Turecko považovalo ostrov za velmi důležité strategické místo a navíc na něm tehdy pobývala nepočetná národnostní menšina tureckého původu. Turecko pak v severní okupované části nastolilo loutkovou vládu pod vedením R. Denktase a zároveň vyhlásilo vznik Severokyperské turecké republiky, jež je doposud na mezinárodním poli uznávaná pouze Tureckem. Samozřejmě, že původní obyvatelstvo řeckého původu muselo opustit okupovanou část ostrova a jeho movitý majetek byl zabrán novými přistěhovalci z Turecka. Je zbytečné zkoumat, kdo vlastně zavinil celý konflikt. Problém bude jistě hlubší a vina byla určitě na obou stranách. Jedno je však jisté. Okupace zůstává okupací i po třiceti letech.

OSN podporované USA a EU se pokusily složitou situaci vyřešit s blížícím se vstupem Kyperské republiky do EU. Předložili plán na sjednocení obou státních celků do federace švýcarského typu. Proti plánu nejdříve vystoupila turecká strana, neboť ho považovala za nevýhodný, po nových úpravách se plán přestal líbit řecké straně. Jenomže čas na vzájemné rozhovory vypršel a přikročilo se k referendu. Jeho výsledek už známe.

Masivní účast obyvatelstva řeckého původu volila proti sjednocení, většina kyperských Turků byla naopak pro sjednocení ostrova.

Proč kyperští Řekové volili proti? Z několika prostých důvodů. Plán obsahoval pro EU nezvyklou výjimku, jež omezovala volný pohyb osob na území Unie. Tato výjimka byla namířena proti kyperským Řekům, kterým by takto byla znemožněna restituce bývalého majetku, či případná koupě nemovitostí v severní části ostrova. Turecká armáda by zatím zůstala na svých pozicích a jen pozvolna by se počet jejích mužů zmenšoval. No a konečně rovnoprávnost obou státních celků opět znevýhodňoval a řecké obyvatelstvo, které je na ostrově ve výrazné početní převaze.

Je jisté, že kladný výsledek referenda byl výhodný takřka pro všechny aktéry rozhovorů, snad kromě kyperských Řeků. Proto se mi jejich rozhodnutí zdá naprosto logické. Masivní volba kyperských Turků pro sjednocení ostrova je pěkná facka Turecku a jeho zahraniční politice. I jejich volbu chápu. Vidina vstupu do EU byla pro kyperské Turky velmi lákavá.

Ovšem nejpitoresknější moment celé události je doposud nevídaný fakt monumentálních rozměrů. Jak už jsem napsal výše, světové společenství uznává pouze Kyperskou republiku a ta vstoupí 1. května do EU.

Dojde k paradoxní situaci. Jeden ze států Evropské unie je de facto okupován nepřátelskou armádou země, která se navíc všemi možnostmi snaží vstoupit do unie, tedy Tureckem. Ať už se na to díváme z jakéhokoliv úhlu, okupace zůstává okupací. A co teď? Jsem opravdu zvědavý, jakou prazvláštní piruetou z toho čelní představitelé EU vybruslí.

A ta válka? -----No jak znám Evropskou Unii, zase to tak hrozné určitě nebude. Oni zase v Bruselu něco vymyslí. Už teď se jim určitě pěkně kouří z palic. . . .