbytek se postará Hegerova zdravotní reforma. Penzijního věku 70 let v roce 2050 se proto nemusí dožít tak vysoký počet osob, jak predikují úmrtnostní tabulky sociálních pojišťoven. Komentátor serveru Aktuálně.cz Petr Holub dokonce uvádí, že tohoto věku se nedožije celá pětina mužů.

Zarputilá snaha o paušální řešení, stejné pro všechny, naráží evidentně na nestejné pracovní a životní podmínky občanů v produktivním věku i biologické limity. Přitom existují příklady flexibilních penzijních systémů s možností odchodu při splnění určité věkové hranice. O tom však naši jasnovidci nechtějí ani slyšet.

Musím se přiznat, že vůbec nechápu, čemu ti dvacetiletí tak nadšeně tleskají. Vždyť jim vládní koalice vzkazuje, že celý život budou dřít jako magoři (aby si jejich zaměstnavatelé udrželi konkurenceschopnost) a důchodu si díky posunuté věkové hranici moc neužijí. Jinde by obránci reforem nestačili utíkat před shnilými rajčaty a pukavci, u nás zřejmě mládež ještě neprocitla ze sladkých snů o budoucím rychlém zbohatnutí díky kariéře manažerů a podnikatelů. Jenže taková kariéra je pro čerstvé absolventy vysokých a středních škol stále obtížněji dosažitelná a daleko častěji než v minulosti se prosazuje katastrofický scénář v podobě nechtěné cesty na pracák.

A když už jsou naši mladí tak optimističtí ohledně svého kariérního vzestupu, co je děsí na vidině, že vedle manželky a dětí budou muset uživit ještě jednoho anonymního důchodce? Výše platu by k tomu měla bohatě postačit. Náš nový Nostradamus Petr Nečas by jim měl objasnit, kolik budou v příštích letech brát. Nebo snad vidí podobně jako jeho renesanční předchůdce nějaký problém?

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 17.5. 2011