Jessica Lynch vydala autobiografickou knihu o svém "zachránění" z násiríjské nemocnice. Co v ní je pravda, je po předešlých odhaleních nepodstatné. Svědectví Dr. Mahdi Khafazjiho, ortopeda z irácké nemocnice je průkaznější než videonahrávka střelby slepými z produkce US Army Propaganda Entertainment. Spin doctoring je retušovací technologií velmi kreativní. Dnes už může sympatická holčička s automatickou puškou v ruce před vlajkou s hvězdami a pruhy říkat cokoliv. Ale Amerika této lži stále naslouchá, dlouhá absence patriotismu a hrdinství, kanalizující hrdost a vlastenectví pouze na filmovém plátně a u televizních obrazovek udělaly své. Příběh se čte dobře. Jen ta pravda jaksi není vidět. Na Vietnam neradno vzpomínat.

Ti mrtví, kteří se vracejí z Iráku v zinkových rakvích či plastových pytlích, takové štěstí, jako přeživší Jessica nemají. Partyzánská válka byla jedinou možnou strategií, kterou mohl irácký národ a celý arabský svět použít proti technokraticky uvažujícím vojákům ze zámoří. Psychologii války proti okupantům zná starší generace velmi dobře. Ani kapku vody, ani krajíc chleba Rusům. Jedno z českých rezistenčních hesel roku 1968. Jediná záchrana pro pošlapanou sebeúctu občanů, kteří se v "bratrském objetí" stali obětí. V arabském podání je vztah k jinověrcům ještě zjitřenější. Povede však k masivní islamizaci sekulárně socialistického, totalitně řízeného Iráku. O americké "demokracii" nepadne ani zmínka nejbližších dvacet let. A nebyl to náhodou parazitní cíl konzervativních militantně křesťansky orientovaných Američanů, okouzlených možnostmi strategického vítězství v rámci Huntingtonova střetu civilizací? Představa, že irácká ropa se bude obchodovat v eurech a zbytek arabského poloostrova plus Rusko se k této měnové orientaci přidá, musel americkým finančním kruhům připadat jako noční můra.

Nesmrtelnost Nazaretského má ale ještě po dvou tisíci letech svou reklamní účinnost. O vzkříšení a nanebevzetí můžeme s úspěchem pochybovat, jako reklamní strategie se však zázraky ukazují nejúčinnější. I kdyby pochybovala část populace, stratégy řízená historie události stejně zkoriguje do podoby mýtu.

"Jak přejdeme Rudý moře - myslej si, že se vodstva rozestoupjej, a my se vydáme po dně suchou nohou?," ptá se Mojžíš na pobřeží svého poradce. "Moše, kdyby to dokázal, zařídím jim ve Starym zákoně o tom minimálně dvě stránky...", zní odpověď profesionála.

Technologie masové propagandy a mediální manipulace je prostá. Podle amerického tisku ministerstvo obrany zakázalo nejen snímání ceremonií při návratu mrtvých vojáků do vlasti, nýbrž zakázalo ceremonie samotné. Zákaz byl vydán v březnu před zahájením války v Iráku, krátce byl ignorován, ale nyní, kdy opět roste počet mrtvých, ačkoli prezident George Bush vyhlásil konec největších bojů, se zákaz opět utužil. Od skončení bojů, které Bush vyhlásil slavnostně na válečné letadlové lodi, padlo v Iráku přes 120 vojáků. Zákaz posílil poté, co televizní stanice na dvojitě rozdělené obrazovce vysílaly současně tiskovou konferenci s Georgem Bushem starším a příjezd rakví s mrtvými vojáky na vojenskou základnu v Doveru poblíž Washingtonu.

Americká válka má zůstat mediální virtualitou, v níž krev a smrt nemá místo, neb hrdinové neumírají. Případná kolize scénáře s realitou se dá řešit cenzurou reality. Do Bagdádu je daleko. Nevidět mrtvoly, neslyšet modlitby, neprotestovat proti válce o ropu. To je oficiální strategie kolébky demokracie, Spojených států amerických a jejího prezidenta.

"Aby mohl prodávat stále nepopulárnější invazi do Iráku americkému lidu, Bushova administrativa zametá špinavé věci války - jako jsou truchlící rodiny, rakve pokryté vlajkami a vojáci, kteří ztratili končetiny - kamsi do rohu národního dvorka," vysvětluje jeden z důvodů zákazu kanadský list The Toronto Star, citovaný Českou tiskovou kanceláří.

"Lze to nazvat kontrolou informací nebo rovnou propagandou. Ať to nazvete jakkoli, je to nejrozsáhlejší pokus o manipulaci s válkou, jaký kdy v historii této země ministerstvo obrany podniklo," citoval tisk Christophera Simpsona, profesora komunikace na American University ve Washingtonu. Jak dlouho bude se svými kritickými názory na samou podstatu americké demokracie pan profesor učit kritickému a nezávislému myšlení příslušníky nové americké elity? Vsadíte si?