Summit NATO téměř nikoho nezajímal, protože na něm nedošlo k žádným překvapením. Do Pražského hradu nenarazilo letadlo s arabskými teroristy, na Kongresové cenntrum nikdo nestřílel řízenou střelou, na amerického prezidenta Bushe nikdo nespáchal atentát... Média obsáhle poreferovala, copak "významní státníci" večeřeli, co pronesli za projevy, kdo kýchl při kterém ceremoniálu... Případně drmolila chválu na "největšího státníka všech dob, nejmocnějšího muže planety, amerického prezidenta"... Nic z toho však nevyvolalo větší debatu. Protože nic z toho není pro budoucnost důležité.

Proč také? Stál o debatu s "laickou" veřejností vůbec někdo? Stojí vůbec někdo ještě o NATO? Z debaty Fóra 2000 o rozšíření NATO na Pražském hradě se stal improvizovaný "antisummit", na kterém zazněly snad ještě ostřejší výtky na adresu amerického militarismu a velmocenské nadutosti než v pražských ulicích... Bývalý americký velvyslanec v Praze John Shattuck byl "předhozen" panelistům a pak i plénu jako příliš snadná kořist. K jeho cti nutno říci, že se ani moc nebránil...

A tak i jindy prorežimní a patolízalští čeští novináři začali (snad z nudy) zpovídat jindy vysmívané, odsuzované a shazované demonstranty - anarchisty, křesťany, revoluční socialisty či jen "matky proti válce" a stárnoucí hippies. A kupodivu (snad z nedostatku jiných, zajímavějších informací z byrokratického, odcizeného a nafoukaného "světa" v Kongresovém centru) ty myšlenky na odpor proti nesmyslnému zbrojení a vedení válek, které se stejně nedají vyhrát, zapustily i v českých (a o to více v "západních") médiích malinké kořínky. A i v českých médiích se následné komentáře nenesly už onou čecháčkovskou devotní připosra-že-ností, jak tomu bývalo zvykem doposud. Vydrží to?

Anarchistům se však nedá upřít jedno - naprosto ne-anarchistická disciplína při organizaci protestů. Předvedli totiž dokonalou samoorganizaci v extrémně ztížených podmínkách. Anarchisté se rozhodli, že veškerý protest bude pouze verbální - a tak se i stalo. Přesto, že v davu byli maskovaní policejní provokatéři, přesto, že policie "zapomněla" své vozidlo uprotřed demonstrace, přesto, že se šlo okolo prodejny McDonal's, nedali členové antifašistického "černého bloku" (kteý se stal vlastní "policií" demonstrantů) nikomu příležitost k jediné výtržnosti. Neletěla jediná láhev či dlažební kostka, nebyla zdemolována jediná výloha. A to bylo dobře. Protože jedině tak bylo slyšet v celosvětových médiích argumenty protestujících a nikoliv plačtivé či dramaticky odsuzující komentáře , "jak nám ti cizáčtí výtržníci zdemolovali naši Prahu". Ministr vnitra nedostal jedinou příležitost "pochválit své chlapce".

Otázkou ale zůstávají dezinforamce tajných služeb i ministerstva vnitra, které donutily opustit domovy mnoho obyvatel Prahy v panice z "pouliční války". Byly dezinformace záměrnou strategií, mající vnitru "polepšit" na rozpočtu či jen "jištěním" pro případ "neočekávaného vývoje"? A co příkaz ministra Grosse nezasahovat proti demonstrantům? Bylo to jen alibi pronesené ve chvíli, kdy už bylo všem jasné, že se nic zvláštního dít nebude, anebo to bylo politické zadání pro zvýšení oblíbenosti policistů mezi občany? Mobilizace 12 000 (podle našich informací až 30 000) policistů do Prahy nestálo pár korun, ale desítky miliónů. Proč mají daňoví poplatníci platit manévry, které neměly opodstatnění v reálných zpravodajských informacích? Co dělala rozvědka, co dělala kontrarozvědka a co dělaly specializované složky policie při získávání a vyhodnocování informací? První den hlavních protestů se nic nestalo. Karneval v ulici Na příkopech skončil stejně mírumilovně, jako začal.

Téměř nikdo z "krvelačných" novinářů to nečekal, ale nejen ten první, ani další deny se "nic zvláštního nestalo"... Pochody a shromáždění po předem oznámených trasách; vtipný dárek ministru vnitra Grossovi - papírový tank, se kterým si v Praze může hrát na vojáčky; poděkování všem za vyjádření názoru a postupný podvečerní přesun do místních hospůdek ke zhodnocení proběhlých "demonstračních" dnů... Pár směšných neonacistů si zakřičelo a zařečnilo na Staroměstském náměstí a kdyby nebyli vybaveni výkonnou zvukovou aparaturou, snad by je ani nikdo neslyšel. Sešlo se jich totiž pouze deset - proti nim stálo padesát novinářů a 800 policistů. Posluchači žádní.

Summit NATO v Praze se zapsal do historie anarchistického hnutí jako první protest, který měl ducha, vtip a úroveň. Protože proti násilí se nebojuje násilím, ale fakty a argumenty. Případně zesměšněním "nepřítele". Pokojným průběhem demonstrací tak anarchisté v Praze roku 2002 složili zkoušku z dospělosti.

Protesty se snad zapíší i do policejní historie. To proto, že policie až na malé výjimky dělala to, co dělat má - starala se o to, aby občané mohli svobodně vyjádřit svůj názor. Skvrnou na kráse policejní slušnosti budiž ale porušování práv občanů - hromadné a nezákonné perlustrace, prohlížení kapes, zavazadel i mimo Kongresové centrum, a to většinou těm osobám, které "vypadaly jinak". Vše pod záminkou "prevence" a "mimořádných bezpečnostních opatření". Ačkoliv se horlivým zastáncům "lidských práv" nelíbí ani zpřísnění vstupu cizinců na hranicích, domnívám se, že suverénní stát si může určovat, koho vpustí na své území a koho nikoliv. Za protiextremistické oddělení policie však bude muset ministr vnitra Gross vysvětlovat komunistickým poslancům ve Sněmovně, proč tajní policisté monitorovali i shromáždění parlamentní strany na Staroměstském náměstí... Že by byli komunisté u ministerstva vnitra "registrovanou" extremistickou organizací, anebo byl někdo příliš iniciativní? Vzhledem k příslovečné kvalitě tajné služby, ve které "hučínovství" zahnízdilo s nebývalou tvrdošíjností, by se nebylo čemu divit. Na obranu téhož protiextremistického oddělení nutno říci, že jeho tým tentýž večer zabránil snad jedinému násilnému incidentu, který hrozil - to když skupinka neonacistů provokovala "unavené" (čti opilé) punkery po skončené anarchistické demonstraci. "Benga" kapitána Kopečného proti provokujícím neonacistům zasáhla rozhodně a přitom slušně, bez násilí. A tak to má být. Snad si to budou "protiextremističtí" pamatovat i pro časy příští.

Praha zažila týden plný jednání generálů a politiků, na který se připravovaly bezpečnostní složky mnoha států i organizátoři více než rok - a přitom zbytečně. Kdyby sekretariát NATO uspořádal sérii satelitních či internetových videokonferencí, ušetřily by se miliardy.

NATO se stejně rozšířilo předpokládaným způsobem, ztratilo mnoho ze své "údernosti", nedohodlo se podle očekávání na jednotném postupu při válečném tažení proti Iráku a očekává se, že jeho vliv bude upadat postupně tím více, čím samostatnější a agresivnější politiku budou dělat Bushovy Spojené státy a čím více se bude Evropa sjednocovat a emancipovat. Pak nastane okamžik stejný, jako nastal s koncem Varšavské smlouvy. Vojenský pakt, který měl "postavit hráz komunismu" se stane historií. Sám od sebe, i bez anarchistů...

Taková je neúprosná logika dějin.

Poznámka JČ: Nesouhlasím s nadsázkou Štěpána Kotrby, že NATO pro nikoho už nic neznamená: pro mnoho lidí ve středovýchodní Evropě funguje především jako zadostiučinění, jako metafora - po desetiletích komunistického útlaku - začlenění do západní, demokratické společnosti. Mnozí západní komentátoři ovšem poukazují na to, že navzdory "východní" euforii je rozšířené NATO řešením pro minulost a že v současné formě obsahuje Severoatlantické společenství až příliš velké množství neřešených rozporů. To, zda to Severoatlantické společenství dokáže překonat a vykonávat znovu takovou roli, jakou hrálo v přehledném bipolárním světě - v němž stále ještě žijí mnozí východoevropští nadšenci - je otázka, na kterou přinese odpověď až budoucnost.