Z reakcí pod článkem o Romech v deníku Guardian

16. 11. 2013

I'm a community nurse currently looking after an elderly member of an Eastern European Roma family. 3 generations under one roof (private rent - no access to council housing) in what I'd class as very cramped conditions, but what they say is a massive improvement on the conditions they were living in. The main earner is in low paid unskilled employment although he was a skilled worker in their home country, they claim minimal benefits and all the children are in full time education. My patient who is disabled has experienced racism locally to the extent that going out alone isn't an option now. I have only ever found them to be warm, funny, polite and generous. One of my favourite visits of the week. I'm continually impressed by the respect and care they show for their elderly. I can't blame anyone, even if they're not as lovely as this family, for wanting a better life for their children.

Jsem komunitní zdravotní sestra, která se v současnosti stará o jednoho starého člena romské rodiny z východní Evropy. Tři generace žijí pod jedinou střechou (platí soukromou činži, nemají nárok na státní byt) a podle mě žijí ve velmi přeplněných poměrech, avšak oni říkají že je to obrovským způsobem lepší, než byly podmínky, v nichž žili dříve. Hlavní osoba, která pro rodinu vydělává, pracuje v špatně placeném nekvalifikovaném zaměstnání, i když byl ve své rodné zemi kvalifikovaným pracovníkem. Dostávají minimální sociální pomoc a všechny děti pravidelně chodí do školy. Můj pacient, invalida, se tu stal terčem rasismu, a to do takové míry, že vyjít sám na ulici pro něho nyní není možné. Jsou vřelí, zábavní, zdvořilí a velkomyslní. Je to jedna z mých nejoblibenějších vizit týdne. Dělají na mě obrovský dojem tím, jak se starají o své staré lidi. Nemůžu obviňovat nikoho, ani ty, kteří nejsou tak sympatičtí jako tato rodina, že chtějí pro své děti lepší život.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 15.11. 2013