Vytvořme společné vlastnictví

14. 12. 2016

Pankaj Mishra ve své knize Age of Anger (Éra hněvu) vysvětluje současnou krizi jako projev dlouhého rozvratu, který trhá naši společnost na kusy už 200 let, nebo i déle. Naše vydesinfikovaná historie Evropy i Ameriky nám umožňuje zapomenout, že blázinec a masakrování, občanské i mezinárodní války, kolonialismus a zabíjení v zahraničí, rasismus a genocidu, byly v této éře normou, nikoliv výjimkami, píše George Monbiot.

Nyní čelí celý svět těmže ničivým silám, protože průmyslový kapitalismus je nyní zglobalizován. Likviduje staré formy autority a přislibuje všeobecnou svobodu, nezávislost a prosperitu. Tyto sliby kolidují s obrovskou nerovností moci, statusu a vlastnictví majetku. Důsledkem je globální rozšíření nemocí z devatenáctého století: ponižování, závisti a pocitu bezmocnosti. Frustrovaná očekávání, hněv a odpor nad sebou samotným vedly k podpoře hnutí, jako je Isis, sílící hinduistický nacionalismus a ohromující demagogie v Británii, v USA, ve Francii a v Maďarsku.

Trh samotný nemůže splnit naše potřeby, ani stát. V dominujících ideologiích však něco chybí - je to společný majetek.

Společný majetek je majetek, nad nímž má komunita sdílená a rovná práva. V principu by se to mohlo týkat pozemků, vody, nerostných zdrojů, znalostí, vědeckého výzkumu a softwaru. Avšak v současnosti byl tento kapitál zkonfiskován: ukradly ho buď státní, nebo soukromé zájmy. Tak jsme byli připraveni o své společné bohatství.

Určitý společný majetek stále ještě existuje. Patří k nim komunitou vlastněné lesy v Nepálu a v Rumunsku, rybaření humrů ve státě Maine, pastviny ve východní Africe a ve Švýcarsku, internet, wikipedie, linux, vědecké časopisy, které vydává Public Library of Science, časová banka v Helsinkách, místní měny a opensourcová mikroskopie. Ale to jsou výjimky z všeobecného pravidla soukromého a exkluzivního vlastnictví.

Ve své knize Land (Země) na nás Martin Adams naléhá, abychom začali považovat za pozemky jako za něco, co kdysi patřilo všem a zároveň nepatřilo nikomu,a však teď to získala menšina, která brání jiným lidem, aby se z toho těšili a aby to užívali. Navrhuje, aby ti, kdo používají nějaký pozemek výlučně, z toho platili odškodné.

To by částečně mohlo nahradit daň z příjmu a z konzumu, zabránilo by to hromadění pozemků v majetku lidí a snížilo by to ceny pozemků. Tento příjem by mohl financovat univerzální příjem. Nakonec bychom mohli přejít k systému, kdy by pozemky vlastnila místní komunita a pronajímala by je jejich uživatelům.

Tytéž principy by mohly platit pro energii. Právo vypouštět do ovzduší uhlík pálením fosilních paliv by se mohlo prodávat na aukcích (a každý rok by bylo menší). Zisky by mohly financovat veřejné služby a přechod k čisté energii. Ti, kdo by chtěli používat energii vyrobenou větrem nebo sluncem, by platili komunitní příspěvek. Generátory energie by mohly být vlastněny komunitami - ve Skotsku už dnes existuje množství takových příkladů.

Neměli bychom dovolovat korporacím, aby zneužívaly autorských práv k vytváření umělého nedostatku znalostí, anebo aby konfiskovaly hodnoty, které vytvářejí jiní lidé (jako to dělá Google a Facebook). Mohli bychom se přesunout k "ekonomice společenských znalostí", jak to podporuje vláda Ekvádoru. Podíl na ziscích (pomocí blockchainové technologie, bitcoinů) by mohl pomáhat budování onlinových platforem a financovat jejich obsah.

Obnovení společného vlastnictví by také proměnilo společnost. Společné vlastnictví totiž není jen zdroj, ale také komunita lidí, kteří se o ně starají. Členové takové komunity si vytvoří daleko hlubší vzájemné vztahy vůči sobě i svému majetku, než jaký mají pasivní konzumenti.

Správa společných zdrojů znamená vytvoření pravidel, hodnot a tradic. Znamená to naše spojení s místem, v němž žijeme. Znamená to změnit vládu tak, aby plnila potřeby komunit, nikoliv korporací. Jinými slovy, obnovení společného vlastnictví by mohlo fungovat jako protiváha proti atomizujícím, odcizujícím silám, které nyní vyvolávají tisíce forem toxických reakcí.

Toto není kompletní odpověď. Doufám, že s pomocí vašich připomínek mohu začít rozvíjet syntézu: nový politický, ekonomický a sociální příběh, který by mohl odpovídat požadavkům 21. století.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 16.12. 2016