10. 11. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Miroslav Kalousek
8. 11. 2003

Sjezd KDU-ČSL v Ostravě

Křesťanská revoluce, den 1.

Jako totální porážka vládnoucího křídla se dají popsat skončené volby nového vedení KDU-ČSL. Ministr zahraničí a současný předseda při nich ztratil vše. Novým Mojžíšem křesťanských demokratů se stal ekonomický expert a konzervativec Kalousek. 1. místopředsedou pak jeho spojenec Jan Kasal. I když nový šéf strany dal najevo, že změny ve vládě nechystá, jeho slibům věří málokdo. Do čela strany se tak patrně vrátí ti, které umírněná Svobodova skupina vytěsnila z vedení na jaře 2001. Otázkou dne je, jak dlouho může zůstat šéf vládní strany mimo vládní kabinet. Otázkou je i to, jak pevná zůstane koalice, v níž většinu mají sociální demokraté, což je poltická orientace pro nevého předsedu těžce přijatelná. Půjde vládní politika "doprava" a nebo Kalousek "doleva"? Politika se začíná radikalizovat....

Místopředsedy se v prvním kole stali Libor Ambrozek (157/296, 53,0 %) a Milan Šimonovský (150/296, 50,6 %). Do druhého kola postupuje Roman Línek (148/296, 50,0 %), bývalý předseda Cyril Svoboda (136/296, 45,9 %), senátorka Zuzana Roithová (104/296, 35, %) a poslankyně Michaela Šojdrová (110/296, 37,1 %).

V druhém kole byli mísopředsedy zvoleni pardubický hejtman Roman Línek (166/293, 56,6 %) a Cyril Svoboda, (152/293, 51,8 %).

Projev Miroslava Kalouska BL
Projev Cyrila Svobody BL

Miroslav Kalousek se narodil 17. prosince 1960 v Táboře. Po studiích na Vysoké škole chemickotechnologické v Praze pracoval ve výrobním podniku jako vedoucí investičního útvaru.

Od roku 1990 působil ve státní správě. 1990 - 1992 v Úřadu vlády ČR jako odborný poradce místopředsedy vlády ČR se zaměřením na otázky ekonomické transformace. Od července 1992 působil v Úřadu vlády ČSFR jako ředitel odboru poradců místopředsedy vlády ČSFR a od ledna 1993 do ledna 1998 na Ministerstvu obrany ČR jako náměstek ministra, odpovědný za rozpočet a akviziční procesy.

V období transformace vlastnických vztahů v ČR zastupoval vládu ČR v několika řídících funkcích v hospodářské sféře.

  • 1991 - 1992 rozhodnutím ministra zemědělství jako člen dozorčí rady Jihočeských pivovarů.
  • 1992 - 1994 usnesením vlády ČR jako člen správní rady a jednatel Západočeských pivovarů.
  • 1994 - 1996 usnesením Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR zvolen do funkce člena Prezídia Pozemkového fondu ČR.

Zabývá se především otázkami hospodářské politiky státu a ekonomiky obrany státu. V předčasných parlamentních volbách v roce 1998 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za KDU-ČSL. Po svém opětovném zvolení v roce 2002 se stal předsedou Rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny PČR. Na Sjezdu KDU-ČSL 2003 v Ostravě byl zvolen předsedou KDU-ČSL.

Miroslav Kalousek je ženatý, má dvě děti. Jeho žena pracuje jako vědecká asistentka na Vysoké škole chemickotechnologické v Praze.

V kandidátské řeči zdůraznil Kalousek, že jako předseda nezpochybní účast tří lidoveckých ministrů ve vládě. "Není to soutěž o vládní křesla." Za své priority označil Kalousek rozvoj venkova, solidaritu, podporu drobných podnikatelů, boj proti zločinu a klasickou rodinu jako svazek ženy, muže a dětí. Kalouskův postoj, ve kterém byla řada ekologických prvků, přitom zaskočil Ambrozka. Považoval nového předsedu za průmyslového pragmatika... Spletl se - jen o kousek. Pragmatickým se zdá býti i nové, ekologické směřování nového předsedy.

V prvním kole získal Kalousek 135 hlasů a Svobodu volilo 116 delegátů.

Ve druhém kole tajné volby už to bylo 164 z 300 hlasů, zatímco Svoboda jich dostal jen 131. "Strana potřebuje změnu," prohlásil pak nový šéf strany. Kalousek se už před volbami spojil s ministrem životního prostředí Ambrozkem. Dohoda byla o vzájemné výpomoci v druhém kole volby. Ten, kdo dostane méně hlasů v prvém kole, měl tyto hlasy pomoci získat pro druhého. A tak se stalo. "Nebyli jsme napevno domluveni, chtěl jsem však nabídnout alternativu. Tou byla v případě mého nezvolení podpora kandidáta, který byl pro změnu také," řekl Ambrozek.

Jak Kalousek, tak i Ambrozek vytýkají Svobodovi přílišnou orientaci na ČSSD, pasivitu a posun strany doleva, kde ztrácí aktivní křesťany, převážně z Moravy...

Svoboda popřál Kalouskovi mnoho štěstí ve vedení strany. "Doufám, že všechno bude ke pospěchu naší strany, protože doba bude náročná," řekl poražený Svoboda delegátům.

Když ptáčka lapají...

Předseda ODS Topolánek vyčetl křesťanským demokratům účast ve vládní koalici s ČSSD. Nelíbila se mu ani jejich obhajoba evropské ústavy. I přesto tvrdí, že spolupráce ODS a KDU-ČSL "na vládní úrovni" bude v budoucnu možná. Je dějinným optimistou, anebo se Kalousek stane po vzoru velkého předchůdce Luxe oním "hadem na tři" - tentokráte rozleptávajícím koalici s ČSSD?

Předseda US-DEU Petr Mareš přesvědčoval delegáty, že jeho strana patří stejně jako křesťanští demokraté k liberálnímu křídlu české politiky. Společný pohled na politické hodnoty vidí přitom v neochotě spolupracovat s komunisty.

Neupřímě, ba přímo farizejsky vyzněla obhajoba ministra zahraničí Cyrila Svobody z úst Vladimíra Špidly. Předseda ČSSD vyzdvihoval výsledky české diplomacie za Svobodova vedení. "Všude se ukazuje, že pozice ČR za poslední rok a půl v zahraničí zesílila," řekl premiér. Přitom ministr zahraničí spekuloval bez mandátu vlády o amerických základnách na českém území, ostře se s vládou rozcházel v postojích k irácké válce, bojkotoval činnost Jana Kavana ve funkci předsedy VS OSN a jeho útok na něj na byl naprosto nesmyslnou mediální bublinou. Za jeho "panování" odmítli poslanci i smlouvu s Vatikánem, vztahy s katolickou církví se dostaly na bod mrazu. Evropská kampaň neměla záložní strategii a utratila peníze za nesmyslné akce, mediální rozpočty byly uboze naplánované. Naštěstí měli občané svůj názor na členství v EU stabilní už dlouho. Vztahy s Německem, Rakouskem, Unií i USA ale musel řešit premiér Špidla sám. V čem tedy vlastně vynikal v zahraničněpolitické oblasti Cyril Svoboda?

Projev kandidáta na předsedu KDU-ČSL Miroslava Kalouska

Milé sestry, vážení bratři, dámy a pánové

předstupuji před vás s vážnou žádostí o podporu na pozici předsedy KDU-ČSL.

Po dvaceti letech členství v naší straně, po dvaceti letech nadějí a pádů je to pro mě výjimečná a slavnostní chvíle plná odpovědnosti. Odvažuji se tak učinit proto, že jsem pevně přesvědčen, že můžeme prokázat, že jsme na politické scéně jako křesťanská strana jedinou konzervativní nesocialistickou silou. My nejsme zatíženi prvky populismu, pseudoliberalismu, či nacionalismu. Máme skvělý program a dlouhodobou tradici. Přesto nejsme pro veřejnost přitažliví tak, jak bychom si přáli. Je to programem? Určitě ne. Je to v malé schopnosti být jednoznační. Být čitelní a srozumitelní. K přitažlivosti nestačí pouhé "být u toho". Čitelní a srozumitelní budeme pouze tehdy, bude-li si nás veřejnost spojovat s tématy a zásadami, které jsou výlučně naše. Když ji přesvědčíme, že o svých tématech nejen mluvíme, ale že o ně zápasíme a že jimi žijeme. Naší ambicí musí být, aby každý člověk věděl, co konkrétně prosazují a hájí křesťanští demokraté a jakým trendům ve společnosti brání. Na čem dokáží nalézt kompromis a před čím nikdy neustoupí. Nejen na vládní úrovni, ale i v krajských a obecních samosprávách musí být zcela zřejmé, co prosazujeme bez ohledu na to, v jaké koalici právě působíme. K tomu je nezbytné řídit vnitřní procesy strany tak, abychom, cheme-li být čitelní pro veřejnost, dokázali být čitelní především sami před sebou. Abychom spolu komunikovali. Abychom se vzájemně nepřekvapovali. Zejména však je třeba nebát se vlastních témat a nezapomínat na ně.

Dovolím si teď zmínit některé priority, které jsou rozpracovány v našich programových dokumentech. Recepty, které v nich nabízíme, jsou jasnou alternativou vůči socialistům i liberálům. Minimálně se v nich tedy překrýváme s ostatními politickými subjekty. Najdeme-li vůli a odhodlání je dostatečně jasně prezentovat a především usilovně prosazovat do společenské reality, budeme-li se tak každý den chovat, zbavíme se postupně poněkud rozmazané tváře a získáme tolik potřebné jednoznačně charakteristické rysy. Teprve pak můžeme počítat s nárůstem voličů a se zájmem o členství v naší straně.

Tématem bytostně k nám patřícím a bohužel poslední dobou zanedbávaným je politika rozvoje venkova. Je naší povinností učinit z ní celospolečenskou prioritu. (Dovolil jsem si rozdat delegátům poslední verzi programových tezí "Zelená pro venkov".)

To není politika, která by stavěla venkov proti městu, jak mi bývá často vytýkáno. Naopak. Venkov proti městu by brzy postavily současné trendy, které otevírají nůžky mezi kvalitou života ve městě a na venkově, kdy venkov ztrácí pracovní místa, stárne a zhoršuje se jeho sociální a vzdělanostní struktura. Venkov nelze z pražské kanceláře či kavárny vnímat jako idylické místo k chalupaření. Pro naší stranu musí venkov představovat prostor k plnohodnotnému životu. Prostor, který nabídne dostatek práce a dostatek komfortu pro dobu mezi prací a spánkem. Jen tak dosáhneme toho, aby naše společnost byla soudržná po celém území země. Dovoluji si připomenout staré a stále platné heslo -- "Co je dobré pro venkov, je dobré i pro město.".

Našim zcela jedinečným tématem je křesťanská sociální politika. Je jasnou a jedině správnou alternativou vůči egoismu liberálů na straně jedné a demotivujícím socialismem na straně druhé. Ano, chceme společnost, jejíž přirozenou součástí je solidarita. Ano, chceme společnost, kde každá lidská bytost má právo na důstojné životní podmínky. Nechceme však společnost, kde solidarita smí být zneužívána. Kde je možné místo z vlastního úsilí žít na úkor svých sousedů. Kde je možné vyhýbat se práci a být za to ještě odměňován. Důsledně uveďme do života náš slogan: "Místo sítě trampolína". Trampolína, která nedovolí nikomu padnout na samé dno, ale která bude dostatečně tvrdá pro ty, kteří si sociální systém zvolili jako alternativu ke slovu pracovat. Politika, která motivuje část populace k tomu, aby pokud možno nikdy nepracovala, je politika špatná a musí být změněna.

Je třeba jasně říct, že žádné veřejné prostředky, žádné dotace z EU nemohou zajistit skutečný blahobyt. Ten může zajistit jen poctivá a tvrdá práce. "Budoucnost si musíme odpracovat" -- říkával často Josef Lux. Naší prioritou proto musí být podporovat především ty, kteří pracovat chtějí a ne ty, kteří se práci vyhýbají.

KDU-ČSL nebude nikdy stranou velkého kapitálu. Ten si totiž přirozeně vybírá politické strany, které tíhnou ke klientskému systému. Takovou stranou nejsme a nechceme být. Jsme ale svým programem přirozeným politickým partnerem pro drobné a střední podnikatele. Nebojme se říct, že ti velcí už dostali dost, až bolavě příliš mnoho - na úkor těch druhých. Ža pokud má být dnes někdo podpořen v podnikání, tak právě drobný podnikatel, jeho kreativita a tvořivost. Velké společnosti nová pracovní místa nezajistí. Naopak. Konkurenční tlak je nutí snižovat náklady a propouštět. V boji s nezaměstnaností jsou nadějí především drobní a střední podnikatelé, pokud jim zajistíme alespoň srovnatelné podmínky a alespoň jim přestaneme překážet.

Říkávali jsme, že bída hmotná vyvolává bídu duchovní a mravní. Platí to však dvojnásobně i naopak. Je nemyslitelné dosáhnout blahobytu v zemi, kde není v úctě mravní řád a obcházejí se pravidla. Když přirovnám podnikání k fotbalu, tak naší zásadou musí být, že stát tu není od toho, aby kopanou hrál, ale aby pečlivě připravil a nalajnoval hřiště. Především však, aby zajistil kvalitní rozhodčí, kteří včas a spravedlivě pískají fauly, a to všem stejným metrem, bez ohledu na to, kdo je slavná hvězda a kdo neznámý nováček.

Křesťanská konzervativní strana je odpovědná budoucnosti stejně jako současnosti. Netrvám na sloganu "Nezadlužená budoucnost". Ten používala jedna strana, která dělala dluhy o sto šest. Umím si představit, že řekneme svým dětem: "Platíte dluhy za silnice, po kterých jezdíte, za školy, které jsme opravili a za zdravý vzduch, který dýcháte.". Neumím si představit, že jim jednou řekneme: "Platíte dluhy za peníze, které jsme projedli a rozkradli.". Tomuto přístupu musí odpovídat i naše politika veřejných rozpočtů. .

Musíme být také více a jendoznačně slyšet v otázce bezpečnosti. Společným nešvarem liberalismu i soicalismu je tendence řešit zločin tak, že se mu ustupuje. Kdo jiný, než my, by měl trvat na nulové toleranci k legalizaci drog a k legalizaci prostituce. Každý dealer jakýchkoliv drog je potenciálním vrahem našich dětí a jako s takovým s ním musí být nakládáno. Skutečnost, že 60 % trestných činů je pácháno recidivisty, nás opravňuje ke konečnému prosazení zásady "3x a dost". Řada nevinných obětí dnes mohla žít, kdyby tato zásada byla v minulosti uplatněna.

Jako křesťanská strana jsme stranou nekonfesní, otevřenou pro věřící i nevěřící. Nejsme a nikdy nebudeme mluvčím jakékoliv církve na politické scéně. Jako konzervativní strana si však uvědomujeme nesmírný význam církví ve společnosti. Nesmíme proto rezignovat na úsilí spravedlivě vypořádat vztahy mezi státem a církvemi. Vztahy, které v civilizované zemi už dávno měly být samozřejmostí.

Naposledy jsem si nechal to nejdůležitější -- rodinu. Tím chci říct tradiční rodinný svazek -- žena, muž a děti. Není nic, co by si zasloužilo větší společenské ochrany a není nic, co by bylo možné stavět na podobnou úroveň. V současné době je však, bohužel, namnoze finančně výhodnější v tradičním svazku nežít, než naopak. Nemůžeme oprávněně hovořit o rodinné politice, pokud tolerujeme systém, který často uzavření manželství finančně trestá a jeho rozpad finančně odměňuje. Vstup do rodinného svazku je celoživotní vrcholná odpovědnost a nesmíme nikomu dovolit, aby důsledky vlastní neodpovědnosti přenášel lehkomyslně na bedra svých spoluobčanů. Rodinná politika, postavená vyváženě na výjímečné společenské ochraně na straně jedné a nekompromisním vymáháním osobní odpovědnosti na straně druhé, nechť je naší prioritou č. 1.

Dostávám často otázku, co bude "den poté" (pokud dostanu důvěru a budu zvolen) - s koalicí, s vládou. Pokládám za nutné říci, že nikoliv "den poté", ale ještě tento den jasně prohlásím, že KDU-ČSL je pevnou součástí vládní koalice a všichni 3 ministři mají plnou podporu své strany. Chci jasně říci, že žádná destabilizace nehrozí. Kdokoliv z nás mohl a stále může destabilizovat vládu a přesto to (dokud bude dodržována koaliční dohoda a programové prohlášení) nikdy neudělá, ne proto, kdo je předsedou, ale proto, že za současného rozložení politických sil je to optimální varianta pro ČR i pro KDU-ČSL. Argument, že změna vedení by znamenala destabilizaci vlády, je proto nejen nepravdivý, ale i nespravedlivý vůči všem členům poslaneckého klubu, který je nejjednotnějším a nejodpovědnějším článkem vládní koalice.

Tato soutěž není soutěží o vládní křesla. Úkolem nového vedení bude především vést stranu do důležitých krajských voleb, jejichž kampaň pro nás musí začít dnes. Především je však jeho úkolem zvyšovat každodenně autoritu a prestiž KDU-ČSL ve společnosti. Máme sílu, program i potenciál na to, aby z politické reality zmizela otázka, ke komu se ti lidovci zase přidají. Aby platila výzva, kdo se přidá ke křesťanským demokratům. V naplňování programu, který není ani pro bohaté, ani pro chudé, ani pro tu či onu elitu, ale pro všechny slušné a pracovité lidi, kteří chtějí žít se svými rodinami v bezpečí.

Jsem přesvědčen, že při správném vedení se to podaří. Jsme jedinečná síla postavená na staleté neporazitelné idee rozdávat se lidem kolem sebe a měnit tak svět kolem sebe.

A my to dokážeme. Protože chceme. Protože musíme. Bůh nám přitom pomáhej.

Projev kandidáta na předsedu KDU-ČSL Cyrila Svobody

Naše cesta vede vzhůru. Bude nás stát hodně námahy a sil. Naší cestovní mapou je náš program. Je to cesta, která vede k horizontům. Objevují se další a další, naše dobré dílo nebude nikdy u konce.

Jsme v určitém politickém prostředí, které nevyměníme, a ani měnit nechceme, nejsme ani Bavorsko, ani Španělsko s dominantní rolí křesťanských demokratů. Nemá smysl snít o tom, co se zítra nestane. Zázraky nečiníme. Modré z nebe nikdo nesnese. České politické prostředí musíme kultivovat. To je úkol pro nás. (To nezvládneme bez spolupráce s ostatními demokratickými politickými stranami. Žádné se neuzavíráme.)

Chci, aby naše strana prokazovala svou spolehlivost. To znamená, že každý občan této republiky musí o naší straně vědět, jak se zachová v klíčových situacích. Je nutné, aby bylo obecně známo, že je důvěryhodnou politickou stranou, aby se vědělo, že některé věci podpoří vždy, i když to třeba nebude momentálně pro KDU ČSL výhodné a že naopak některé věci nepodpoří nikdy, i kdyby po tom byla mimořádná poptávka. Mluvím o otázkách jako je ochrana lidského života, ochrana vlastnictví, boj s korupcí a podpora rodin. Zejména prorodinná politika bude základní programovou prioritou, kterou bude prosazovat. V ochraně života od přirozeného početí až po přirozenou smrt, v ochraně rodiny jsme nezastupitelní. To nikdo za nás neudělá. Rodiny se mohou na nás spolehnout.

Naše strana musí mít své limity dané naším křesťanským charakterem a konzervativností. Strana si nadále musí udržet svou vnitřní svobodu. Nesmí se stát, aby její rozhodování ovlivňovali nějaké vlivové skupiny. Nesmíme podlehnout pokušení podbízet se jiným stranám, žádná nám nepomůže, a nesmíme podlehnout pokušení populismu. Ten vede do hrobu. Zkušenost se stranou Svobodných Jarga Haidra je pro nás varováním. Nesmíme ustoupit od pravidla, že dlouhodobě dobré je dělat správné věci. Tyto limity musíme mít v sobě.

Drtivá většina z vás bere politiku jako veřejnou službu, jako úsilí o dobré dílo. K tomu je více discipliny obecně, ale i v tom, co lze sdělit doma a co do medií. To musí být kategorický požadavek celé strany. Toto pravidlo známe a drtivá většina z Vás jej ctí. Víme, jak nás poškozuje neschopnost dodržovat tento požadavek, včetně požadavku mluvit o sobě na veřejnosti jen s respektem a úctou, jak se uměle vytváří dojem, jakoby u nás byl nějaký rozkol. Dobře víme, že není. Nejsme stranou jednoho muže. To je normální, ale nejsme rozděleni. Rozdílnost názorů mně nevadí, naopak vítám ji. Vnitrostranická diskuse je nezbytná, jen v ní se mohou rodit nová řešení a postupy. Musí probíhat mezi námi.

Pro naši společnou budoucnost chci, abychom potvrdili správnost našeho rozhodnutí být ve vládní koalici a prospět zemi splněním úkolů, které ještě před námi jsou. Volba předsedy strany je politický krok, který má své dopady mimo naši stranu, ať se nám to líbí nebo ne. Stabilitu potřebujeme i pro volby v příštím roce. Více můžeme krajským kandidátům, kandidátům do senátu nebo Evropského parlamentu prospět z pozice vládní strany fungující koalice, než z krizového stavu, ať by měl jakoukoliv podobu.

Svět kolem nás je ohrožen. Je ohrožen krizí rodiny, rozvádí se každé druhé manželství, je ohrožen nízkou porodností, vymíráme, je ohrožen korupcí, je možné si koupit to, co v demokratické společnosti prodat nesmí, svět je ohrožen teroristy, mohou nás napadnout kdykoliv a kdekoliv, svět je ohrožen organizovaným zločinem, drogami....

Svět kolem nás má stále naději, naději odvážných, kteří jsou schopni vždy začínat znova, které neodradí dílčí neúspěch, protože usilují o věci správné. Buďme nositeli tohoto proudu.

K tomu potřebujeme podpořit naše kandidáty ve všech volbách, které nás v příštím roce čekají. Musíme srozumitelně a věrohodně oslovit voliče. Proto chci posílit roli předsedů krajů. Chci využít skutečnosti, že jsou krajské organizace velmi autonomní. Tuto výhodu by bylo vhodné spojit s tím, aby kraje formální i neformální cestou měly výrazný vliv na tvorbu politiky naší strany. Chtěl bych, aby budoucí úprava stanov posílila postavení krajských předsedů ve vedení strany.

Nabízím své osobní nasazení. Nabízím ruku ke spolupráci všem, kdo budou zvoleni od místních organizací až po vedení strany. Nejsem člověk bez chyb, ale naslouchám kritickým hlasům a nikdy se nepřestanu z nich poučovat. A pokud dostanu vaši důvěru, budu tuto stranu vždy řídit demokraticky a v duchu bratrského dialogu. Osobně jsem se však poučil, že tento styl řízen bývá vždy v určitých situacích vnímán jako nedostatek osobnosti. Mohu vás ujistit: nejsem nerozhodný a mám jasnou vizi o budoucnosti této strany a týmu v jejím čele.

Věřte mi, že jsme na dobré cestě.
Věřte mi, že budoucnost nás potřebuje

                 
Obsah vydání       10. 11. 2003
10. 11. 2003 Památce všech, kdo zahynuli při válce v Iráku Jan  Čulík
8. 11. 2003 "Je budoucí britský král vlastně královna"?
10. 11. 2003 Americká stanice CBS se kvůli protestům rozhodla stáhnout z programu film o Reaganovi Martin  Kloubek
10. 11. 2003 O Romech a skinheadech Stanislav  Holubec
10. 11. 2003 Nějakým způsobem zůstáváme u věci Josef  Trnka
8. 11. 2003 Ústup televizních revolucionářů bez boje Štěpán  Kotrba
8. 11. 2003 Křesťanská revoluce, den 1. Štěpán  Kotrba
8. 11. 2003 Evropská ústava - úpadek euro-panství Ladislav  Žák
10. 11. 2003 Dost už bylo plotu Pavel  Mareš
10. 11. 2003 Otčina Roman  Weber-Pachola
10. 11. 2003 Lze zabránit krádežím mobilních telefonů? Eduard  Vacek
10. 11. 2003 Kapitalismus a Dušičky Marta  Morice
9. 11. 2003 Pokleslá sledovanost pokleslého rádia Štěpán  Kotrba
10. 11. 2003 Prolhané hrdinství a okupační vojska v pasti Štěpán  Kotrba
6. 11. 2003 Je kritika ze zahraničí nepřípustná? Jan  Čulík
10. 11. 2003 Evropské sociální fórum v Paříži
13. 11. 2003 Dnes vydáváme výbor Jak Češi bojují - novou knihu z Britských listů
3. 11. 2003 Jak Češi bojují - obsah
1. 11. 2003 Hospodaření OSBL za říjen 2003
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech