9. 8. 2002 / Jan Paul
"Milé děti! Tento pracovní sešit je pomůckou k učebnici Bůh nás volá. Pomůže vám lépe si pamatovat náboženské pravdy, o kterých se budete učit a povede vás také k zamyšlení nad sebou a nad vaším vztahem k druhým lidem." To je část úvodního slova Pracovního sešitu k učebnici římskokatolického náboženství pro 5.ročník základních škol, který se mi dostal do ruky a který vydal Českomoravský sbor biskupské konference.
Nechci touto glosou jakkoliv zpochybnit poslání římskokatolické církve ve společnosti, ani funkčnost náboženské víry jako takové, i když toto téma nabízí řadu aktuálních otázek k široké diskusi, které se zatím římskokatolická církev bohužel vyhýbá. Je totiž základní otázka, jak srozumitelně zpřítomnit písmo svaté a jeho myšlenky současné generaci, jejíž hodnotová orientace je, mírně řečeno, od náboženských pravd hodně odvrácená.
Pracovní sešit je pomůckou těm dětem, které se víře v boha již přiblížily, anebo o toto přiblížení usilují. Je ale obecnou otázkou, jak je schopno dítě samo vzhledem ke své nezralosti rozumět svým potřebám boha, jak jsou vůbec schopny vnitřně reflektovat pozitivní učení o něm a kolik toho demagogicky přebírají od svých náboženských učitelů. Ti v získávání svých oveček sice propagují mnoho humanistických myšlenek, nicméně jak jsem si všiml, využívají i osvědčené způsoby demagogie.
Na straně 45 tohoto pracovního sešitu jsou například vyobrazeny dvě stejné tváře jako vymalovánky, přičemž úkolem dítěte je dokreslit obličej člověka, který má dobré svědomí, a do druhé tváře dokreslit obličej člověka, který má špatné svědomí. Absurdita tohoto zadání je zjevná a vede dítě k velmi paušálnímu pohledu na lidské emoce, téměř v duchu středověkého tmářství. Cožpak člověk, který se mračí je vždy ten, který má špatné svědomí? Cožpak ten, který se oduševněle usmívá (což je onen věřící s dobrým svědomím) je vždycky ten poctivý a dobrý člověk?
Podobné manipulace známe z historie: Nový člověk byl vždycky ten, který má odhodlaný výraz ve tváři, zatímco odporný kapitalista se tvářil vždycky poťouchle.