Politická rétorika

16. 5. 2011 / Lenka Bělková

V současné době nelze přehlédnout výchovný tón pana prezidenta na adresu zlobivých občanů, organizací a institucí. S poznámkou "zlobí mě to", kterou utrousil prezident na účet stávkujících proti snižování mezd ve státní správě v prosinci 2010, se z prezidenta stal i ustaraný pan otec. Často se prezident zlobí v médiích i na média, někdy si i zoufá, ale dovede vyjádřit i pochvalu nad svým stádečkem, to když ho občané potěší svou hojnou účastí při oslavách dne květnového vítězství. Otec, občan a prezident Václav Klaus v jedné osobě má starost o své ovečky a rád to dává národu najevo. Ovšem subjektivní vyjádření by se ve slovníku veřejného činitele vyskytovat neměla.

Není to tak dávno, kdy prezident Klaus cestoval po Spojených státech a vyjádřil svou víru v obnovu národních hodnot, které tam viděl reprezentovány v Tea Party, pravicové konzervativní straně, která je neustále kritizována za projevy přispívající k vzájemné netoleranci. Přestože se dnes Václav Klaus vysmívá ekologům a jejich "doktríně" o globálním oteplování, jako novému opiátu lidstva, tak mu uniká, že právě Tea Party je ve svém jádru konzervativně křesťanská strana.

Jak nedávná minulost ukázala, takovýto myšlenkový determinismus se může v době globalizace stát nebezpečnou zbraní. A jelikož svoboda nedřímá ve výběru absolutních hodnot, dnes již ani dalšího Marxe nechtějme najít, jak by očekával prezident Klaus. Tvořit podmínky pro rovnocenný dialog v zájmu rovnoprávnosti je základem funkční demokracie. Pokud je konstruktivní dialog vytlačen ze společenské sféry a místo něho dominují reduktivní definice, soukromá přesvědčení a nařčení, často emočně podbarvená, totalitní mentalita se může opět ujmout masové představivosti. Vzpomeňme na ne tak dávnou tragédii ve státě Arizona v USA, kde útočník takřka smrtelně zranil při veřejném politickém mítinku kongresmanku demokratické strany Gabrielle Giffordsovou, šest lidí zabil a další postřelil. Hned poté se ve Státech rozbouřila diskuse na téma politická rétorika a její vliv na společnost. A tedy i u nás je zřejmě neustále nutné vést dialog o politické odpovědnosti...

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 16.5. 2011