Jestliže bývalý prezident Spojených států, Bill Clinton, musel svého času řešit skandál Whitewater, týkající se jakýchsi podivných půjček na nemovitosti, pak na současného prezidenta George Bushe právě padá skandál Blackwater, týkající se ale docela jiného zločinu. Tím zločinem je masová vražda neozbrojených civilistů v hlavním městě okupovaného Iráku, Bagdádu, a pachatelem tohoto zločinu je právě zmíněná Blackwater resp. Blackwater USA. A s kým že máme tu "čest"? S největší soukromou armádou na světě, která se významným způsobem podílí na okupaci a zločinech (nejen) v Iráku a jejíž vedení má blízko jak k republikánské administrativě George Bushe, tak i k americké křesťanské pravici.

Bagdádský masakr a Blackwater v Iráku

Právě vojáci společnosti Blackwater rozpoutali 16. září v bagdádských ulicích masakr, při kterém zemřelo 16 (podle jiných zdrojů 27) neozbrojených iráckých civilistů a jeden irácký policista a 31 lidí bylo zraněno. Nejen masakr sám o sobě ale už i jeho důvod je přitom otřesný. Žoldáci Blackwateru doprovázeli konvoj pracovníků amerického ministerstva zahraničí. Přitom se stalo, že do jízdního pruhu, v němž jela jejich kolona, se dostalo auto, které jelo pomalu a nebylo schopné na výzvu policie silnici opustit.

V autě seděla žena a její malé dítě a zdá se pravděpodobné, že žena, která asi nebyla zkušená řidička a bála se rychlou jízdou ohrozit sebe a dítě, prostě nestačila vyklidit cestu okupantskému panstvu. Její opatrnost či nezkušenost v přežívání v gangsterské společnosti jí stála život. "Vojáci" Blackwateru zahájili proti pomalu jedoucímu autu palbu z poloautomatických zbraní, po níž auto zachvátil prudký požár. Jak matka tak dítě v plamenech za strašných bolestí uhořely (bylo zjištěno, že tělo dítěte se žárem připeklo k tělu matky) [1].

Pracovníci Blackwateru následně použili střelbu stejně jako dělobuchů proti sbíhajícím se civilistům, řidičům dalších aut ale i příslušníkům irácké policie... Mluvčí firmy Blackwateru v oficiálním komuniké firmy o této krvavé lázni na civilistech, ženách a dětech prohlásil, že zaměstnanci firmy: "jednali zákonně a přiměřeně a hrdině bránili americké životy ve válečné zóně". [2]

16.září tedy došlo k zatím nejznámějšínu krveprolití, jehož se v Iráku žoldáci dopustili. Nikoliv ale k prvnímu, které je spojeno se jménem Blackwater. Tato agentura se prvně objevila na blízkovýchodní scéně jen pár dní po Velké lži, což bylo dáno její blízkostí k republikánským špičkám, o níž ještě pohovoříme. Na konci roku 2001 tak získala kontrakt za 5,4 milionu dolarů na zajištění dvacetičlenného strážného personálu pro základnu CIA v Kábulu [3].

Skutečných žní se jí ale dostalo až v dobytém Iráku, který byl tehdy ve správě Paula Bremera. Právě pro něj a další prominentní vůdce okupačních sil a úřadů zajišťovala Blackwater bezpečnostní služby, za které již v roce 2003 v rámci jednoho kontraktu bez výběrového řízení inkasovala 27 milionů dolarů.[4] Od těchto "skromných" začátků se Blackwater do dnešních dnů vypracovala na celkovou sumu 700 milionů dolarů pouze za zakázky od Ministerstva zahraničí [5]. Veřejnost se o této soukromé armádě dozvěděla a zároveň nedozvěděla v podstatě až 31. března 2004, kdy došlo k zlynčování 4 jejich žoldáků mohutným davem ve městě Falludža, který nakonec zapálil jejich těla a shodil je z mostu do řeky Eufrat (Most je dnes znám jako Blackwater most) [6]. Tento čin byl ale hlavními americkými i evropskými médii popisován jako iracionální výbuch zuřivosti a krutosti, jehož obětí se nestali žoldáci a ozbrojenci ale "američtí civilisté pomáhající s obnovou Iráku".

Např. vlivný americký deník, Chicago Tribune, vyšel s titulkem "Irácký dav znetvořil těla čtyř amerických civilistů".[7] Zabití členů Blackwateru posloužilo jako záminka k masivnímu útoku americké a irácké kolaboranstké armády proti Falludže, při němž byly použity mezinárodními dohodami zakázané chemické zbraně, bylo zničeno 72% obytných budov ve městě a přišlo o život několik set nebo i tisíců iráckých civilistů.

Členové agentury Blackwater stejně jako dalších soukromých armád operujících pod americkou záštitou v Iráku se mezi tím dopouštěly dalších a dalších zločinů. Zaměstanec agentury například na Vánoce 2006 v opilosti zastřelil člena stráže iráckého viceprezidenta. 30.května 2007 zase Blackwateři zavraždili iráckého civilistu, který se naprostou shodou okolností ocitl nevědomky poblíž amerického diplomatického konvoje. Celkově se od roku 2005 do září 2007 dostali tito žoldáci do 195 incidentů zahrnujících střelbu, kde ve 163 z nich (83,6%) zaútočil Blackwater jako první.[8] Podle informací New York Times se zaměstnanci Blackwateru dostávají do incidentů se střílením dvakrát častěji než jiné soukromé bezpečnostní agentury v Iráku [9]. Avšak také do roku 2005 mohla mít tato soukromá, tvrdě profitující "bezpečnostní" agentura na svědomí životy minimálně stovek Iráčanů. A teď pozor! Za celou dobu jejího působení v Iráku nebyl k zodpovědnosti popohnán ANI JEDEN její příslušník! Ani jediná vražda ze strany těchto žoldáků až do onoho bagdádského masakru nebyla vyšetřována ani potrestána. Soukromí zabijáci jsou totiž díky "legislativnímu vakuu" vědomě a úmyslně vytvořeném Brenerovou okupační vládou fakticky nepostižitelní - mimo soudní pravomoc iráckých ale i amerických vojenských soudů! Ačkoliv vláda USA reagovala na masakr v Bagdádu divadýlkem pro veřejnost s údajným odebráním licence této agentuře, skutečností je, že pracovníci Blackwateru byli natočeni kamerou 3.října, kdy, jako by se nechumelilo, zajišťovali evakuaci polské ambasády před hrozbou útoku. Jejich v khaki oděné postavy s neprůstřelnou vestou a slunečními brýlemi jsou rovněž stále k vidění přímo u americké ambasády v Iráku, mimochodem největšího amerického velvyslanectví na světě.

Kde se vůbec vzala jakási Blackwater USA, kde je její původ? Původně malá firma má své počátky v jakémsi bažinatém odlehlém kraji v Severní Karolíně. Zde nicméně časem vzniklo obrovské tréningové centrum (7000 akrů), v němž bylo vytrénováno na 20 tisíc žoldáků z USA a dalších zemí pro různé válečné operace v celém světě. Svá nová centra buduje firma v amerických státech Illinois a Kalifornie a rovněž v džungli na Filipínách. Firma vlastní také soukromou flotilu 20 letounů včetně helikoptér a databázi dvacetitisíc kontaktů, které může bleskově zmobilizovat pro jakoukoliv operaci. [10] Pokud hledáme odpověď na otázku růstu této firmy, najdeme ji ve dvou momentech - v jí příznivě nakloněných změnách ve způsobu vedení válečných operací, kterým se budeme věnovat později, a v úzkých vazbách vedení firmy na republikánský establishment a silové struktury, které prozkoumáme nyní.

Blackwater a jeho republikánští přátelé

Zajímavá je především už sama postava zakladatele a majitele firmy, Erika Prince. Narozen do bohaté prosperující rodiny podnikatele s automobilovými součástkami v Michiganu, neměl Prince problém s rozjetím svého byznysu. Prince prošel výcvikem v americkém námořnictvu včetně elitních jednotek SEAL, v nichž působil např. na Haiti a na Blízkém východě. Působil také v Bílém domě za prezidenta Bushe staršího. Poté, co prodal podnik svých rodičů, se stal miliardářem a přesídlil z automobilového království Michiganu na americký Jih. Prince i celá jeho rodina jsou skalními republikány a patří k jejich nejštědřejším dárcům: Princeho otec působil jako poradce a hlavní dárce peněz pro konzervativního evangelikána Gary Bauera, který v roce 1999 kandidoval v republikánských primárkách na prezidenta USA. Princeho matka darovala Republikánům v letech 1997-2007 140 tisíc dolarů. Prince sám pak ve stejném období 230 tisíc dolarů, naposledy letos v červenci to bylo 20 tisíc dolarů pro republikány v Kongresu. Vedle této sumy však Prince daroval další peníze přímo jednotlivým republikánským senátorům a poslancům, především krajním konzervativcům jako byl bývalý kalifornský poslanec Richard Pombo (podezřelý z mnohonásobné korupce) a rovněž bývalý texaský poslanec, Tom DeLay. Sestra Erika Prince, Betty DeVosová, působila ve funkci předsedkyně Republikánské strany v Michiganu a federálním republikánům darovala 61 tisíc dolarů. Její manžel a Princeho švagr, Richard DeVos, který je mimochodem synem miliardáře a zakladatele známé distribuční firmy Amway, nejen za republikány neúspěšně kandidoval na guvernéra Michiganu, ale daroval jim (1997-2007) hned 2 miliony dolarů.[11] Prince měl tedy všechny předpoklady stát se Bushovým přítelíčkem a profitérem mimořádně agresivní americké zahraniční politiky posledních let. Není divu, že při znovuzvolení Bushe americkým prezidentem v roce 2004 rozeslal jeden z ředitelů Blackwateru zaměstnancům firmy e-mail s textem "Bush vítězí! Další čtyři roky! Hurá!!" [12]

Tyto předpoklady jsou jenom posíleny dalšími osobami ve vedení firmy. Muž Blackwateru číslo dvě, Cofer Black, má za sebou velmi zajímavou minulost. Ve službách amerických vlád působil nejprve v Somálsku, kde organizoval boj proti prosovětskému režimu v Etiopii. Později pomáhal jihoafrickému režimu apartheidu při výcviku jednotek bojujících s Mandelovým ANC. Za Reaganovy administrativy se zase etabloval v Zairu, kde vyzbrojoval antikomunistické gerily bojující v mimořádně krvavé občanské válce v sousední Angole. V roce 1993 bychom jej při troše štěstí a informací mohli nalézt jako šéfa stanice CIA v súdánském Chartúmu, zatímco v roce 1998, věren svému "cestovatelskému koníčku", už měl na starosti Latinskou Ameriku. V roce 1999 jmenován ředitelem protiteroristických operací CIA a během prvního Bushova prezidentského funkčního období byl koordinátorem protiteroristických aktivit. 26.dubna 2007 byl jmenován do týmu poradců Mitta Romneyho, republikánského kandidáta pro prezidentské volby 2008. Užitečný "cestovatel", jen co je pravda.[13]

Blackwater využil v minulosti svých konexí k republikánům nejen při získávání obrovských zakázek v Iráku, ale také třeba pro zakázku bez výběrového řízení pro zajištění ostrahy majetku ve vytopeném New Orleans po hurikánu Katrina. Na místo potřebné pomoci, léků, potravin, vody a ošacení se v oblasti producírovali černě odění bezpečáci střežící vládní úřady, banky a sídla firem, jejichž přítomnost stála 240 tisíc dolarů denně z peněz amerických daňových poplatníků.

A v neposlední řadě Blackwater využívá svých vazeb na Republikánskou stranu při budování systému své právní ochrany. Firma byla totiž zažalována mnoha rodiči a příbuznými těch žoldáků, kteří zemřeli během plnění svých misí. Blackwater kontroval proti-žalobou o deset milionů dolarů proti těmto pozůstalým, kteří měli svoji žalobou porušit kontrakt s firmou. Zájmy Blackwateru hájí: právník Fred Fielding, který je současně poradcem prezidenta Bushe (a působil jako člen vyšetřovací komise pro 11.září!!!), dále Joseph E. Schmitz (sedí i ve výkonné radě korporace), absolvent námořní akademie a bývalý generální inspektor Pentagonu, a také Kenneth Starr, známý republikánský prokurátor, vyšetřovatel orálního skandálu Billa Clintona s Monikou Lewinskou.[14] Vazby Blackwateru k republikánům jsou tedy kromobyčejně silné.

Blackwateři jako křižáci?

Spojení od Blackwateru, Prince a lidí v jeho okolí ovšem nevedou jen k republikánským právníkům, kongresmenům, senátorům a prezidentským kandidátům. Vedou také k americké křesťanské pravici.

Prince vedle republikánů financuje celou řadu pravicových politických náboženských institucí. Jeho rodinná nadace přispěla mezi červencem 2003 a červencem 2006 670 tisíc dolarů Radě pro výzkum rodiny (FRC) a 531 tisíc dolarů organizaci Zaměřeno na rodinu (FOTF). FRC, spoluzaložené otcem Erika Prince, Evgarem Princem, působí jako think-tank a lobystická organizace podporující "sociální konzervatismus" - zákaz interrupcí, výuku mládeže k předmanželské sexuální abstinenci, omezení antikoncepce, zákaz používání embryonálních kmenových buněk, výuku kreacionismu ve školách a boj proti partnerství osob stejného pohlaví. Na evangelikánském summitu pořádaném FRC v roce 2006 jeden z kazatelů prohlásil, že hnutí za práva homosexuálů "vystoupilo na svět ze samotné jámy pekelné" a další ho doplnil v tom smyslu, že "Antikrist bude homosexuál". [15] Současný ředitel FRC, Tony Perkins, udržuje styky s krajně pravicovými skupinami a osobami včetně bývalého vůdce Ku Klux Klanu a "prominentního" popírače holocaustu, Davida Duka. [16] FOTF je nezisková organizace bojující proti drogám a pornografii, ale také proti potratům a homosexuálům. V roce 2006 byla obviněna z falšování výzkumných prací, aby dokázala, že homosexuálové bývají špatní rodiče. Vedle těchto organizací podporuje Prince přímo svým členstvím ve vedoucím orgánu organizaci Mezinárodní svoboda křesťanům, jejímž posláním je pomáhat křesťanům v nouzi tam, "kde jsou persekvovaní kvůli své víře v Ježíše Krista" (působí na Blízkém východě a v řadě afrických i asijských zemí, podobně jako Blackwater).

Rovněž Princeovi příbuzní - již zmíněná sestra Betty DeVosová a její manžel Richard DeVos - jsou zanícení stoupenci americké křesťanské pravice. Společná nadace manželů DeVosových štědře financuje různé michiganské projekty podporující nejen neoliberální a volnotržní politiku, ale také konzervativní křesťanské skupiny a iniciativy. Mezi nimi jsou na prvém místě ty, které požadují úplný zákaz interrupcí v USA za jakýchkoliv okolností, výuku kreacionismu ve veřejných školách a zavedení povinných modliteb do škol. DeVosovi ale úzce spolupracují také s ultrapravicovou Americkou rodinnou asociací (AFA). Ta je považována za největší a nejvlivnější organizaci útočící proti homosexuálům ve Spojených státech. AFA usiluje o obnovení trestnosti homosexuality v USA, organizuje bojkoty společností v jejichž vedení jsou homosexuálové, nebo které ukazují homosexuály ve svých reklamách, nabízejí své zboží v magazínech pro homosexuály, financují jejich organizace apod. AFA také vyzývala k zatčení arizonského kongresmana Jima Kolbeho, poté, co se veřejně přiznal ke své homosexualitě. Vedle toho AFA publikovala spoty a články, v nichž střelbu na amerických školách vysvětlovala "vypuzením Boha z jejich zdí", americkým židům připsala podněcování kriminality a homosexuality v USA a prvního a jediného amerického zákonodárce muslimského vyznání chtěla přinutit přísahat na Bibli. [17]

Otázka, která nás po konstatování těchto skutečností zajímá, zní: je spojení mezi náboženskou pravicí a Blackwaterem, Princem a jeho rodinou jen náhoda, jde pouze o vcelku přirozenou a ničím mimořádnou zaintersovanost jednoho konzervativního miliardáře ve sféře konzervativních křesťanských organizací, nebo je za tím něco víc? Podle Jeremy Scahilla, na jehož práci tento článek mnohokráte odkazuje, je pravdě bližší druhá možnost. Scahill píše, že "Erik Prince zůstává ohniskem pravicového úsilí spojit konzervativní katolíky, evangelikány a neokonzervativce ve společné teo-konzervativní svaté válce, v níž by Blackwater sloužil jako ozbrojené křídlo hnutí". Price sám několikrát popsal Blackwater jako armádu, která má chránit křesťanství všude tam, kde je ohroženo.[18] Podle Prince "Každý [zaměstnanec Blackwateru] nosí zbraň, právě jako prorok Jeremiáš znovu budující Chrám Israele - meč v jedné ruce a zednickou lžíci v druhé".[19] Také Priceho blízký osobní přítel Charles Colson, bývalý obviněný v Nixonově aféře Watergate, dnes působí jako přední "znovuzrozený" křesťan a promotér politického křesťanství všude na světě. Kromě toho, že se prezentuje jako zuřivý kritik "amerického sekularismu" a "všudypřítomné bezbožnosti", to byl právě on, kdo již v roce 2002 spoluvytvořil dopis amerických evangelikánů obhajujících nutnost útoku na Irák výlučně z teologického pohledu. Ve světle těchto zjištění je tedy nutné pohlížet na Blackwater nejen jako na lukrativní byznys, ale také jako na skutečné křižáky svaté války, ač právě tato obvinění islamistických vůdců jsou západními médii opakovaně zasměšňována, zlehčována nebo dávána za příklad muslimského extrémismu.

Privatizace války a privatizace země

Nicméně přes všechna spojení Blackwateru k republikánům, CIA a armádě, bychom nepodali úplný obraz jejího vzestupu, pokud bychom se omezili jen na tyto konkrétní a více méně náhodné stránky věci (ve smyslu "někdo to být musel a vyšlo to Blackwateru") a pominuli obecnější rysy současné politiky, které hrají firmám jako je Blackwater do karet.

Válku proti Iráku lze nazvat nejprivátnější válkou v moderních dějinách vedenou s cílem masově privatizovat. V žádném předchozím konfliktu nebyla účast soukromých subjektů tak velká pokud jde o zajišťování bezpečnosti, dodávek, dopravu, služeb, zpravodajství apod. jako v Iráku. Jak píše Scahill, soukromí kontrahenti se stali integrální součástí operací Pentagonu. V Iráku působí minimálně 100 tisíc, podle některých zdrojů až 180 tisíc soukromých kontrahentů, z nichž desetitisíce pracují jako žoldáci. To je desetinásobný růst od dob války v Zálivu (1991). Mnoho z nich není vůbec evidováno a nelze je hnát k zodpovědnosti. Jak sdělil jeden žoldák reportérovi The Washington Post "Vždy nám říkali, od samého začátku, že pokud by se z nějakého důvodu něco dělo a Iráčané by nás chtěli vyšetřovat, posadí nás naši zpátky do auta a dostanou nás ze země uprostřed noci."[20] Právě to se stalo po výše zmíněném zastřelení člena stráže iráckého viceprezidenta. Blackwater umožnil podezřelému Andrew Moonenovi zmizet do Spojených států a spolu s Ministerstvem zahraničí se pokoušel utajit jeho identitu před iráckými úřady. [21]

Jaké jsou hlavní důvody pro tak prudký růst angažovanosti soukromých subjektů na válečných operacích¬? V nejobecnější rovině je to současné neoliberální paradigma, které velí otevírat soukromé sféře všechny oblasti, jenž byly dosud vyhrazeny působnosti státu nebo veřejnoprávních subjektů. Týká se to například veřejné dopravy, vodáren, pošt, věznic a teď už i armád. Tato expanze má jako svůj motiv systémovou nutnost zhodnocovat kapitál resp. investovat jej s co největší mírou zisku. Pokles míry zisku v tradičních odvětvích průmyslu a služeb v 70. a 80. letech přinesl kromě nutnosti radikálně restrukturalizovat ekonomiku a zintenzivnit využívání pracovní síly (spojené s útoky vůči odborovým organizacím) také nový zájem o potenciální místa investic kapitálu, která byla dosud považována když už ne za prodělečná tak alespoň za nevýnosná. V 90.letech a prvních letech 21.století se ukázala jako výnosná, zejména pak pokud došlo k zrušení jejich nejméně rentabilních součástí.

Další příčinou privatizace války je moc a mezinárodní působnost kapitálu. Zbrojní firmy a dodavatelé žoldáků jsou dnes silnější a větší než kdy předtím a kromě přímého lobování mohou uplatnit výhodu své flexibility. Žoldák je sice americkými poplatníky draze zaplacen (pobírá více než voják), ale vláda se za něj už dále nijak nezodpovídá - ani za jeho činy ani za jeho smrt, a přitom může spoléhat na vysoce trénovanou profesionální pracovní sílu. Armáda si bere pouze "americké chlapce" zatímco Blackwater pro své špinavé řemeslo vesele verbuje v Latinské Americe a na Filipinách. Soukromá firma působí na rozdíl od armády téměř bez politického dohledu a uniká i posledním zbytkům pozornosti i tak již "zpracovaných" médií. Přenecháním určitých funkcí, zejména v logistice, soukromému sektoru se armáda může také více soustředit na samotné vojenské operace a s tím, jak soukromé společnosti dávají svým vojenským odborníkům více peněz nakonec armádě ani nezbývá nic jiného, než se pro "nedostatek" odborníků a specialistů obracet na soukromý sektor. A v neposlední řadě je používání žoldáků cesta jak se vyhnout případným nepopulárním odvodům do války. Všechny tyto faktory hrají tedy Blackwateru do ruky.

Její boom by se ale nedostavil, kdyby se musela držet striktních omezení a dohledu, kdyby působila ve skutečně nezávislé zemi. Tak tomu ale není. Paul Bremer, bývalý vládce Iráku, totiž jen pár dní před koncem svého působení ve funkci, kterou pro její nebetyčně lživé označení odmítám jmenovat, podepsal tzv. Rozkaz #17, kterým garantoval všem zahraničním soukromým subjektům včetně soukromých armád ÚPLNOU imunitu před iráckými zákony! A protože díky legislativní kličce nemohli být příslušníci Blackwateru a dalších soukromých agentur souzeni za své činy ani před americkými vojenskými soudy - tam lze teoreticky soudit pouze ty subjekty, které mají smlouvu s Ministerstvem obrany, ale Blackwater má smlouvu s Ministerstvem zahraničí [22] - dostalo se jim fakticky úplné beztrestnosti v jejich počínání. Z pohledu Američanů to byl ale jen logický krok, který nevybočoval ale přesně zapadal do celkového rázu Bremerovy politiky a toho, co Američané v Iráku chtěli dosáhnout. Zákony Divokého západu neuplatnil Bremer pouze ve sféře bezpečnosti ale především ve sféře hospodářství. Privatizovaná válka vedla k privatizované zemi, kdy Bremer bez jakékoliv kontroly zprivatizoval 200 velkých iráckých státních společností (Rozkaz #39), umožnil neomezený a nezdaněný dovoz i vývoz kapitálu do země, snížil daňovou zátěž velkých firem z 40 na 15% (Rozkaz #49), zrušil veškeré tarify, kvóty a cla na dovoz zboží do Iráku a zrušil všechny licence iráckých firem (Rozkaz #12) a doslova přes noc dal zprivatizoval veškeré irácké bankovnictví (Rozkaz #40). [23] Výsledek? Miliardové profity na jedné straně a vyplundrovaná, zbídačená země bez fungující infrastruktury, semeniště pro dosud trvající orgie násilí, na straně druhé. Právě a jen v takové zemi se mohl odehrát a také se odehrál příběh Blackwateru. Vražda 17 lidí, civilistů, žen a dětí je a zůstane hrůzným zločinem. Může zůstat nepotrestána? A co smrt několika set tisíc lidí, smrt bombami, kulkami, streptokokem, privatizací, hladem, cholerou? Dočkáme se dne, kdy se Bush, Bremer a spol. budou muset za své činy zodpovídat?

Odkazy:

[1] - Will Blackwater Be Kicket Out of Iraq After Recent Bloodbath?; Jeremy Scahill, The Nation, AlterNet; 28.9.2007; ZDE

[2] - Will Blackwater Be Kicket Out of Iraq After Recent Bloodbath?; Jeremy Scahill, The Nation, AlterNet; 28.9.2007; ZDE

[3] - Book Review: Blackwater: The Rise of World Most Powerful Mercenary Army; Jeremy Scahill; Revolution #87, 6.5.2007; ZDE

[4] - Book Review: Blackwater: The Rise of World Most Powerful Mercenary Army; Jeremy Scahill; Revolution #87, 6.5.2007; ZDE

[5] - Will Blackwater Be Kicket Out of Iraq After Recent Bloodbath?; Jeremy Scahill, The Nation, AlterNet; 28.9.2007; ZDE

[6] - Back in Iraq: 'The whores of war', Sunday Herald, Scotland, 2.10.2007

[7] - Will Blackwater Be Kicket Out of Iraq After Recent Bloodbath?; Jeremy Scahill, The Nation, AlterNet; 28.9.2007; ZDE

[8] - Blackwater Boss grilled over Iraq, BBC News, 2.10.2007; ZDE

[9] - Blackwater Tops Firms in Iraq in Shooting Rate; John M. Broden and James Risen; New York Times, 27.9.2007

[10]- Book Review: Blackwater: The Rise of World Most Powerful Mercenary Army; Jeremy Scahill; Revolution #87, 6.5.2007; ZDE

[11] - Grilled Blackwater chairman a major GOP donor; Andrew Malcom; The Baltimore Sun, 4.10.2007

[12] - Back in Iraq: 'The whores of war', Sunday Herald, Scotland, 2.10.2007

[13] - Wikipedia; ZDE

[14] - Back in Iraq: 'The whores of war', Sunday Herald, Scotland, 2.10.2007

[15] - Wikipedia; ZDE [16] - Justice Sunday Preachers; Max Blumenthal, The Nation, 26.4.2005; ZDE

[17] - Wikipedia; ZDE

[18] - Back in Iraq: 'The whores of war', Sunday Herald, Scotland, 2.10.2007

[19] - Book Review: Blackwater: The Rise of World Most Powerful Mercenary Army; Jeremy Scahill; Revolution #87, 6.5.2007; ZDE

[20] - Will Blackwater Be Kicket Out of Iraq After Recent Bloodbath?; Jeremy Scahill, The Nation, AlterNet; 28.9.2007; ZDE

[21] - Observing Our Government Through Blackwater; David Swanson; Scoop, 28.9.2007; ZDE

[22] - Blackwater and the Bush Legacy, Michael Hirsh; Newsweek, 20.9.2007; ZDE

[23] - Wikipedia; ZDE