Tarify

V současné době platí tzv. tarifní platy - platnou tabulku najdete ve formátu DOC ZDE. Tento způsob odměňování je založen na tom, že více peněz dostane ten učitel, který ve školství vydrží delší dobu. Také se v něm zohledňuje výše úvazku a místo, kde učitel působí (na ZŠ má asi o 1.000 korun méně než na SŠ).

Klady tohoto systému spočívají v tom, že si každý učitel může dobře spočítat, kolik bude brát za 5 nebo i 32 let strávených ve škole. Také ředitelé ocení, že na platy učitelů dostanou právě tolik prostředků, kolik potřebují. Při tvorbě státního rozpočtu na příští rok se dobře počítají náklady, které půjdou na platy učitelů.

Zápory jsou také jasné. Tento systém nijak nemotivuje učitele, aby se dále vzdělávali, aby se lépe připravovali na své hodiny a aby dělali cokoliv navíc. Znemožňuje ředitelům lépe odměnit začínající učitele, a tudíž je vůbec do školství dostat. Nástupní plat kolem 10.000 hrubého je žalostně nízký, zvláště s výhledem, že váš maximální tarifní plat po 32 letech praxe bude činit asi 15.000, což je průměrná mzda v České republice... Další problém bude mít učitel, který na pár let "vysadí" a bude se věnovat jiné profesi nebo se bude vzdělávat. Tato doba se mu do praxe nezapočte. Kdyby si ale ponechal jednu hodinu na škole, tak ano... Přestože kvalifikovaní učitelé na ZŠ i SŠ mají titul Mgr., učitel na ZŠ dostane méně peněz a musí odučit více hodin... Shrneme-li to, je tento systém velmi demotivující. Naštěstí má ale určitou pojistku, která může některé zápory vyrovnat -- osobní ohodnocení.

Osobní ohodnocení

Osobní ohodnocení je nenárokovou složkou platu a jeho udělení je zcela v kompetenci ředitele školy. To znamená, že někteří učitelé nemusejí dostávat žádné, zatímco na jiných školách je v řádu tisíců korun. Moje osobní zkušenost ze dvou škol je taková, že na jedné pracuji za čistý tarifní plat a na druhé mám osobní ohodnocení ve výši zhruba 15%. Není to ovšem žádná odměna za práci navíc, ale spíše jakási kompenzace za nízký tarif, kterou dostávají všichni učitelé na škole ve stejné výši. Ředitelé si častokrát stěžují, že na nenárokové složky platu nedostali z ministerstva žádné peníze, nebo si šetří tyto peníze na konec roku. Podle mých zkušeností ale záleží hlavně na nich, jak s těmito prostředky nakládají a jak je využívají (zatím spíše nevyužívají) k motivaci učitelů. Dříve po nich školské úřady dokonce vyžadovaly, aby jejich část (přibližně 15%) nevypláceli vůbec a vraceli je zpět!

Kariérní řád

V poslední době se řada učitelů i ministryně školství utíká k myšlence kariérního řádu jako k poslední spáse. Možná ale všechny naděje do něj vkládané budou marné. Žádný kariérní řád více peněz do školství nenalije a ze 4% HDP 6% neudělá! Kariérní řád je navíc velkou neznámou, protože učitelé ani ředitelé zatím neviděli žádný návrh, ke kterému by se mohli vyjádřit (k dispozici je pouze návrh můj, jistě v mnohém nedokonalý -- www.volny.cz/uok/rad03.rtf ). Zatím to vypadá tak, že ho neuvidí ani po jeho schválení českými poslanci, protože připravovaný Zákon o pedagogických pracovnících pouze určuje, že bude mít podobu vyhlášky. Neoficiální informace, které z ministerstva financí prosákly, vypadají tak, že bude prostě zachován tarifní systém, pouze se mu začalo říkat kariérní řád (z jablka ovšem růži pouhým přejmenováním neuděláte). O kladech i záporech se za této situace hovoří velmi těžce. Zkusme se ale nad nimi trochu zamyslet.

Klady kvalitního kariérního řádu budou spočívat v tom, že bude motivovat učitele, aby se dále vzdělávali. Také by mohl zmírnit propast mezi začínajícími a staršími učiteli. Mohl by také základní školství zbavit nekvalifikovaných sil, kterých je v současné době tak mnoho, že to má zničující vliv na jeho kvalitu. Plat bude opět nárokový, takže ředitelé dostanou od státu potřebné finanční prostředky. Jako jediný z uvedených způsobů může být zároveň prostředkem reformy školství (cílené vzdělávání učitelů motivované platovým postupem).

Zápory vidím v tom, že kvalifikovaný a vzdělaný učitel nemusí znamenat kvalitní učitel. A vzdělávající se učitel může své hodiny pěkně flákat a místo toho se připravovat na nějaké testy... Vyvstává také otázka, kdo bude učitele hodnotit (udělovat jim atestace), a zda se tady neotvírá prostor pro korupci...

Francouzský model

Ve francouzském modelu má velké slovo při odměňování učitele školní inspektor. Ten posuzuje kvalitu pedagogické práce učitele a schvaluje ředitelův návrh na jeho platový postup./

Škromachův model

Také náš ministr Škromach přišel s vlastním nápadem. Podle něj by škola (a tedy i učitelé) dostávali finanční prostředky podle úspěšnosti absolventů. Toto kritérium mi ale připadá spíše z žánru fantasy a prakticky je nerealizovatelné. Základním problémem je, jak bude poměřován poměr mezi vstupy a výstupy. Zkvalitní se "horší škola", tím že jí dáme méně peněz? Nemělo by právě naopak do takové školy začít proudit více finančních prostředků na trénink učitelů, modernější pomůcky atd.?

Smluvní platy

Kromě tarifů a kariérního řádu existuje i jiný systém, který už dnes funguje na soukromých školách. Plat učitele záleží prostě na dohodě mezi ním a ředitelem školy. To ovšem neznamená, že učitelé náhle dostanou více peněz. Platová hladina na současných soukromých školách je zhruba stejná jako na státních. Soukromé školy dostávají peníze na žáka (maximálně 90% normativu) a navíc mohou vybírat školné. Je tedy možné, že by tento systém musel jít ruku v ruce se zavedením školného na všech základních i středních školách, což by bylo zřejmě žádoucí, ale politicky je to zcela neprůchodné. Tento systém by zřejmě velmi přivítali všichni ředitelé, učitelé možná méně. Ministerstvo o něm nechce ve státních školách ani slyšet... Školné by se ovšem mělo vybírat pouze za nadstandardní služby (méně žáků ve třídě, častější dělení tříd, dva učitelé v hodině, širší nabídka volitelných kurzů atd.). Mnohé soukromé školy sice školné vybírají, ale nenabízejí za ně ani běžný "standard". Píšu toto slovo do uvozovek, protože žádný vzdělávací standard není v Čechách definován, což je zásadní chyba.

Klady jsou evidentní. Ředitel se nemusí řídit tabulkami, které si kdysi vymyslel nějaký úředník na ministerstvu a které jsou zcela mimo realitu a potřeby dané školy. V rukách dobrého ředitele by tento systém byl určitě výhodný i pro učitele. Nějaké vnitřní mzdové předpisy ale vydat musí, zvlášť když na škole působí odborová organizace, která by to zřejmě požadovala v kolektivní smlouvě.

Zápory mohou spočívat v tom, že smluvní plat se ve státním rozpočtu na příští rok prakticky nedá naplánovat, a proto by byl velmi nenárokový... Zmenšil by se tlak na zvyšování výše finančních prostředků pro školství a mnozí učitelé by možná dostávali méně. Zvláště při současné praxi, kdy může učit každý, kdo na to má chuť, a vysokoškolsky vzdělaného pedagoga nahradí bez mrknutí oka středoškolák. V rukách špatného ředitele by zřejmě způsobil katastrofu.

Rakouský model

V této zemi funguje model jakýchsi kreditů. To znamená, že učitelé jsou odměňováni podle náročnosti úvazku. Každý předmět je nějak bodově ohodnocen. Např. čeština by v takovém systému měla více bodů než výtvarná výchova, protože její výuka je náročnější. Češtinář by tedy mohl mít stejně peněz jako výtvarkář, ale měl by nižší úvazek a logicky při stejném úvazku by měl i mnohem více peněz./

Závěrem

Způsob odměňování českých učitelů není otázkou odbornou, ale politickou. Bude záležet na ministerstvu školství, vládě a parlamentu, kterému systému dá zelenou. Jak je vidět, žádný z uvedených systémů není samospasitelný. Každý má klady i zápory. Zdá se však, že každý systém bude muset respektovat právo ředitele udělit kvalitnímu učiteli nějaké osobní ohodnocení a právo učitele na určitou minimální hodinovou mzdu, pod kterou nelze jít. A pokud má být české školství kvalitní, bude muset být tento systém nastaven tak, aby ze škol zmizeli nekvalifikovaní, nekvalitní a pasivní učitelé a vrátili se do něj pedagogové, kteří ho opustili kvůli žalostně nízkým platům a nulové perspektivě.