Politický asyl je úzkoprofilové zboží, protože jeho udělení přece jenom vrhá špatné světlo na zemi, odkud žadatel přichází. Nepříjemné to je zejména v situaci, kdy se jedná o takzvanou demokratickou společnost a třeba spojence v NATO.
Kanada mohla prohlásit, že ČR je "bezpečná země", což by vyhovovalo českým politikům, protože tím by jim pravoslavně demokratická země potvrdila, že je všechno v pořádku. Takové řešení by ale nadále vedlo k žádostem o asyl a posléze by vrhalo špatné světlo na schopnost kanadských politiků definovat, co je a co není bezpečná země. Proto nastoupila viza, která zabíjejí víc než dvě mouchy jednou ranou.
Česká vláda se snažila o malou domů nabídkou zrušení přímých letů z Prahy do Toronta. Tím by se zdánlivě vyřešila otázka, proč má uprchlíka přijmout zrovna Kanada a ne jiná svobodná země, někde na trase. Bude-li český občan přestupovat třeba ve Frankfurtu, měl přece o asyl požádat tam.
V nedávné době se například nedalo emigrovat z Československa do Švédska přes Dánsko, ale pouze přes NDR. Pak ještě existovalo pravidlo 24 hodin, strávených na švédské půdě, které znamenalo, že žadatel, který omylem požádal o politický asyl hned na hranici, mohl být nevpuštěn za závoru, ale vrácen na loď, kterou přijel. Po 24 hodinách neřešily žádost pohraniční orgány, ale policie a případně soudy a právníci.
Podle dalšího vypečeného pravidla nezakládá právo na politický asyl situace, která postihuje populaci en bloc. Třeba občanská válka. To, že v ČR nemají rádi Romy, není pro imigračního úředníka argument, ledaže žadatel dokáže, že individuálně trpěl víc než jiní soukmenovci a že se dostatečně liší od průměru.