Britská konzervativní vláda zákonem zakáže značkové balení cigaret

5. 3. 2013

Britská konzervativní vláda letos zákonem donutí tabákové společnosti, aby prodávaly cigarety v neoznačených jednobarevných balíčcích, bez loga výrobku a tabákové firmy tak, jak je tomu v Austrálii. Vláda je totiž přesvědčena, že je to jediný způsob, jak přimět mládež, aby nezačínala kouřit. Vznik zákona bude avizován v parlamentu letos v květnu. Zároveň bude zakázáno kouřit v soukromých automobilech, pokud je mezi cestujícími v autě osoba mladší 16 let.

V úterý zveřejnil lékařský časopis Lancet studii stavu zdraví občanů v 19 zemích a zjistil, že Británie v tomto ohledu zaostává za srovnatelnými zeměmi. Pokles úmrtnosti občanů je v Británii za posledních dvacet let daleko pomalejší než v původních 14 původních členských zemích EU a v Austrálii, v Kanadě, v Norsku a v USA. Hlavní příčinou je, že Britové se stále stravují nezdravě a nemírně pijí a kouří.

Kdo (ne)může zradit

5. 3. 2013 / Marek Řezanka

Říká se, že potrefené husy většinou zakejhají. V případě hojně medializovaného projednávání možné obžaloby stále ještě prezidenta Klause z velezrady je více než samotného Klause slyšet Petra Nečase či Borise Šťastného.

"Zodpovědný politik nesmí hazardovat se slovy, jako je velezrada. Použít se dá jen ve výjimečných případech, například na úrovni válečného stavu. Tady byla ústavní klauzule zneužita pro politickou hru pana Dienstbiera a dalších havlistických a levičáckých politiků, kteří škodí dobrému jménu České republiky," ulevil si poslanec ODS, Šťastný.

Jakkoli Wikipedie nemusí patřit k největší studnici moudrosti, k rozlišení pojmů "velezrada", "vlastizrada" a "válečná zrada" postačí bohatě:

Amnestie, Ústavní soud a rozklad ODS

5. 3. 2013 / Boris Cvek

Myslím si, že veřejnost nemůže volit politickou reprezentaci, která posléze udělá něco, co se veřejnosti velmi nelíbí (fotovoltaika, církevní restituce, zvolení Klause a podpis amnestie Nečasem), a pak chtít po Ústavním soudu, aby tyto chyby napravil. Ústavní soud nemůže zachránit tuto společnost, pokud ta už dvě desítky let páchá politickou sebevraždu. Proto se mi rozhodnutí Ústavního soudu o odmítnutí zrušit aboliční část amnestie zdá logické. Stejně tak zřejmě dopadne žaloba proti církevním restitucím a žaloba prezidenta Klause z velezrady.

My jsme ODS nevolili a Klausovi netleskali

5. 3. 2013 / František Řezáč

Dovolím si malou poznámku k textu pana Cveka: "Amnestie, Ústavní soud a rozklad ODS" , zejména k těmto slovům: "To jsme nevěděli, když jsme tleskali Klausovi v 90. letech..."

1 754 214 voličů "to" vědělo a při volbách do ČNR na jaře roku 1992 hlasovalo proti ODS, vezmeme-li jen Levý blok, ČSSD, a Liberálně sociální unii ZDE

Tyto volby byly rozhodující pro další vývoj a otevření se "volné ruce trhu". ODS, dítě Občanského fóra, už se nemusela tajit s tím, že chce zavést kapitalismus. Prezidentem byl Václav Havel a byl jím i po rozdělení Československa, kdy se z České národní rady stal parlament ČR. Ten schválil i její ústavu. V polovině devadesátých let při volbách na jaře roku 1996 volilo proti ODS a jejím koaličním partnerům, lidovcům a ODA na 2 500 000 voličů již Zemanovy ČSSD, KSČM, Důchodců za životní jistoty a Levého bloku. ZDE.

Volební kampaň opozičních stran již zahrnovala kritiku hospodářské politiky pravicové koaliční vlády. Tolik na upřesnění. Odpovědnost za dnešní stav je tedy jasně vymezená. Nesou ji i ti voliči, kteří podlehli tehdejší provládní a prokapitalistické propagandě pravicových stran a jim přisluhujícího tisku a televizí. Na čí straně byli tenkrát "umělci" a "kulturní fronta" snad není třeba připomínat. Podobnost s volbami v Čechách a na Moravě v roce 1946 a jejich fatálním dopadem není náhodná. Tolik na osvěžení paměti.

Vysoký soudce varuje britskou vládu před deportací vězňů do zemí, kde se mučí vězni

5. 3. 2013

Británie bude muset zrušit své členství v OSN i v Evropském soudu pro lidská práva, pokud chce deportovat osoby, podezřívané z terorismu, do zemí, kde se mučí vězni, varoval Lord Neuberger, nový předseda Nejvyššího soudu. Takové deportace prosazuje současná britská vláda. Neuberger kritizoval "zkreslené" a "jednostranné" informace o tom, jak funguje soud pro lidská práva.

Britský Nejvyšší soud není "podřízen" Evropskému soudu pro lidská práva, ale spolupracuje s ním "v dialogu". Odchod z Rady Evropy, o čemž uvažují britská konzervativní ministryně vnitra Theresa May a konzervativní ministr spravedlnosti Chris Grayling, by vyslalo "celou řadu politováníhodných signálů".

"O některých soudních rozhodnutích se prostě mluví zkresleně," řekl Neuberger. Typickým příkladem jsou útoky na Mezinárodní konvenci o lidských právech, protože nemůžeme deportovat do jejich domovských zemí odporné teroristy, protože by tam byli mučeni. No, ona existuje konvence OSN z roku 1948, která to zakazuje už sama o sobě - a tu musíme dodržovat, ledaže by Británie chtěla opustit OSN."

Jde o Všeobecnou deklaraci lidských práv z r. 1948, v níž se praví "nikdop nebude podrobován mučení či krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestu." Británie také r. 1988 ratifikovala Konvenci OSN proti mučení.

Podrobnosti v angličtině ZDE

"Žít tady znamená mít neustále kolem sebe takový vajíčko"

5. 3. 2013 / Jan Hubík

Narazil jsem na ně ve známé pražské ulici Na Poříčí. Prostranstvím se rozléhal Martin sametový hlas, z nějž tryskala niterná radost soul-gospelových písní za doprovodu Tiborovy rytmické kytary. Oba působili sehraně, přesvědčivě a hlavně s nesmírnou vášní pro muziku. Jako by pro ně hudba znamenala oslavu toho nejlepšího, co v člověku je. A to navzdory tomu, s čím se u nás musí každodenně jako Romové setkávat...

Zpověď Bradleyho Manninga

5. 3. 2013 / Daniel Veselý

Na konci února uplynulo tisíc dní od chvíle, kdy byl uvězněn americký voják a armádní analytik Bradley Manning za vyzrazení vojenských dokumentů, přestože vojenské trestní právo ve Spojených státech vyžaduje, aby byla zatčená osoba postavena před soud do 120 dní od zatčení. Na protest proti uvěznění B. Manninga se v posledním únorovém týdnu v řadě zemí uskutečnilo více než 70 demonstrací a happeningů a ZDE. V českých zemích je tato kauza naprosto ignorována kupříkladu lidskoprávní organizací Člověk v tísni. Manning minulý týden u soudu přiznal, že organizaci WikiLeaks dobrovolně předal citlivé informace o vedení amerických válek v zámoří a zároveň přednesl obsáhlé prohlášení, v němž objasnil motiv svého jednání. Vojenští prokurátoři nicméně pro Manninga požadují doživotní trest ZDE . Samotný soud bude zahájen v červnu.

Vatikán čelí obvinění, že se pokusil utajit skandál s kardinálem Keithem O'Brienem

5. 3. 2013

Vatikán byl obviněn, že se rozhodl utajit informace o sexuálním skandálu týkajícím se skotského kardinála Keithe O'Briena. Vatikán údajně věděl o jeho sexuálních poklescích už před pěti měsíci, ale utajil je. Vyšlo najevo, že v říjnu loňského roku si na sexuální poklesky kardinála Keithe O'Briena stěžoval přímo ve Vatikánu pátý kněz. Vatikán reagoval konstatováním, že britský kardinál po svých pětasedmdesátých narozeninách odejde z funkce. To vyvolalo podle britského konzervativního deníku Daily Telegraph spekulace, že se Vatikán pokusil zařídit, aby kardinál O'Brien odešel nenápadně do penze. Údajně to vyjednal kanadský kardinál Marc Ouellet, jeden z čelných kandidátů na nového papeže.

O obvinění Václava Klause z velezrady

5. 3. 2013

píše v angličtině Daniel Řezníček ZDE. Rob Cameron z pražského rozhlasu a Jan Čulík byli k tomuto tématu v pondělí večer interviewováni v zahraničním vysílání BBC v angličtině (BBC World Service) v pořadu Newshour ZDE (od 14. minuty). Pořad Newshour na BBC World Service má čtyřicet milionů pravidelných posluchačů.

Daniel Řezníček's article on Václav Klaus's impeachment is in

"Bez autorit skončíme v naprostém chaosu," říká Jan Keller

5. 3. 2013

Tunel na konci tunelu?

5. 3. 2013 / Karel Dolejší

Je vždycky dobré definovat pojmy, které používáme; zejména se to předpokládá ve vědě. Než tedy člověk začne rozprávět třeba o autoritách, bylo by dobré, kdyby sdělil, co tím má přesně na mysli. "Autoritou" se obyčejně chápe kapacita vykonávat určitý zvláštní druh moci: Totiž takový, který dokáže podřízeného přimět k přijetí vlastní vůle bez použití násilí, ale také bez přesvědčování (použití racionální argumentace). Tam, kde jsou veškeré výroky systematicky racionálně přezkoumávány, tedy autorita ve výše zmíněném smyslu již neexistuje. Jedním z možných uchopení osvícenského projektu ze 17. století by bylo říci, že se vymezil proti bezmyšlenkovitému přijímání autorit - striktně řečeno, proti autoritám jako takovým. Že moderní společnost přestala uznávat autority, konstatovala (abych vynechal kované pravicové tradicionalisty i Marxův aforismus o letité knutě) nejpozději Hannah Arendtová ve spisku Between Past and Future vydaném v roce 1961. Nástup postmoderny jako neelitního kulturního fenoménu se obyčejně datuje nejdříve přelomem 70. a 80. let minulého století. Kdo tedy chce tvrdit, že "neúcta k autoritám" je výsledkem postmoderny, nejspíše vůbec neví, co činí. V jistém smyslu je tomu totiž dokonce zcela naopak.

Jsme tak zdraví, abychom si mohli kupovat levné potraviny?

5. 3. 2013 / Jiří Bátěk

Již si pomalu zvykáme na to, že se v chlebu můžou objevit zbytky korýšů, že do chlebové mouky výrobci přidávají L-cystein, který usnadňuje hnětení těsta (zkracuje se jeho doba), že "jogurt" vydrží klidně měsíc. Že umělé sladidlo aspartam (E951), jehož legalizaci mnozí vědci označují za zločin století, je součástí slazených nápojů, ovocných piv, žvýkaček či sladkostí pro děti. Proč? Je asi 200x sladčí než cukr a výrobci si tak minimalizují svoje vstupní náklady.

"V Římě se bojuje za Prahu"

Beppe Grillo aneb Pepa Cvrček: kde jsme se vzali, kdo jsme, co chceme?

4. 3. 2013 / Naděžda Bonaventurová

Volební výsledky italského Hnutí pěti hvězd již týden otřásají italskou politikou. Nejedná se však o zemětřesení, nad nímž bychom spolu s médii středoevropsky povýšeně pokrčili rameny s tím, že jde o projev jihoevropského ekonomického parazitismu, zmatku, dezorganizace a "nechuti k řádné práci," což je bohužel obvyklý, i když skrytě rasistický a primitivní mediální obraz např. i v případě Řecka.

Dojem, že "v Římě se bojuje za Prahu", nám potvrdí tato slova Beppe Grilla:

Hašek a komunisti

4. 3. 2013 / Boris Cvek

Já jsem byl v minulosti vždy a velmi jednoznačně proti účasti KSČM ve vládě. Nečasova vláda mne však od případu Drobil poučila, že to nejhorší v ČR je dnes pravice. Jestli nám dnes hrozí nějaká totalita, tak jedině v tom smyslu, že pravice nechá rozkrást stát, nechá rozevírat sociální nůžky, zažene lidi do bídy a podporou korupce a gamblerství a mafií kolem černého obchodu s lihem, fotovoltaiky atd. způsobí, že většina lidí bude volit totalitní strany (což KSČM není).

Proto je důležité vítězství levice, nikoli však levice grossovské, levice s koaličním potenciálem opakujících se vlád na půdorysu spojenectví s KDU-ČSL a nějací "liberálové" a la Pavel Němec, nýbrž na půdorysu levice opravdové, západní. Nejsem příznivec KSČM, ale musím s politováním konstatovat, že její politické ideály mnohem více připomínají západní Německo ve srovnání s ODS, která tíhne k politickým ideálům Ruska, Ukrajiny či Kazachstánu.

Žaloba na Klause je pozitivní signál

4. 3. 2013 / Daniel Řezníček

Jiří Pospíšil tvrdí, že ústavní žaloba na Klause "poškozuje pověst České republiky v zahraničí".

Velmi mne zajímá myšlenkový proces, kterým k tomu pan Pospíšil došel. Možná mluví o Rusku, Bělorusku, Kubě, či Severní Koreji. Budou však západní demokracie skutečně pohoršeny tím, že se v Česku zablesklo jakési zafungování ústavních pojistek a dělby moci? Budou nás odsuzovat za to, že ústavní činitel není nepostižitelný? Budeme kritizováni za to, že politici se sami hlídají a že zde zafungovala jakási reflexe? Nezávisle na podobě a obsahu amnestie či ústavní žaloby, z čistě formálního hlediska, může podle mě tato žaloba vyslat do demokratického světa jedině pozitivní zprávu: "V Česku si politik přece jen nemůže dělat až tak úplně vše, co se mu zlíbí."

Senát schválil ústavní žalobu na prezidenta pro velezradu

4. 3. 2013

Zkrocená hora, Sex ve městě -- klasifikace přístupnosti I. díl

Je Evropa liberálnější než Amerika?

5. 3. 2013 / Rada pro rozhlasové a televizní vysílání

Hodnocení nevhodnosti či dokonce potenciální nebezpečnosti audiovizuálních děl pro děti a mladistvé se liší stát od státu. Rozdíly jsou patrné nejen mezi kulturně značně odlišnými zeměmi, ale velice markantně i v rámci Evropské unie.

V České republice dosud není zaveden systém klasifikace vhodnosti pořadů pro jednotlivé věkové kategorie dětí (tzv. labelling), jenž by rodičům, podobně jako v řadě jiných zemí, pomáhal při výběru pořadů, které svým dětem umožní sledovat v televizním vysílání, aniž by se museli obávat, že budou v průběhu pořadu zaskočeni obsahem, který je pro děti nevhodný. Uzákoněn je zatím pouze systém klasifikace audiovizuálních děl ve vztahu ke kinematografickým dílům, jehož účelem je omezit přístupnost kinematografických děl ohrožujících duševní nebo mravní vývoj dětí nebo mladistvých. Tento systém klasifikace ovšem neposkytuje informace o tom, jaké typy nevhodných obsahů dílo zahrnuje (násilí, sex, vulgarismy a další). Televizní diváci, zejména rodiče, ale také odborná veřejnost po zavedení labellingu pro účely televizního vysílání již řadu let volají. Přestože snahy o jeho zavedení zde byly opakovaně, vždy skončily nezdarem. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se proto rozhodla zvolit si pro rok 2013 jako jednu z priorit své činnosti opětovné nastolení veřejné diskuse k tomuto tématu, která by mohla vést ke konkrétní legislativní iniciativě.

Je Evropa tolerantnější než Amerika, pokud jde o zobrazování nahoty a milostných scén na televizní obrazovce či filmovém plátně? Ve třetím letošním čísle týdeníku DNES Magazín vyšel rozhovor filmového publicisty Áji Bufka se slavným americkým režisérem Quentinem Tarantinem. Bufka se Tarantina mj. tázal, jak je možné, že jeho filmy téměř neobsahují sexuální scény, zato "zabíjení, střílení a usekávání hlav a jiných částí těla je skoro v každé scéně". Tarantino ve své odpovědi přiznal, že jde o pokrytectví, neboť "ukázat ženské ňadro je v prudérní Americe skoro nemožné, ale krev může téct proudy".

Pančovaná republika

4. 3. 2013

PANČOVANÁ REPUBLIKA - teaser 1 from Hypermarket Film Ltd. on Vimeo.

Bezva finta po našem

4. 3. 2013 / Marek Řezanka

Občanské fórum je mrtvé, ať žije Fórum Karla Schwarzenberga, šlo by zvolat v souvislosti s knížecí ušlechtilou snahou, jak být občanům -- aspoň těm pravicově zaměřeným, blíže. Fór, nebo vážná věc? "Politické strany si tak bezvadně pokazily pověst, že vstoupit do politické strany rovná se vstoupit do podezřelého nočního podniku. Lidé proto hledají prostor mimo politické strany," řekl Právu Karel Schwarzenberg.

Konkláve a zpověď neznaboha

4. 3. 2013 / Miroslav Polreich

Školství jako takové

4. 3. 2013 / Pavel Táborský

Poslední dobou bývá v mluvených i psaných projevech uváděna řada jevů a skutečností takzvaně jako takových. Jinými slovy existují samy o sobě. O školství se tato fráze bez práva na omyl užít nedá. Školství jako takové prostě neexistuje, neboť náplň tohoto zdánlivě samostatného "resortu" je z obecného hlediska vzájemně provázaným základem celého národního společenství a jeho kultury. Ne nadarmo se říká, že škola je život. Josef Švejk by dodal: "A navopak".

Požehnej mi, Ultimo, aneb Babička po chicánsku

4. 3. 2013 / Karel Dolejší

V únoru byl oficiálně uveden do amerických kin kontroverzní film režiséra Carla Franklina Bless Me, Ultima (Požehnej mi, Ultimo). Předlohou se stal stejnojmenný román Rudolfa Anayi, který se od roku 1972 dočkal mnoha reedic i překvapivého čtenářského úspěchu (přes 360 000 prodaných výtisků, což je na USA opravdu dost), ačkoliv na reklamu byly vynaloženy prostředky vpravdě mizivé. Mezitím byla ovšem kniha také hlasitě odsuzována. V Arizoně shledal školní inspektor Tom Horne, že kurs literatury zahrnující tuto knihu se nachází "mimo západní civilizaci". V Coloradu byl zase román zakázán a dokonce veřejně pálen.

Britská zkušenost varuje před likvidací železničních tratí

4. 3. 2013

V roce 1963 rozhodla kontroverzně britská vláda na doporučení dr. Beechinga a jeho zprávy zlikvidovat 8000 kilometrů britských železnic a 2000 nádraží. Desítky lokálních tratí, které spojovaly vesnice s okresními městy, byly zlikvidovány. Vlaky tehdy považovala britská vláda za špinavé, pomalé, zastaralé a neefektivní. Předpokládalo se, že dopravu převezme automobilismus a vláda začala horlivě stavět dálnice. Nikoho nenapadlo, že zrušené tratě bude nutno za několik desítek let znovu otvírat. Ukazuje se, že v mnoha případech je to obtížné - železnice prodaly pozemky, po nich původně vedly tratě, a často se na nich stavělo. To například ztěžuje znovuvybudování tratě mezi univerzitními městy Oxfordem a Cambridží, protože ve východní části Anglie jsou na ní nastavěny pozemky. Stavba části nyní nově stavěné trati mezi Oxfordem a městem Bedford, která bude v obnoveném provozu do roku 2017, bude stát 270 milionů liber (8,1 miliard Kč).

MDŽ ano nebo ne? Aneb, názory v duchu nenápadného antikomunistického klišé

4. 3. 2013 / Jiří Baťa

Blíží se 8. březen, léta uznávaný jako Mezinárodní den žen. Není to tak dávno, kdy se MDŽ slavil velkoryse a s politickým akcentem, nicméně tento svátek byl respektován až tak, že byl vnímán nejen jako oslava žen, ale i důvod k různým projevům pozornosti ženám od různých složek tehdejší společnosti. Mám tím na mysli např. večírky, pořádané především ZV ROH (pro neznalé dnešní "odbory"), kde byly ženám předávány nejen kytice či jiné k té příležitosti vhodné dárky, ale mnohdy docházelo i ocenění práce žen, předání odměn ve formě tu finanční, tu rekreace či pobytu v lázních apod.

Přiznal se k infarktu a zemřel

4. 3. 2013 / Jiří Kalát

Svatá země 8. a 9. týdne roku 2013: Došlo k několika nepříjemným událostem, které zvedly vlnu protestů a nepokoje se opět šíří okupovanými územími. Smrt Arafata Jaradata otřásla křehkým smírem a nyní se uvidí, jestli dohody vydrží, anebo nikoliv. Prohlášení izraelské vlády o tom, že Jaradat zemřel na infarkt během výslechu, situaci příliš nepomohlo. Šíří se spíše zvěsti o mučení, bití a ponižování. Netanjahu získal dalších 14 dní na vytvoření nové vlády. Z Gazy opět vylétla raketa a z hranic je slyšet střelba. No a několik dalších informací.

Britský kardinál se omluvil za nevhodné sexuální chování

3. 3. 2013

Nejvýznamnější činitel katolické církve ve Velké Británii, kterého minulý týden donutil papež Benedikt k rezignaci, v neděli vydal prohlášení, v němž přiznal, že jeho sexuální chování "neodpovídalo požadovanému očekávání". Kardinál Keith O'Brien se v prohlášení hluboce omluvil osobám, které "urazil", katolické církvi i skotskému lidu. V neděli po 18. hodině českého času v prohlášení O'Brien přiznal, že "se stávalo, kdy mé sexuální chování neodpovídalo normám, jejichž plnění se ode mne očekávalo jako od kněze, arcibiskupa a kardinála." Přiznal tím, že se dopustil jako kněz i během deseti let jako kardinál sexuálních prohřešků. Odstupující papež Benedikt ho pak pouhých šestatřicet hodin poté, co obvinění tří kněží a jednoho bývalého kněze proti O'Brienovi vydal týdeník Observer, donutil aby odstoupil z kardinálské funkce.

O'Brien nyní oznámil, že se zcela stáhne z veřejného života i z veřejné činnost v katolické církvi.

V prohlášení napsal: "V minulých dnech byla proti mě zveřeněna určitá obvinění. Zpočátku jsem je popíral, protože byla anonymní a všeobecná. Avšak chci využít této příležitosti, abych přiznal, že se stávalo, že moje sexuální chování neodpovídalo normám, jejichž plnění se ode mne očekávalo jako od kněze, arcibiskupa a kardinála. Omlouvám se těm, které jsem urazil, a žádám o odpuštění. Omlouvá se také katolické církvi a skotskému lidu. Strávím nyní zbytek svého života v ústraní. Už nebudu hrát v životě katolické církve ve Skotsku žádnou roli."

Podrobnosti v angličtině ZDE

"Intelektuálové" "debatují":

O Lidovkách

2. 3. 2013

"Jestliže vládla v Lidovkách tvrdá, primitivní Balšánkova cenzura" (což není zrovna překvapení, je to vidět z každého čísla, JČ), "proč v nich Kamberský dvacet let zůstával?" ptá se Josef Švéda. - A Hospodářské noviny snad také netisknou jen "pravicové" články (tedy to, o čem si pražští "novináři" myslí, že je to pravicové myšlení), čímž zcela pomíjejí rozrůzněný a pluralitní mezinárodní ekonomický a politický diskurs? (JČ)

Markantní rozdíl v myšlení většinové německé a české společnosti

3. 3. 2013 / Václav Chyský

Vážený pane Šmajsi,

Se zájmem jsem přečetl Váš článek v Britských listech o konfrontaci současné civilizace s principy dlouhodobého přírodního vývoje naší zeměkoule a vlastně též celého vesmíru. Musel jsem si převádět Váš často používaný termín kultura do (z mého hlediska) vhodnějšího pojmu civilizace, neboť se ve Vašem textu jedná převážně o materiální a technické vlivy, poškozující naši planetu. Rozdílné používání pojmů civilizace a kultura v německé a anglo-francouzské literatuře je mi známo.

Pozastavujete se nad nezájmem politických věd a filosofie o ekologickou problematiku. Ekologická etika je v českém vědomí skutečně podceněna, nebo v důsledku pozdního přechodu na konzumní společnost je mnohými Čechy dokonce považována za bláhovost, sociální inženýrství, či přirovnávána k fašistoidní ideologii. Protože žiji půl století v Německu, mohu srovnávat ten markantní rozdíl v myšlení většinové německé a české společnosti. Kdo nese za tento stav české společnosti zodpovědnost?

V BBC o volbě papeže:

Kardinálové budou posílat zprávy po Twitteru

2. 3. 2013

V sobotním politické debatě na televizním okruhu BBC News 24 Dateline London debatovali mezinárodní novináři mj. i o nadcházející volbě papeže. Zaujalo mě, jak jiný je mimočeský pohled. (JČ):

Shaun Ley, moderátor: Jedním z nejvýraznějších obrazů minulého týdne byl obraz papeže Benedikta, jak se loučí se svými stoupenci ve Vatikánu na Svatopetrském náměstí. Chabé zdraví je jedním důvodem pro jeho abdikaci. Druhým je polarizovaná politika v samotném Vatikánu. Nadešel čas pro mladšího papeže, schopného prosadit svou autoritu? Catherine Pepinsterová, jak odlišná bude podle vás tato papežská volba?

Řecko a Španělsko pomohlo před šedesáti lety Německu k hospodářskému oživení. Německo se odvděčilo jinak

1. 3. 2013

Před šedesáti lety byla odepsána polovina válečných dluhů Německa, aby došlo k oživení německé ekonomiky. Dnes však dluh evropské země ničí. 28. února 1953 byla v Londýně uzavřena dohoda, v jejímž rámci byla odepsána polovina poválečného dluhu Německa. Toto zahlazení dluhu bylo nesmírně důležité pro poválečnou rekonstrukci Evropy. Je v ostrém kontrastu k utrpením dnešních Evropanů jménem zadluženosti, píše v deníku Guardian Nick Dearden.

Německo mělo po druhé světové válce ještě dluh z první světové války, v důsledku reparací, uvalených na ně Versailleskou konferencí r. 1919. Mnoho odborníků, včetně ekonoma Johna Maynarda Keynese, argumentovalo, že tyto nesplatitelné dluhy a ekonomická politika, která z nich vyplývala, vedly k vzestupu nacistů a k druhé světové válce.

Britští konzervativci nevylučují, že svrhnou Camerona

2. 3. 2013

Po špatných výsledcích ve čtvrtečních doplňovacích volbách v anglickém městě Eastleigh, kdy se konzervativní kandidát umístil až jako třetí, za vítězným liberálním demokratem a za kandidátem euroskeptické UK Independent Party (UKIP) varují někteří konzervativní poslanci, že vyvolají hlasování o šéfovi strany, pokud občané budou reagovat zlobně na vládou připravovaný rozpočet na příští rok, který bude zveřejněn 20. března. K volbě nového šéfa Konzervativní strany by muselo dojít, pokud by ji požadovalo 46 konzervativních poslanců.

O významu Benediktovy abdikace

2. 3. 2013 / Boris Cvek

Kdyby se dnes už emeritní papež Benedikt XVI. rozhodl zůstat papežem až do smrti přes všechny těžkosti stáří, nemocí a umírání jako jeho předchůdce, ti samí lidé, kteří se dnes rozplývají nad jeho za "odvahou" abdikovat, by se rozplývali nad jeho statečností vydržet ve světle reflektorů až do konečného rozkladu. Nesporně se však Benedikt XVI. vydal cestou nestandardní, která je moderní svým humanismem: člověk není otrokem úřadu, nemusí umírat v přímém přenosu, má právo na soukromí, ba člověk má myslet především na funkčnost úřadu, který zastává, a když ji nemůže garantovat, má ustoupit. Benediktova abdikace je mi tedy velmi sympatická. Je však velkou otázkou, co má vlastně znamenat. Bývá připomínáno, že Benedikt XVI. udělal dobrovolně krok, který před ním udělal jediný papež, a to Celestýn V. Přečtěme si tedy něco o abdikaci papeže Celestýna V. (z Wikipedie):

Jsou Špidla a Nečas astrálními dvojčaty nebo personifikací krize systému?

2. 3. 2013 / Jaroslav Bašta

Parlamentní volby v Itálii ukázaly, že éra zastupitelské parlamentní demokracie, která se v Evropě utvářela několik století, asi končí. Důvodů je více, za hlavní považuji to, že klasická parlamentní demokracie a politické strany byly produktem éry tištěného slova jako hlavního komunikačního prostředku západní civilizace. Elektronická média, která tištěné slovo nahradila, již nevyžadují od svých konzumentů takovou míru gramotnosti ani potřeby komunikovat s jinými lidmi. Obrázky místo slov, obličeje místo programů, symboly místo hesel, modelky nahradily řečníky. Asi to způsobil pokračující proces autodomestikace člověka, o kterém psal už Charles Darwin, v jehož důsledku se náš život stal nejosamělejším (a nejpohodlnějším) v historii lidstva, což mimo jiné vedlo a vede k úděsné infantilizaci větší části populace v bohatších částech světa.

Bradley Manning: Američané mají právo znát skutečnou cenu války

28. 2. 2013

Bradley Manning, americký voják obžalovaný z prozrazení amerických diplomatických depeší serveru Wikileaks, přiznal vinu v 10 z 22 obvinění vznesených proti němu. Hovořil o "touze po krvi", jak se projevovala u posádky jednoho amerického vrtulníku. Manning poprvé přiznal, že předal americké diplomatické depeše serveru Wikileaks a řekl u vojenského soudu, že to učinil proto, že je přesvědčen, že má americký lid právo znát "skutečnou cenu války".

Při předprocesním slyšení na vojenské základně v Marylandu přečetl Manning pětatřiceti stránkové prohlášení, v němž vášnivě vysvětlil své motivy, proč předal tajné dokumenty a videozáznamy serveru Wikileaks. Uvedl, že se mu udělalo špatně ze zjevné "touhy po krvi", kterou projevila posádka amerického vrtulníku na videozáznamu útočící na skupinu novinářů a dětí. Přiznal vinu v případě 10 menších obvinění. Každé z nich může být potrestáno vězeňským trestem až do dvou let, takže by mohl být Manning celkem odsouzen na 20 let. Odmítl vinu ve 12 vážných obviněních, jako například že "napomáhal nepříteli".

Podrobnosti v angličtině ZDE

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za prosinec 2012

7. 1. 2013

V prosinci 2012 přispělo finančně na Britské listy 210 osob bankovním příkazem celkovou částkou 64 984,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2012 částkou 2801,71 Kč.

93 čtenářů Britských listů přispělo v prosinci 2012 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 60 421,37 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 31. 12. 2012: byla 258 165.75 Kč, z toho na exekutorský projekt 161 475.59 Kč a na na provoz Britských listů 96 690.16 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.