Jak je možné, že Bushova vláda zahájila svou válku proti mezinárodnímu terorismu, aniž ochromila moc válečných magnátů, kteří páchají teroristické akce hlavně proti jiným Afgháncům, ptá se autor a pokračuje: Cynici zřejmě řeknou, že ta otázka je už sama o sobě odpovědí. Ale méně negativní pohled musí přijmout skutečnost, že stejně jako pro Irák ani pro Afghánistán neexistovaly žádné plány ohledně toho, co se má stát, jakmile bude Taliban svržen. Většina Afghánistánu byla příliš chudá na to, aby měla elektřinu či vodovod i před válkou, takže stížnosti Afghánců se od Iráčanů odlišují. Hlavním problémem pro Afghánce je absence bezpečnosti.

Nejde jen o to, že vzniklo vakuum. Američané povzbuzovali šéfy Severní Aliance, aby zaujali svá původní postavení. Jejich vojáci hráli jen minimální roli při porážce Talibanu a jen se jim podařilo postoupit po afghánském území v důsledku amerického kobercového bombardování postavení Talibánu. Ale po vítězství se Američané chovali, jako kdyby byli afghánským válečným magnátům něčím zavázáni, nikoliv obráceně.

Američané ignorovali opakované požadavky téměř všech Afghánců, včetně prezidenta Hamida Karzaie, aby do Afghánistánu přišly mezinárodní mírové sbory a odzbrojily válečné magnáty. Před několika týdny se americká politika konečně změnila a Rada bezpečnosti OSN byla konečně požádána, aby vyslala do Afghánistánu mírové sbory. Ale jak to vypadá v praxi? Německo posílá 450 vojáků do Kunduzu, do jedné z nejméně problematických oblastí na severu země, a žádná jiná cizí vláda žádná jiná vojska nenabídla.