T. Halama vystudoval bohemistiku a germanistiku v Brně a později začal se studiem teologie, které dokončil až v Americe (část studií proběhla také v Římě). Tři roky po své emigraci začal v USA přednášet na univerzitě - svá díla psal po celou dobu emigrace nejen česky, ale také anglicky, proto je část jeho česky dostupných sbírek povídek i básní opatřena také anglickou verzí. Skoro charakteristické je, že více ocenění se tomuto autorovi dostalo v jeho druhé vlasti - mj. mu bylo nabídnuto členství v americkém PEN klubu.

Rodák z Českého Těšína se v Česku objevuje poměrně zřídka; o vydávání jeho literární tvorby v češtině se stará jeho neteř Renáta Suchánková, díky níž také byla jeho díla vydána v několika českých nakladatelstvích (např. sbírky Poslední slova želvy, Neúprosný rok, Znamení na slunci, Kvantové proudy, Země v úplňku).

Theofil Halama překvapil v Ostravě přístupností (a kvalitou) nejen svých básní a próz, ale také nesmírně moderním pohledem na vývoj obou jemu blízkých společností; na toto téma by také měl vzniknout rozhovor pro Britské listy při autorově další návštěvě v Česku během letošních Vánoc.

Úvaha o Americe po náletu

Jak se žije v Americe po rozdrcení "dvojčat" a nalomení jednoho křídla Pentagonu?

Relativně dobře, řekl bych. Až na to, že nad tou zemí i po jednom roce visí mrak obav z něčeho stejně nepopsatelného, apokalyptického! Že nastalo celonárodní zpytování svědomí, ale ještě ne pokání, že se každým dnem zpevňuje už beztak silná policejní moc, čehož důsledkem není ani tak zmenšování kriminality jako vzrůst nedůvěry člověka k člověku, ještě větší expanze vojenské moci a omezování osobních svobod. Narůstá totiž strach (Čechům tolik známý!) veřejně mluvit o politice, obavy z odposlouchávání telefonních rozhovorů a kdovíco ještě... Především pak běda turistům a těm, co se vydávají na cestu větší než přes dvůr, protože například skládací kapesní nožík nebo nůžky na stříhání nehtů jsou na letištích předmětem bezdiskusního zabavení a cokoli špičatého je považováno za zbrň potencionálního teroristy jménem Mohamed nebo jiného obchodníka, který cestuje ze země tisíce do jedné noci. První den po náletu z celé země nevzlétl ani jeden eroplán až na vojenské stíhačky, které nestihly sestřelit atentátníky. A pak se vloni po jedenáctém září asi měsíc vůbec necestovalo. Teď však už jsou letenky stejně drahé, ba i dvakrát dražší, takže ze všeho se dá vytěžit - praví dnes už dobře známý americký optimismus.

Americký svět se tedy na oko už neobává věcí příštích doma ani v zahraničí, které si myslí, že si podmanil ekonomicky i jinak (džínsy, McDonald's, Coca-Cola, rap atd. atd.). Proto pravím, že se ztěžka něco změní v Americe, aniž by to zasáhlo celý tzv. západní (a zčásti i východní) svět. Ale jsou tu kulturní, náboženské a hlavně sociální nesrovnalosti, kterým se - jak víme - bude muset věnovat profetická pozornost! Pokud jde o politicko-ekonomické pozadí této problematiky, obávám se, že básník se odjakživa díval na zeměkouli z poněkud jiného úhlu než jak se na ní žije konzumnímu občanovi. Básníci stejně jako jiní pravdiví umělci nejsou převážně spotřebitelé, ale žijí a tvoří do velké míry nezávisle na politickém či ekonomickém (ano, i teroristickém) dění. Pro ně každá (!) situace je pokusem o nějaký zásadní převrat a pochopit smysl takových posunů je závažnější než co to koho stojí. To ovšem nepatří do této reportáže psané na okraj letenky ze San Franciska do Prahy, nýbrž do hlubší úvahy u skleničky Valtického...
Theofil Halama, 23. července, určeno pro interní zpravodaj střediska Obce moravskoslezských spisovatelů v Ostravě.