Sport jako výkladní skříň České republiky

28. 12. 2009 / Miloslav Štěrba

V rozhlasovém diskuzním pořadu redaktorka oslovila děti dotazem, jaký sport považují za významný. Po rozpacích nakonec uslyšela, že fotbal a hokej. Sama fotbal odmítla s poukazem, že na mistrovství světa v Jihoafrické republice se nominovali na náš úkor Slováci, a všechna česká klubová mužstva byla vyřazena z evropských soutěží, čili, pardon, fotbal ne. Mohla pokračovat, že ve vztahu k fotbalu jsme na tom jako rozvojové země -- kdo něco umí a dokáže, hraje pro zábavu divákům v cizině. Tam mají Romana Abramoviče, a především money nebo děngi.

Kdysi jsme v této zemi prožívali vlastenecké nadšení z kolové, neboť bratři Pospíšilové získali dvacetkrát titul mistrů světa. Jenže šlo o sport, který se pěstoval v několika málo středoevropských zemích a pro 99 % populace světa byl zcela neznámý. A nebýt subarktických států Evropy a Ameriky... kdo v převážně teplé části světa něco ví o hře na zamrzlé vodní ploše? O roli hokeje v životě USA a Kanady dost napověděl roční výpadek fungování NHL kvůli platům. Také aktuální prohra české "20" se Švédy v poměru 1 : 10 na MS v Kanadě je jen další fackou představě, že jsme dobří, jsme Češi, a proto skáčeme radostí: hop, hop, hop...

Čert vem všechny zkomercializované sporty! Není na nich téměř nic pozitivního. Dříve se sport dostal za hranice slušnosti užíváním anabolických stereoidů, nyní je součástí showbyznysu s jeho hladovou reklamou. Kdysi jsme dokázali uspořádat celostátní spartakiády, přitáhnout do tělocvičen a na stadiony statisíce cvičenců, což nám záviděl celý svět. Jenže vyprávějte někomu o významu cvičení pro rozvoj osobnosti, pro zdravý život!

U sousední ZŠ se ocitl za plotem plácek, který léta sloužil na našem sídlišti jako místo pro hraní dětí a dospěláků. Teď je na něm tenisový kurt s umělým povrchem a školník vybírá stopade za hodinu. Škola potřebuje vydělávat. Získala v privatizačních dobách statut právní subjektivity, což je, hezky česky řečeno, možnost upřednostnit podnikání pana ředitele před vším ostatním.

Čas od času nás média bombardují hrůznými zprávami o fyzickém stavu české populace, o nárůstu počtu otylých dětí - budoucích pacientů zdravotnických zařízení. Když k tomu připočteme stavy penzijních fondů opomíjených vládní levicí i pravicí, výhledy demografů s optimistickými závěry o stále se oddalujícím odchodu mých spoluobčanů do důchodu, určitě oceníme práci našich médií, která nás denně informují, kdo a komu střelil branku ve včerejším nočním utkání v americko-kanadské NHL, jakou přihrávku nasměroval český gladiátor ve službách sibiřského Omsku anebo proč Tiger Woods neotevírá branku novinářům. Vskutku, co víc si český sportovní fanoušek může přát?!

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 28.12. 2009