Mezinárodní komparativní studie:

Před berlusconizací se česká média počítala k evropskému mainstreamu. Z hlediska jejich užití patříme na evropský Jih

15. 11. 2013 / Karel Dolejší

Zrinjka Peruško, Dina Vozab, Antonija Čuvalo: Audiences as a Source of Agency in Media Systems: Post-socialist Europe in Comparative. In: Mediální studia 02/2013. S. 137-154.

Skupina výzkumnic ze Záhřebu operacionalizovala a na údajích z jednotlivých evropských zemí testovala teoretický model mediální struktury Hallina a Manciniho. Současně jej zkombinovala s analýzou publika. Oproti zavedeným předpokladům nedospěla k rozdělení kontinentu na "západní" a "postkomunistickou" část, ale spíše na jeho rozdělení podle osy Sever-Jih.

Česká republika se v mezinárodním srovnání co do struktury mediálního systému umístila ve druhé, v zásadě mainstreamové evropské skupině zahrnující některé země kontinentální Evropy plus několik zemí postkomunistických. Znamená to, že většina proměnných popisujicích kvalitu mediálního systému ČR dosahuje průměrných hodnot. Naopak podprůměrná je míra využívání médií ze strany publika. Z tohoto hlediska patříme spíše na Jih, i když do podskupiny zemí s relativně vyšší mírou využití internetu a sociálních sítí.

Jinak řečeno, česká média před probíhající berlusconizací nebyla tak nekvalitní, jak se často tvrdilo; nicméně publikum s těmito médii pracuje spíše na úrovni méně rozvinutých evropských zemí, kde je mediální systém opravdu méně kvalitní. Z toho lze nepřímo usuzovat, že vzájemný vliv médií a publika v ČR patrně také zaostává za evropským průměrem.

Petruško, Vozab a Čuvalo provedly clusterovou analýzu strukturálních proměnných mediálních systémů a praktik publika v podobě využívání médií v různých evropských zemích. Vyšly z Hallinova a Manciniho teoretického modelu mediálních systémů. Ve výsledku objevily, že z hlediska mediální struktury se zkoumané země rozpadají do tří kategorií - jihoevropské s podprůměrně kvalitní mediální strukturou, mainstreamové evropské dosahující ve většině proměnných průměrných hodnot a skandinávské s dominancí hodnot nadprůměrných. Z hlediska využití médií publikem nalezly zřetelné dělení Sever-Jih s dalším podrozdělením na celkem čtyři skupiny odvozeným od míry využití internetu a sociálních médií.

V rámci Hallinova a Manciniho modelu byly použity čtyři proměnné. Vliv státu na média byl měřen kvalitou vysílání veřejnoprávní televize, jak ji určil European media systems survey z roku 2010. Kvalitu mediálního trhu určila míra cirkulace tištěných médií na hlavu stanovená podle údajů sebraných WAN-IFRA a World Press Trends Database z roku 2011. Míru politického a ekonomického paralelismu měřily indexy stranického a politicko-lobbistického vlivu a vlivu majitelů médií, opět dle European media systems survey z roku 2010. A ze stejného zdroje pochází i index žurnalistické kultury měřící profesionalismus.

Ve všech zmíněných parametrech se česká média v dané době řadila do evropského průměru. Česko se - podobně jako Slovinsko a Slovensko - umístilo ve stejné skupině s Velkou Británií, Irskem, Francií a Německem. Za zmínku snad stojí hodnota indexu měřícího vliv majitele (4,9), která byla znatelně nižší než v sousedním Rakousku (7,394) nebo Německu (6,168). Kdo je obeznámen s fungováním "německých" médií v ČR do roku 2013, ten ovšem příliš překvapen nebude, neboť ví, že němečtí majitelé zde najali český management, hlídali ekonomické výsledky a o obsah médií se starali opravdu jen v minimální míře. Hystericky nacionalistické kvílení nad údajnou manipulací české veřejnosti cizáckými médii nicméně brzy dostane příslušný babišovský komparativ, který konečně umožní udělat si podstatně reálnější představu o tom, co vlastně znamená vliv majitele na médium.

Dalším zajímavým údajem je český index žurnalistické kultury (3,942), který lehce zaostává za Španělskem (4,038), Polskem (4,2) nebo Slovenskem (4,667), jakkoliv je stále daleko vpředu před takovou Itálií (3,065).

Míru využití médií zjišťovaly autorky z výzkumu Eurobarometru 74.2 v roce 2010. Zaměřily se na sledovanost televize, rozhlasu, klasického tisku, internetových médií a sociálních sítí.

Zde analýza dat ukázala dvě skupiny, "severní" a "jižní", navzájem se lišící ve frekvenci využití rozhlasu, tištěných médií, internetu a sociálních sítí. (Televize nebyla rozlišujícím faktorem.) V "jižní" skupině byla frekvence využívání zmíněným médií znatelně nižší. ČR se umístila právě v této skupině - spolu s Maďarskem, Chorvatskem, Španělskem, Itálií, Francií, Polskem, Řeckem, Rumunskem, Portugalskem a Bulharskem. Naproti tomu některé jiné postkomunistické státy, jmenovitě Litva, Estonsko, Slovinsko a Slovensko, se umístily ve skupině třinácti "severních" zemí.

Kdybych měl sumarizovat výsledky analýzy chorvatských autorek do jediné věty, musel bych napsat, že před nástupem berlusconizace jsme neměli zrovna špatná média, měli jsme však - a zřejmě nadále máme, protože zde se nějaký zásadní strukturální skok neodehrál - publikum, které s médii pracuje jen o něco pokročileji, než odpovídá úrovni Rumunska.

Sdělovací prostředky
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 15.11. 2013