Ustálenou frází se v poslední době rychle stala věta: "Naše vojska stojí na správné straně." Jako argument ji také použil druhý besedník a předseda ODS Mirek Topolánek. Nelze přesně vyložit, jak byla myšlena, protože podle mandátu vlastně nemáme být momentálně na ničí straně. Poněkud nekorektně se tak do zdůvodňování vsouvá připomenutí naší příslušnosti k NATO. Konec konců, jinak se v nedělní partii nevyjadřoval ani Pavel Svoboda z KDÚ-ČSL na otázku, proč zastupitelské sbory a vláda povolily přelety amerických a britských letadel naším vzdušným prostorem. Taktně při tom zamlčel skutečnost, že NATO tentokrát není agresorem a současní ad hoc spojenci ji vedou na vlastní účet. (Který se následně chystají předložit "neakceschopné" OSN.)

V tomto ohledu se překvapivě razantně zachoval sjezd ČSSD, který přijal rezoluci, ve které vpád do Iráku odsoudil (Špidla a Gross se zdrželi hlasování) . Na účet hyperambiciózních a militantních jedinců dokonce Jan Kavan poznamenal, že pokud by se jejich představy měly naplnit, stali by se naši vojáci početně čtvrtou nejsilnější jednotkou v oblasti. Sjezd dal přednost textu, za nímž má autorsky stát senátor Richard Falbr, před opatrnějším konceptem Libora Roučka. Kolegové z pravicovějších stran ve vládě to komentují vyhýbavě, stejně jako prohlášení staronového předsedy, případně potvrzeného místopředsedy Grosse (a dalších), že více než dosud bude nutné, aby respektovali dohodnutý program. Podle moderátora Podzimka to měl předseda US-DEU Mareš příhodně komentovat: "Nevím, co z těchto výroků vyplývá. Budeme se jimi zabývat, až z nich něco vyplývat bude."

Ostatně i Jiří Rusnok v Sedmičce označil mnohá podobná vyjádření o inventuře všeho možného za chlácholení delegátů s tím, že bude pokračovat rozplizlost politiky a mlžení. V poslední době vůbec tlačí hodně na pilu. Tím nemám na mysli pouze jeho překvapivou, a jak on sám říká - spontánní, kandidaturu na post předsedy ČSSD, ale zejména celkovou vlastní prezentaci. Vytváří si image politika nezávislého na vlastní straně, přijatelného též pro ostatní. Dokumentuje to třeba jeho nedělní výzva, aby politici kopali méně ve stranických trikotech a více v národním dresu (když všichni tvrdí, že mají stejný zájem). Výzva nepochybně s dobrým obsahem, v našich podmínkách však pohříchu idealistická. O jistém respektu, který si získal, svědčí i skutečnost, že jeho nedělní oponent Vlastimil Tlustý se s ním do křížku nepouštěl, a když byl Rusnokem "nachytán na hruškách,", ani se nebránil.

Sjezd potvrdil pana Špidlu ve stranické funkci, opravdovým vítězem se však stal Stanislav Gross, který se neukvapil, ale kryt vlastních zad pro futuro postupně posiluje. Ke spokojenosti a semknutosti členstva je daleko, potěšen je však imaginární pan Brusel, který měl sjezdařům "diskrétně" vzkázat: "Zachovejte alespoň zdánlivou jednotu!"