Zatím není k dispozici žádná oficiální zpráva o smyslu a obsahu kompletně nového zákona, v kuloárech se objevují velmi zjednodušené zprávy o tvorbě jakéhosi systému státního televizního ministerstva, pod které by reformovaný regulační orgán mohl být zahrnut (dnešní RRTV). Po vzoru plánů Ministerstva informatiky (nebo alespoň některých osob), které má ambice zahrnout přímo pod svá křídla budoucí Výbor pro digitální vysílání a možná i nějakým způsobem současného telekomunikační regulátora.....je tak možná před námi boj o převzetí kompetencí (moci) nad budoucím konvertovaným mediálním prostorem. Stále se také objevuje více informací o snaze pracovníků MI prosadit cestu jimi řízené digitalizace, prostřednictvím polostátního (poloministerského) Českého Telecomu. Nedávno se navíc někteří pracovníci poněkud unáhlili... s prezentací zatím neodsouhlasených záměrů. Také se stále častěji objevuje otázka smysluplnosti samostatného ministerstva pro kulturu, která po očekávaném převodu církevní problematiky a přesunu aktivit na regionální instituce (kraje) bude spíše jen jakousi grantovou agenturou.

Postupná příprava na možný přechod k digitálnímu vysílání otevírá mnoho problematických okruhů. Z marketingového hlediska stojí za zmínku čerstvá statistická informace, která prezentuje ČR jako "zemi důchodců" -- podle informací je z 10 milionů obyvatel skoro celá pětina důchodců ( 1 908 877, průměrná výše starob.důchodu je 7070 Kč...). A tato skupina určitě bude velmi přemýšlet (v době evokace seriálové TV nostalgie), přes všechny nabízené výhody, o inovaci stávajícího způsobu televizního příjmu. Český rozhlas zatím přichází s uvolněním a omezením analogového vysílání na středních vlnách a se souhlasem RRTV zahájil krátkodobý experiment s digitálním vysíláním v systému DRM (Digital Radio Mondiale).

Strategicky se, podle mého, nic na prosazení digitální technologie nemění. Také evropské instituce potvrzují oprávněnost tohoto trendu. V září vydané Sdělení Evropské komise k přechodu z analogového na digitální vysílání -- COM (2003) 541-konečná verze (dále jen "Sdělení") se zabývá právě problematikou přechodu na digitální vysílání, především možnými dopady technologické změny . Vypracování tohoto dokumentu předcházel rozsáhlý sběr dat a analýzy, vychází ze skutečnosti, že přechod na digitální vysílání znamená mnohem víc než jen technickou změnu. Při realitě, kdy televize a rozhlas mají zcela zásadní roli v moderních společnostech, je zřejmé, že takový proces nemá pouze ekonomický dopad, ale také dopad sociální a politický. Jedním z důvodů vydání tohoto dokumentu je snaha prosazovat co největší transparentnost ohledně přechodu na digitální vysílání a také určitým způsobem povzbudit členské státy EU k tomu, aby vyhodnotily potřebu strategických intervencí v rámci procesu přechodu ve svých podmínkách a důsledky z nich vyplývající. Také tento dokument uvádí, že hnací silou digitalizace vysílání musí být tržní síly a poptávka spotřebitelů. Jedná se o jeden z velice zásadních úkolů, pro jehož splnění je zapotřebí podporovat svobodu podnikání a investiční pobídky. Je rovněž nezbytné informovat spotřebitele o tom, kdy by měli migrovat a jaké mají možnosti. Tento proces musí být veden tržními silami, nikoli jen změnou infrastruktury s nulovou přidanou hodnotou pro občany. Úspěšný přechod bude možný jen díky koordinovanému úsilí řady hráčů -- vysílacích subjektů, výrobců zařízení, maloobchodníků, vlád a dalších. Zatím v EU neexistuje žádný návod či model pro přechod na digitální vysílání. Zkušenosti se liší podle místních podmínek a sítí.

Dokument dále shrnuje důsledky:

V oblasti ekonomických důsledků přináší přechod významné náklady a obtíže spojené s potřebou zavést technické modernizace ve všech článcích hodnotového řetězce a přehodnocení mechanismů a přístupů, vytvoření atraktivních služeb, které by se staly motorem poptávky, bez níž by byl celý proces finančně a politicky neudržitelný.

V sociálních a politických souvislostech může být dopad přechodu na digitální vysílání také velice významný. Na jedné straně stojí důležitá role, kterou televize a rozhlas hrají v západních společnostech jako hlavní zdroje zábavy, informací a vzdělávání, přičemž je denně sleduje více než 90 % domácností EU. Na druhé straně přechod ovlivní -- v míře, kterou je těžké odhadnout - charakter vysílacích služeb i náklady spotřebitelů na příjem takového vysílání. Digitální vysílání podporuje doplňkové programové služby, rozšíření programů, lepší kvalitu obrazu a zvuku stejně jako datové a interaktivní služby včetně 'Informační společnosti' a služeb podobných Internetu. Zatímco ale technologické možnosti pro vylepšení služeb jsou obrovské, není zdaleka jasné, kam sahá poptávka na trhu, která by využití všech těchto možností podpořila. EK také uvádí, že jakákoliv strategická intervence, která si klade za cíl ukončit analogové vysílání bez určité formy kompenzace, by přinesla sociální a "politické" náklady. Spotřebitelé by byli nuceni volit mezi ztrátou svých televizních či rozhlasových služeb a investováním do zařízení pro digitální vysílání.

V souvislostech ochrany životního prostředí může mít přechod také určité dopady, i když mnohem méně významné, než jsou dopady sociální a ekonomické. Důsledky pro tuto oblast lze jen předvídat. Digitální vysílání v podstatě znamená, že k jeho přenosům je třeba nižší výkon než k analogovému vysílání, ale celkový dopad v ohledu snížené spotřeby elektrické energie pravděpodobně nebude výrazný. S vývojem trhu v oblasti digitálního vysílání mohou vyvstat témata spotřeby energie v domácnostech a likvidace přijímačů. Například oddělené set top boxy mají vyšší spotřebu energie a jsou v EU nahrazovány novými zařízeními mnohem častěji než integrované digitální televizní přijímače. Spotřebitelům však poskytují flexibilní a nízkonákladový přístup k digitální televizi, proto Evropská Komise spolupracuje s výrobci na snížení spotřeby energie těchto zařízení v pohotovostním režimu. Také zastarávání velkého množství analogových televizních přijímačů je třeba brát v úvahu.Digitální televize je velice dynamická oblast, ve které jsou neustále zaváděny nové technologie a inovace a vývoj by mohl přispět i v tomto pro oblast životního prostředí. Například současné digitální zemské vysílací systémy byly primárně navrženy pro pevný příjem, kdy bateriové přijímače nejsou pro velkou spotřebu energie příliš použitelné. Nový přenos na přenosná osobní zařízení (vč. využití systémů mobilní komunikace) by pro digitální zemskou televizi mohl marketingovým pozitivem oproti kabelovému a satelitnímu vysílání. Obecně lze tedy sledovat i dopady v oblasti ekologie.

Cílem evropských struktur je, aby národní opatření členských států dosáhla souladu s legislativou EU a aby tak nakonec podpořila celý proces. Tento zájem byl již vyjádřen v akční linii pro přechod k digitálnímu vysílání, která je obsažen v Akčním plánu eEurope2005- informační společnost pro všechny. Politika EU v oblasti digitálního vysílání vychází s cíle stanoveného v článku 1 Směrnice 95/47/ES o televizních standardech , které mají " prosazovat urychlený vývoj pokročilých televizních služeb, včetně... plně digitálních vysílacích systémů, > což je také v souladu s cíli nového regulačního rámce pro elektronické přenosy dat >. V tomto kontextu mohou jisté strategické intervence na úrovni členského státu, nebo naopak nedostatek takových intervencí, mít za následek různá ekonomická a sociální rizika včetně deformace trhu a diskriminace vůči jistým provozovatelům vysílání, újmy způsobené uživatelům v případě, kdy by byli nuceni platit vyšší ceny za příjem vysílacích služeb, porušení práva EU, zejména těch norem, které se týkají hospodářské soutěže a volného pohybu zboží a služeb, neefektivita a v konečném důsledku náklady pro společnost. Pokud se vezme v úvahu rozměr vnitřního trhu (např. ve vztahu k zařízení pro příjem vysílání nebo ke správě rádiového spektra), mohou navíc nekoordinované národní politiky v konečném důsledku pozdržet a zkomplikovat proces přechodu na digitální vysílání v Evropě.

Z hlediska tržních mechanismů pak jednotlivé členské státy a příslušné instituce kladou důraz na upřednostnění volné, vícekanálové nabídky programů (free-to-air, multi-channel programming) před jinými typy služeb nabízenými digitální televizí a zároveň varují před nebezpečím ovládnutí digitální televize placenou televizí (pay-TV). Z hlediska státních intervencí nemá velkou podporu ani zřizování nějakých speciálních fondů na podporu přechodu na digitální vysílání (případně nějakých daní komerčních provozovatelů), např. i z hlediska problému pravidel poskytování možných dotací. Naopak daňové úlevy u digitálních přijímačů jsou podporovány (např. ze strany evropské televizní asociace EBU, WorldDAB, Asociace evropských rádií a ECCA).

Závěrem je dobré z materiálu EK připomenout, že vydané Sdělení klade důraz na důležitost přechodu k digitálnímu vysílání, ale zároveň podtrhuje, že musí jít primárně o proces, jehož hybnou silou je trh. V souladu s tím je v dokumentu obsaženo stanovisko,že nadměrná nebo nepřiměřená státní intervence riskuje deformaci trhu. Pokud má státní intervence pomoci při dynamizaci přechodu k digitálnímu vysílání, musí být transparentní a založená na objektivních kritériích. Neočekává se , že by případné intervence vycházely z evropských struktur a fondů. Možným přínosem EU bude zejména možnost srovnání, definování technologických standardů, informování spotřebitelů, zprostředkování a podpora přístupu ke službám s přidanou hodnotou. Dokument také nenavrhuje právně závazná nebo finanční opatření, ale nabízí spíše obecné orientační postupy a témata, která je třeba sledovat. A podporuje rozsáhlou diskuzi k tomuto zásadnímu tématu....