Usáma je mrtev: Co se tím změnilo?

16. 5. 2011 / Immanuel Wallerstein

První otázka, kterou si klade mnoho lidí, zní, zda tato smrt znamená zánik al-Kájdy. Už nějakou dobu je jasné, že al-Kájda dnes není jednotnou organizací, ale spíš franšízou. Pokud Usáma vůbec přímo řídil nějakou skupinu, byly to skupiny nacházející se v Afghánistánu a Pákistánu. V jiných částech světa existují skupiny, které si říkají al-Kájda, zejména v Jemenu, Iráku a zemích Maghrebu, jsou ale podle všeho autonomní. Tyto skupiny symbolicky uctívaly Usámu, ale přijímaly operativní rozhodnutí samostatně.

Kromě toho se zdá, že skutečná bojová a politická síla těchto rozmanitých skupin už nějakou dobu upadá. Nejdůležitější příčinou toho není zabíjení vůdců al-Kájdy Spojenými státy nebo jinými vládami, ale pocit sdílený většinou ostatních islamistických sil, že by mohly lépe dosahovat svých cílů političtějšími cestami. Zabití Usámy může inspirovat nějaké bezprostřední pokusy al-Kájdy o "pomstu", není ale pravděpodobné, že by to značněji zpomalilo pokles al-Kájdy na světové scéně k nevýznamnosti.

Změní smrt Usámy situaci v Pákistánu nebo Afghánistánu? Pákistánská vláda byla vratká už před ní. V Pákistánu a Spojených státech se dnes ozývá veřejně reptání na téma, co všechno věděla pákistánská vláda a kdy se to dozvěděla. Pákistán oficiálně tvrdí, že nevěděl nic o tom, že se Usáma nalézal skoro sedm let ve vile hned vedle hlavní vojenské akademie. Tvrdí také, že nevěděl předem nic o americkém přepadu a považuje jej za neoprávněné porušení pákistánské suverenity.

Ani jeden z těchto argumentů není příliš věrohodný. Pákistán samozřejmě věděl, kde žije Usáma, nebo to věděli aspoň někteří jeho činitelé. Jak by mohli nevědět? A samozřejmě vláda USA věděla, že to Pákistán ví, ale že jí o tom nic neříká. To vše bylo součástí obtížného a nejednoznačného vztahu těchto dvou spojenců přinejmenším v posledních deseti letech. Změní to Usámova smrt? Pochybuji. Spojenectví zůstává nutností pro obě strany.

Pokud jde o to, zda byli Pákistánci informováni o blížícím se přepadu komandem USA, záleží na tom, kteří Pákistánci. Je jasné, že USA chtěly v Pákistánu utajit přepad před každým, kdo by mu mohl bránit nebo varovat Usámu. Nevěděl ale o něm vůbec nikdo? O tom máme k dispozici dvě protikladné informace, které vypluly na povrch. The Guardian zveřejnil po Usámově smrti článek sdělující na základě rozmluv s činiteli USA a Pákistánu, že bývalý pákistánský prezident Mušaraf uzavřel roku 2001 dohodu s prezidentem Georgem W. Bushem, v níž předem souhlasil s jednostranným výpadem Spojených států proti Usámovi, kdykoli USA zjistí, kde se nachází, a to za podmínky, že Pákistánci poté výpad veřejně odsoudí. Mušaraf to dnes popírá, ale kdo mu věří?

Je zde ale ještě přesvědčivější doklad. Oficiální čínská tisková agentura Xinhua zveřejnila právě v den Usámovy smrti článek citující očité svědky toho, že po dobu operace byla v dané oblasti přerušena dodávka elektřiny -- a to dvě hodiny před operací -- což mohla udělat pouze nějaká pákistánská agentura, která věděla o nastávajícím nájezdu. Čínské zpravodajské služby operují uvnitř Pákistánu přinejmenším tak dobře jako služby Spojených států. Zdá se tedy pravděpodobné, že některé pákistánské agentury byly drženy v temnotách, zatímco jiné koordinovaly svou činnost se Spojenými státy.

Na straně USA se někteří členové Kongresu vzrušují nad faktem, že Pákistánci museli vědět o Usámově pobytu v Abbottabádu, a chtějí proto zastavit nebo omezit finanční a vojenskou pomoc USA Pákistánu. Je ale zřejmé, že by to ohrozilo udržení jakéhokoli vlivu USA v Pákistánu, a není pravděpodobné, že ve vzájemných vztazích dojde k jakékoli skutečné změně.

Pokud jde o Afghánistán, je už nějakou dobu zřejmé, že se Tálibové začali distancovat od Al-Kájdy a Usámy, aby mohli prosazovat svůj vlastní návrat k moci. Usámova smrt může jen posílit jejich pozici v Afghánistánu a urychlit proces, v němž jsou Spojené státy vytlačovány ze země, což je věc, která přijde v zásadě velmi vhod vojenským kruhům USA. Někdo se Spojených státech prohlásí, že toto "vítězství" umožní USA uzavřít potřebnou politickou dohodu s Táliby. A někteří z těch, kdo se zásadně stavěli proti intervenci USA, prohlásí, že to dokazuje, že v Afghánistánu už neexistuje věrohodná hrozba, jež by zdůvodňovala pokračující přítomnost USA. Že je tento scénář možný, lze vidět z úzkostného volání proti přijetí některého z těchto závěrů, jež vychází z řad nepaštunských elementů na severu Afghánistánu.

Změnilo tedy zabití Usámy cosi aspoň ve Spojených státech? Něco se přece jen změnilo. Prezident Obama podstoupil provedením operace velké politické riziko, zejména tím, že použil síly Seals namísto bombardování rezidence. Kdyby cokoliv selhalo, šel by politicky ke dnu. Nic ale neselhalo. A tím jsou vyřízeny všechny argumenty Republikánů o tom, že je Obama slabý vůdce, zejména ve vojenských záležitostech. To mu nepochybně pomůže v nadcházejících volbách. Jak ale opět zdůrazňuje řada komentátorů, pomůže mu to jen trochu. Velkým vnitropolitickým problémem v USA zůstává ekonomika. Obamovo opětovné zvolení a vyhlídky Demokratů ve volbách do Kongresu ovlivní v roce 2012 nejvíc stav peněženek občanů.

Takže jak mnoho toho změnila Usámova smrt? Příliš mnoho ne.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2010

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Vytisknout