10. 11. 2003
Kapitalismus a DušičkyPrvní listopad je ve Francii státní svátek, patří vedle placené dovolené a dalších, mezi práva pracujících složitě získaná a vybojovaná. Vybojovaná přesně tak, jak jsme se to učili v říjnu před listopadem 89 na vysoké v dějinách dělnického hnutí. Nikdo z nás, osmnáctiletých, ovšem nevěřil, v úpadkové diktatuře pracujícího lidu, frázím typu: "Je to boj spravedlivý, ve kterém dělnická třída nemá co ztratit, jenom svoje okovy."
A ejhle, prvního listopadu 2003, na Dušičky, se mi tato slova náhodou znovu vybaví. Znovu tedy boj. (Že by je nekonečný?) |
Tentokrát jde o výzvu zaměstnanců k bojkotu supermarketu Carrefour v jednom okresním městě v Bretani. Odbory připravují blokádu vstupu do obchodního centra. Religiozní Bretonci se nechtějí se smířit s tím, že by měli pracovat v atmosféře hřmotného mamutího kolosu zrovna v tento den tiché památky. V den, kdy se oddáváme vzpomínkám a rozjímání. Den nevšední, sváteční, nezaměnitelný, mrtvým se nedá nic vysvětlit. Víš, nemohla jsem přijít s ostatními na tvůj hrob, musela jsem sedět v kase a prodávat... V pondělí po boji potkávám ve školce redaktora místního listu a ten mi na mojí otázku po vývoji situace odpovídá: "Dopadlo to špatně, odpoledne už tam nikdo nebyl, kdo by blokoval vchod. Od tohoto roku bude mít Carrefour na Dušičky vždy otevřeno, naštěstí ze zákona jim zaměstnavatel musí ponechat nejméně čtyři dny státních svátků." Naštěstí. Raffarinova vláda totiž pro příští rok počítá se zrušením svátku Letnic. Vyprávím mu zároveň co jsem se dozvěděla po telefonu z domova z Vysočiny. Některé pražské supermarkety tam mají otevřeno dvacet čtyři hodin denně. ("Ženský si po divadle jely nakoupit...") "Tak tomu se říká čistý liberalismus," odpověděl.
|