14. 4. 2009
Yes We Can: Stačilo pouze vyměnit srp a kladivo za fotku ManhattanuV jednom krátkém fragmentu z Schellingova díla jsou osobnost a bytí člověka rozděleny do tří navzájem propojených částí -- vůle ("je základem a důvodem všeho, tím co prvotně plodí látku, příčinou bytí" ), rozum ("pořádající a ohraničující, dává míru nekonečné a bezmezné vůli, umožňuje uvědomění a svobodu") a duch ("vlastní účel bytí, to k čemu se má vůle povýšit a osvobodit skrze rozum"). Pro člověka (pouze pro člověka, nikoliv pro zvíře) je logicky odvoditelné, že optimální stav nastává jen ve chvíli, když jsou tyto tři zmíněné prvky lidského bytí seřazeny ve vzestupném pořadí, vůle-rozum-duch. Není to nic jiného než jednoduché schéma sebeuvědomování lidské podstaty a akt posledního zamávání reliktům nereflektovaného vědomí. ... Tato idylka velmi rychle končí s pokusem aplikovat ji na dnešní společnost. Realita je absolutně jiná. |
Vůle v podobě nabubřelého ega je dominantní silou při hájení vlastního, subjektivního zájmu na úkor ostatních, rozum se stal pouhým vazalem vůle a duch v podobě společného lidského ideálu téměř neexistuje. Jistě se najde v dnešní společnosti mnoho lidí, kteří s velkým zápalem vyznávají tuhle filosofii moderní džungle. Díky své upřednostněné vůli, nezávislé na duchu (jen pro ujasnění, mluvím o duchu z pozice člověka neuznávajícího institucionalizovanou víru -- pozn.aut.) a při účelovém (sobeckém) využívání rozumu, získávají lidé značný osobní profit. Kdysi jeden německý misantrop označil tuhle vůli, zcela po právu, za slepou. Při uvědomění si výše zmíněného nemůže být člověk překvapen, že právě ona slepá (animální) vůle se nejzřetelněji projevuje touhou po moci a následným vznikem společenské hierarchie, která protěžuje právě její nositele. Kupříkladu česká politická scéna je výstavištěm tohoto jevu, najde se v ní mnoho "hodnotných"exemplářů ztělesněné vůle k moci. Například expremiér Mirek Topolánek prokazuje naprosto úchvatnou osobní sílu v buldočím prosazování vlastního zájmu, dokáže okázale exhibovat, dokáže sám sebe pochválit, dokáže emotivně manipulovat občanem, skutečný vůdčí typ. Nebo podobně egocentrický exministr životního prostředí Martin Bursík, jasný příklad, kdy rozum slouží vůli (v případě egocentrika je to obvykle vlastní sobecký zájem) a ne naopak. Přestože jsou oba dva jmenovaní pánové silné a schopné individuality, balancují nad propastí duchovní imbecility. Nelze se divit, že mnoho lidí cítí k podobným osobám intuitivní despekt. Z pohledu funkční lidské (!) společnosti je tento despekt zcela oprávněný. Reálným faktem je, že uvnitř naší society je pevně zakořeněn právě tento animální princip a s jistou dávkou obav se dá jednoho dne očekávat nevyhnutelné - kolaps celého, na slepé vůli postaveného, mocenského systému. Důvod je nasnadě. Všichni zastánci principu slepé vůle a do společnosti horlivě aplikovaného darwinistického (kapitalistického) pojetí naprosto ignorují jednu zásadní skutečnost. Tvorbu stále složitější společenské struktury. Dynamika vývoje je neúprosná. Je pouhou otázkou času, kdy složitost společenského systému vytvářeného člověkem předběhne možnost jakéhokoliv jeho pochopení/uchopení (tento proces začal viditelně působit již někdy s koncem kmenového společenství a jeho rychlost se stále násobí). To bude zároveň znemožňovat jeho plnou kontrolu z pozice současné moci (bezduché vůle). Již nyní je patrné, že moc ve formě korporativního kapitalismu vytváří byrokratický aparát a konzumní monokulturu jako poslední pokus udržet společnost v kontrolovatelném stavu. Až dojde ke kritickému bodu, ve kterém se systém vymkne kontrole ( ať se to stane za rok, za 10 či za 50 let ), bude nesmírně důležité, v jakém stavu se bude lidská společnost nacházet a jaké bude rozložení moci. Kritický bod je nutno vnímat jako situaci, kdy stávající podoba systému dojde nevyhnutelně na rozcestí (tj. nelze předvídat vývoj) a jeho momentální stav bude nadále neudržitelný. Vzniká tím chvíle, kdy má systém vícero možností následného vývoje. Je-li společnost v tomto kritickém okamžiku svobodná, samosprávná a nezatížena slepou animální vůlí v podobě moci, jak ji známe nyní -- proběhne sociální transformace na vyšší (a pro daný stav výhodnější) úroveň rovnovážnějšího uspořádání. Naopak v případě, že společnost je nesvobodná, fungující dle jednoho slepě prosazovaného konceptu a direktivně řízena z pozice demokracii nerespektující moci, vznikne stav, kdy vládnoucí elita bude chtít kritický bod kontrolovat. Z toho plyne inklinace k silovému řešení a možný nástup centrálně nebo nacionálně řízené totality v již neskrývané formě. Promítneme-li zde uvedené do českého prostředí, bude evidentní, že naše společnost jde vstříc budoucím změnám značně nepřipravena a nic nenasvědčuje o změně tohoto riskantního stavu. Stačí zmínit pár bodů. Společenská rezignace - Je zřejmé, že český člověk se vzhledem k historickému vývoji naučil bezproblémové adaptaci na nesvobodné prostředí. Realita je taková, že názor 70% občanů je ochotna hájit jen hrstka (pár set) jednotlivců. Což je na druhou stranu celkem pochopitelné, kdo z normálních lidí má chuť riskovat konflikt s represivní složkou v podobě všehoschopných těžkooděnců?__ /art/46276.html __A to se prosím v případě místních protestů nejedná o nějaký naivní revoluční pokus nebo o vystupování proti celkovému konceptu moci. Jde o pouhou legitimní snahu zviditelnit zájem většiny obyvatel oproti nedemokraticky jednajícím vládním představitelům. Ozbrojený policajt stojící proti oprávněně protestujícímu člověku, který hájí základní ideu života tím, že oponuje vojenské vraždící mašinérii - to je sociálně-patologický jev s pendrekem v ruce. Vládní militarističtí poskoci si za tohle diktaturní jednání vůči obyčejným lidem zaslouží jen věčné pohrdání od každého slušného člověka! Nelze očekávat, že v nejbližší době přijde změna, jež bude řízena fyzicky demonstrovanou vůlí českého občana (vůlí v pozitivním smyslu). Běžný občan svůj vlastní zájem hájit nedokáže. Protiradaroví aktivisté jsou osamoceni a navíc složeni ze zbytečně uniformních a nesourodých skupinek. Anarchisté jsou trvale v útlumu a slouží více méně už jen jako fetiš oděvního průmyslu a bohužel i nejmoudřeji a nejsvobodněji koncipované hnutí v podobě zastánců DIY principu je stále v očekávání vlastní resurekce. ... Do racionální lidské aktivity nemá smysl zařazovat nazi-svazáky z DS, kteří opět hrají svou historickou roli - systému užitečných idiotů. Může přijít doba, kdy se stanou mocenským nástrojem k potlačení svobodné občanské aktivity (pakliže nějaká vznikne). Nezbývá než doufat, že to málo mozkových buněk v jejich hlavách zapracuje a navrátí se k prvoplánově apolitické, paganské tradici severských kultur, kterou prý horlivě vyznávají -- i když to tak vůbec nevypadá. Pamatujme, že v hypotetickém případě, kdy moc ztratí přímou kontrolu nad částí společnosti (což nemusí být jen právoplatná občanská neposlušnost, ale i např. dlouhodobější selhání logistiky - přežití zaručujících - supermarketů v panelové aglomeraci) a není z nějaké příčiny možno nasadit policii či armádu (pakliže k selhání systému dojde ve větším rozsahu), slouží propagandou zmanipulovaní paramilitares jako nejlepší způsob k udržení alespoň částečné kontroly. Při vší "úctě" k neonacistům, mají vrozenou slabost pochodovat za každým kdo zapíská jejich písničku. A při vší "úctě" k politikům, mají vrozenou slabost využívat vnitrodruhovou agresi k prosazování vlastní vůle. Společenské fluktuace v podobě hnědých a rudých světonázorů, pouze odvádějí pozornost od procesu postupného rozkladu direktivně vedené moci. Politická soutěž -- Politická kultura v ČR je u samého dna důvěry občana ve smysl demokracie a čeká, až sám občan nabídne svou pomocnou ruku při parlamentních volbách. Jedině demokracie pracující ve své fundamentální podobě a příchod nové politické krve, změní tento stav. Otázka je jestli skutečné elity (zde na BL vzývaní - Bělohradský, Sokol, Keller apod.) dokáží najít v sobě dost osobní síly a zodpovědnosti za naší lidskou společnost. "Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás na to má žaludek?". Pakliže do parlamentu nepřijde nový myšlenkový proud, zůstane vše v zajetých kolejích: ODS opět pustí svůj předvolební, modrosektářský flašinet různých hrozeb a nebezpečí, utvrdí svého voliče, že právě oni jsou ti jediní se schopností fundovaně vládnout, a bezduchá vůle dostane v parlamentu opět zelenou. V překotném budování českého kapitalismu došlo k vytvoření parazitické struktury, tvořící zbytné mezičlánky uvnitř systému (v podobě různých personálních, reklamních, poradenských agentur a bezcharakterních lichvářů využívajících spotřebitelské blouznění). Většina lidí zapojených v tomto krizí "ohroženém" subsystému, tvoří (z existencionálních důvodů) početnou voličskou základnu ODS. Vrána k vráně sedá. Vidíte, stačilo pouze vyměnit srp a kladivo za fotku Manhattanu. ČSSD bude kličkovat někde na hranici původních ideálů a koketérie s globalisty. Inu, proč si v zájmu svobodné společnosti problematizovat vlastní spokojenou existenci? KDU je zralá na návštěvu exorcisty. Komunisté jsou ve stávající podobě nevolitelní a SZ se pod negativním vlivem Bursíkova záření proměnila v dvouhlavého mutanta. ... Pakliže se v české fuj-politice neobjeví duchem vládnoucí osoby, čeká nás růžová budoucnost s hnědými fleky. Masmédia -- Yes We Can, romantická večeře a nadšením téměř ejakulující novináři. Je vidět, že česká masmédia jsou v rukou profesionálů. To je uklidňující zjištění ve chvíli, kdy se téměř veškeré sociálno utváří ve virtuálním prostoru. Na závěr bude nejlepší opět použít Schellinga. Vůle -- Rozum -- Duch. "Jestliže se jednotlivé prvky vyskytují rozptýleně a mimo nerozlučnou jednotu, kterou může zajistit jedině osobnost (vládnoucí duchem), pak tam, kde bychom měli najít člověka, vidíme prázdné místo, nicotu -- nacházíme jen formy, ale žádnou bytost." |