Samozřejmě, k opozici vůči okupaci Iráku nepatří pouze Iráčané, ale mnoho lidí po celém světě. Při všem respektu ke globální podpoře, kterou irácký lid ve svém odboji má, jsme se zaměřili na to, co o situaci říkají současní iráčtí intelektuálové, profesionálové a vůdčí osobnosti.

Autor uskutečnil interview (které by mělo být součástí série rozhovorů s jednotlivci a skupinami) s osobou spojenou s Irákem a těmi, kdo, kdo jsou proti americké okupaci. Říká: "Rád bych dodal, že ač se osobně nijak netajím svou morální a politickou podporou iráckého práva na obranu, není záměrem diskuse donutit čtenáře, aby zaujali stejný názor. Jde prostě o snahu rozšířit informace týkající se jednoho z nejdůležitějších problémů dneška."

Laith Al-Saud: Mnozí členové Bushovy administrativy tvrdí, že odboj tvoří členové bývalého režimu, které současná situace odstavila, a tzv. cizí bojovníci. Jaký je váš názor a jaký je názor odboje na bývalý režim?

Dr. Muhammad al-Ubajdí: Irácký lid všeobecně a irácký národní odboj vědí, že tato tvrzení jsou součástí propagandy a psychologické války vůči Iráčanům. Je samozřejmé, že odboj se skládá z množství skupin, jejichž společným cílem je ukončení okupace Iráku. Pluralita odboje je jeho silou, ne slabostí, protože ukazuje, že jde o národní odboj, vítězící nad všemi druhy náboženského, etnického, ideologického či jiného rozdělení. V Iráku se dobře ví, že k odboji patří všechny segmenty irácké společnosti: islamisté, baasisté, vlastenci, a další arabští sunnité a šíité.

Před posledním útokem na Fallúdžu Američané prohlásili, že většina bojovníků za svobodu jsou tzv. "cizí" Arabové a muslimové (ačkoli po nelidském zničení Fallúdže američtí představitelé oficiálně prohlásili, že /neiráčtí/ arabští bojovníci nepředstavovali více než 2 % celkového počtu bojovníků za svobodu v Iráku). Nejdůležitější však je, že přišli do Iráku. Když do Iráku vpadli Američané, přišli s nimi vojáci z celého světa. Ze vzdálenosti tisíců mil, ze všech světadílů, Američané při okupaci naší země zaměstnali řadu národů, tak proč by nemohli přijít naši bratři Arabové do naší země pomoci nám bránit naši zem a vyhnat okupanty? To je zcela logická otázka, kterou bych rád položil americkým lidem.

Pokud jde o názor odboje na Saddámův režim, myslím, že všechny frakce odboje odsuzují režim za to, co se dělo, ale především musíme mít na paměti, že režim zmizel a Američané nemohou držet Irák jako rukojmí za to, co bylo v minulosti.

Laith Al-Saud: Jak by měl svět rozeznat skupiny, které patří k iráckému národnímu odboji o těch, které k němu nepatří?

Dr. Muhammad al-Ubajdí: Podle skutků. Všichni Iráčané vědí, že každá operace provedená odbojem je namířena proti okupantům a bezpečnostním silám. Je třeba mít na paměti, že v této době, kdy skutečná suverenita Iráku neexistuje, jsou bezpečností síly pouze prodlouženou rukou okupantů. U operací provedených jiným způsobem a namířených proti civilistům lze s jistotou tvrdit, že nejsou dílem odboje. V Iráku byly např. zabity stovky a stovky univerzitních profesorů, vojenských pilotů, vědců a lékařů. Jaký užitek by odboj mohl mít z toho, aby útočil na nejtalentovanější a nejvzdělanější lidi? Všem Iráčanům je jasné že spoušť při páchání takových zločinů a vražd lidského potenciálu mačkají cizí prsty, vesměs ve snaze o rozkradení státních přírodních zdrojů.

Laith Al-Saud: Ačkoli mnohé opoziční skupiny v Iráku opakovaně a důrazně odsoudily útoky namířené proti nevinným civilistům, Bushova administrativa stále tvrdí, že jde o součást odbojové strategie. Co na to odpovíte?

Dr. Muhammad al-Ubajdí: Znovu opakuji, jde o součást okupační propagandy. Jak už jsem řekl, žádná z odbojových skupin nikdy nemířila na civilisty ani to neomlouvala. Všechny skupiny jasně prohlásily, že nikdy neútočily a útočit nebudou na irácký lid. Jak by mohly? Národní odboj tvoří irácký lid. Zůstává otázkou, proč okupanti neříkají nic o vraždách páchaných milicemi, kterým je dovoleno operovat v naší zemi, např. pešmergy a Brigádami Badr? Opakovaně jsme oznamovali, že tyto milice útočí na duchovní, věřící a další Iráčany, kteří jsou proti okupaci a současné loutkové vládě v Iráku. Ale okupační síly a mezinárodní společenství vůbec k tomu úplně mlčí.

Laith Al-Saud: Jak Iráčané, s nimiž jste v zemi mluvil, popisují okupaci a odboj?

Dr. Muhammad al-Ubajdí: Dovolte mi, abych na vaši otázku odpověděl jinou otázkou. Jak se někdo může cítit, když při útočné invazi a okupaci ztratil svého nejbližšího? V takovém postavení se ocitly statisíce Iráčanů, kteří své nejdražší ztratili rukama okupantů. Nemluvím o vězních, mužích i ženách, jejichž rodiny lze počítat na tisíce. Ničivost okupace zasáhla většinu Iráčanů v negativním smyslu a právě proto jsou rozhořčeni přítomností okupantů v naší zemi. Odboj nemá potíže získat mezi nimi pomocníky, jako není těžké najít lidi sympatizující s cíli odboje. Zcela prostě v Iráku existují statisíce lidí, kteří jsou připraveni obětovat za svou zem život.

Dovolte, abych dodal další věc. Jak myslíte, že mohou Iráčané reagovat, když v našem horkém létě nemají řadu dní elektřinu a čistou vodu? Po dvou letech okupace zůstává infrastruktura země v troskách. Prosím, neříkejte, že je to následek sabotáže ozbrojeného odboje, my víme, odkud to pochází Je to kolektivní trest pro všechny Iráčany, především v Bagdádu a dalších oblastech, kde je odboj velmi aktivní.

Laith Al-Saud: Naznačujete, že americká armáda a správa použila v Iráku metody kolektivního trestu. Můžete předložit světu nějaký důkaz, že se to v Iráku děje?

Dr. Muhammad al-Ubajdí: Nenaznačuji, Lajthe. Potvrzuji, že se to v Iráku děje. Nikdo nemůže popřít, co americká armáda napáchala ve Fallúdže, Sámarrá, Ramádí, Karbale, Hítu, Qá'imu a jiných městech. Lidem byla odepřena voda, elektřina, lékařské ošetření a jiné služby. To nebylo potvrzeno jen iráckými očitými svědky, jichž je dostatek, ale i mezinárodními organizacemi, jako je Červený půlměsíc a podobně. To není kolektivní trest? Pomysli na Bagdád. Lidé v Bagdádu nikdy nemají elektřinu tři či čtyři dny bez přerušení ani vodu po celý týden. Reuters uveřejnil fotografie amerických vojáků , kteří plavou v čisté a chladné vodě bazénu jednoho ze Saddámových paláců; ať si to svět porovná s mnoha fotografiemi iráckých dětí, žádajících čistou vodu.

Kromě toho, máme řadu zpráv o tom, že američtí vojáci poškozují hlavní vodárny. Například vodárna v Karchu u Bagdádu, očití svědkové potvrzují, že tam došlo k mohutné explozi pár minut poté, co z ní odešli američtí vojáci. Proč se svět o tyhle zprávy nezajímá? Je to proto, že je předkládají Iráčané? Je čas, aby mezinárodní společenství začalo naslouchat Iráčanům a ne lžím okupačních sil, které nikdy nedokážou říct pravdu.

Laith Al-Saud: Donald Rumsfeld nedávno prohlásil, že odboji schází jednota a nemá představu o budoucnosti země. Co je v tomto ohledu dlouhodobým cílem odboje?

Dr. Muhammad al-Ubajdí: Rumsfeldovo tvrzení je zcela nepravdivé. Odnože odboje jsou především sjednoceny v tom, že je třeba skončit okupaci a všechno, co s ní souvisí. Všechny skupiny odboje mají úzké styky na všech úrovních, věří, že mají odpovědnost vůči všemu iráckému lidu a jsou povinny hájit jeho práva. Je velmi důležité, aby byl Irák zcela zbaven všech dopadů okupace, včetně politických, právních a sociálních důsledků. Pokud jde o dlouhodobé cíle, usilujeme o jednotný (nikoli federální), pluralistický a demokratický Irák, kde všichni Iráčané jsou považováni za občany bez ohledu na příslušnost k určitému etniku či konfesi. Nejsme proti volbám. Jsme proti volbám pod vedením okupantů, poznamenaným nátlakem okupačních sil. Pokud chce někdo znát cíle iráckého národního odboje, může naslouchat veřejným mluvčím irácké opozice. Cíle odboje jsou jasné.

Laith Al-Saud: Jaký je postoj odboje vůči současné irácké vládě?

Dr. Muhammad al-Ubajdí: Především, odboj, který reprezentuje vůli většiny Iráčanů, je si jist, že volby byly porušením mezinárodního práva. Mezinárodní dohody, upravující vztahy mezi okupanty a okupovanými nedávají okupačním představitelům mandát k vyvolávání změn v sociální, ekonomické a politické struktuře země.

Volby změnily politické složení Iráku, aby to vyhovovalo zájmům okupačních představitelů. Změny vedly, jak lze nyní vidět, k etnickému a náboženskému dělení, kterému se irácký lid předtím úspěšně vyhýbal. V minulosti Iráčané vždy koexistovali bez pomyšlení na sektářské nebo etnické rozdíly; až potom, co byla naše země postižena okupací, vynořilo se strašidlo občanské války. Toto rozdělení slouží bezesporu okupačním silám.

Odboj, jak politický tak vojenský, vidí, že jsou to všechno kroky k úplné americké nadvládě při řešení iráckých záležitostí. Pohled na průběh voleb a složení současného národního shromáždění ukazuje, že hlavním účelem voleb byla instalace některých notoricky známých politiků, kteří často hrdě mluvili o svých vazbách k mezinárodním výzvědným službám. Například Ijjád Álawí a Ahmad Šalabí. Volby daly moc do rukou politiků, kteří doprovázeli okupanty a kolaborovali s nimi při upevňování okupace; proto odboj prohlašuje, že místem, kde se rozhoduje o osudech Iráku, je americká ambasáda v Bagdádu, a že zvolená vláda není ničím jiným než prostředníkem provádějícím rozhodnutí Washingtonu.

Pro každého rozumného člověka je těžké uvěřit, že by se Spojené státy vzdaly své nadvlády v Iráku poté, co vynaložily miliardy dolarů a obětovaly životy stovek svých vojáků. Iráčané nikdy nevěřili, že by jim Spojené státy dovolily svobodné a demokratické volby, jejich výsledkem by mohla a měla být vláda, jejíž prioritou by bylo ukončení okupace. Ve skutečnosti bylo hlavním úkolem volebního procesu potvrdit vládu, která uzavře s USA dohody o dlouhodobém pobytu amerických sil na irácké půdě a přemění zemi v americkou kolonii.

Americká administrativa tvrdě pracovala na líčení iráckých voleb jako politického úspěchu, aby zakryla jizvu, kterou válka způsobila na její důvěryhodnosti. Washington použil volební lístky k balamucení světové veřejnosti a zabránil jí uvidět tragické důsledky, které válka na iráckém lidu zanechala. Ze všech těchto důvodů bude odboj bojovat i proti současné loutkové vládě stejným způsobem, jakým bojuje s okupanty.

Zdroj: ZDE