23. 10. 2007
Jak je tomu v PolskuDostalo se mi milého pozvání od polských přátel. V městě Břehu (Brzeg) jsme se sešli, abychom pokračovali v diskusi, kterou jsme začali před několika lety a potom v ní podle možností pokračovali. Samotný námět asi není pro mnoho lidí zajímavý -- jedná se o kulturní spojení mezi polským a francouzským světem v osmnáctém století -- od Leszczynských po Koszcziuszka. Zajímavější snad budě několik postřehů, které jsem tu učinil v souvislosti s polskými předčasnými parlamentními volbami, konanými právě tento víkend. První: Předesílám, že lidé s nimiž jsem se setkal měli akademické vzdělání nebo na univerzitě alespoň nějaký čas strávili, nelze je tedy považovat za dostatečně vypovídající vzorek populace. |
Druhý: Nedalo mi to, abych se nezeptal, zda hlasují pro nebo proti současné vládě dvojčat Kaczynských. "Nehlasuji pro ně," řekl mi Kažko Wisniowencki, učitel na základní škole v jednom mensším slezském městě (snad Plocku nebo Inowroclawi, nejsem si jistý). "Ale nechci se nechat vmanipulovat do tohoto druhu volební kampaně. Přesvědčují nás o tom, že si musíme vybrat mezi hodnotami a jejich popřením. Já to tak nevnímám. Volit budu Lidovou stranu." Stejná argumentace se objevila i u ostatních. Všechny odpuzovala ostrost, nevybíravost a konfrontační charakter kampaně ze strany stran Právo a spravedlnost i Občanská platforma. Třetí: Mí přátelé nesouhlasí s tím, že by současná vláda byla "konzervativní," "Klerikalistická" nebo "nacionalistická -- protievropská." Podle nich je vymezování se pravicových vlád proti evropskému integračnímu procesu a vyvolávání národnostních pocitů obecným jevem ve všech zemích Evropy. Má své varianty závislé na národnosti. Například u Poláků, hrdého národa, který je ochoten "tasit meč" i v beznadějné situaci na základě emocionálního přetlaku a stresu se tato varianta vztahuje k minulé evropské hegemonii Polska a katolickému vyznání většiny obyvatel. (U nás jde o olomoucké tvarůžky, napadlo mě trochu nespravedlivě.) Čtvrtý: Vliv Radia Maria se silně přeceňuje. Není přesné označovat ho za ultrakatolické. Je spíše fundamentalisticky katolické a to s sebou nese antisemitský resentiment. Mí přátelé, přestože (nebo protože) jsou věřící, považují vysílání této stanice za něco anachronického a k lidem, kteří se jeho vysíláním dávají "ovládat" chovají směs opovržení a shovívavosti. Pátý: Město Břeh na mě zapůsobilo skoro neskutečným dojmem. Jeho centrum s neomítnutými zdmi a rozblácenými uličkami okolo kostela svatého Stanislava připomíná kulisu z Allenova filmu Stíny a mlha. Šestý: Asi nejvíc mi pomohlo pochopit polský vztah k veřejným věcem a dělení politckých proudů do spektra jaké známe v Čechách, když mi bylo hádat, kdo řekl tento výrok: "Nejdůležitější vlastností, jež činí člověka ušlechtilým, je jeho duchovní hodnota, krystalizující v té míře, jak v něm roste úcta a láska k Bohu, který řídí osudy celého světa a Polska." Hádal jsem Jana Pavla Druhého. Správná odpověď ovšem zněla: Wojciech Jaruzelski. Ve volbácj se rozhodovalo nikoliv o tom, zda má být Polsko pravicové nebo levicové, ale zda má být Polsko otevřenější a méně bizarní, než v mnoha aspektech vlády "Bolka a Bolka" dosud bylo. Psáno v neděli 21. října na cestě z Břehu |