Žádný prezident je lepší než průměrný

3. 5. 2012 / Bohumil Kartous

Otevření volby prezidenta veřejnému hlasování vyvolalo diskusi o tom, kdo by mohl být prezidentem. Když se tak dívám na plejádu kandidátů na úřad úřadů, říkám si, jestli je prezident pro tuto společnost skutečně nepostradatelný.

Já se upřímně děsím toho, že prezidentem bude opět nějaký další kariérní politik či úředník, jejichž společenský přínos jen těžko vyváží náklady spojené s existencí jejich úřadu.

Pokladače věnců a čtečku projevů napsaných někým nápaditějším a chytřejším může dělat skutečně každý, ovšem dát prezidentství vlastní intelektuální a osobnostní rozměr, k tomu je nutné ho napřed mít.

Lidé, kteří nejsou schopni navenek vyjadřovat pozitivní étos a nejsou schopni podporovat společnost v tom pozitivním, co je jí vlastní, jsou jen průměrní prezidenti či prezidentky a v tom případě, k čemu je mít?

A k čemu byli dobří ti dosavadní?

Lejno na oltáři slezského folku

3. 5. 2012 / Karel Dolejší

Ostravský písničkář Jarek Nohavica má vedle řady nesporných talentů také jeden "talent": Totiž nevyhazovat. Na šumících nahrávkách z předlistopadových koncertů poloilegálního Nohavici proto můžeme vedle naprostých skvostů najít také pubertální odrhovačky, které autor ke své škodě zjevně opomněl spláchnout do záchodu, případně se jimi jisté části publika tak trochu podbízí (Hotely).

Když jsem se tedy dozvěděl, že Nohavica napsal rasistickou píseň, nejprve jsem si představil nějaký další trapný pochod nebo rokenrol s prvoplánovým textem. Jenže ouha: To co spáchal má ve svém žánru poetické kvality poměrně slušné, dá se říci, že po této stránce výtvor obstojí ještě spíše než kontroverzní Grassova báseň, byť napsaná z velmi pochopitelných důvodů. Ideje ovšem o umělecké kvalitě díla nikdy nerozhodují...

Kolibřík a anděl

3. 5. 2012 / Alex Koenigsmark

1.

Dramatický příběh pana Janouška a pana Béma je vskutku sugestivní. Pokoušel jsem se jako bývalý, dávno zapomenutý divadelní autor vcítit do pocitů a motivací jednotlivých postav, což se ukázalo být neobyčejně obtížné, tedy až na motiv zatloukání, jenž je zcela přirozený, zejména pak v životě politickém.

ANALÝZA systému financování vysokých škol

Z bláta do louže

3. 5. 2012

Petr Kubala, Václav Drozd, Václav Walach

Iniciativa Za svobodné vysoké školy se připojila k platformě Stop vládě, která sdružuje iniciativy a odborové svazy v dubnových protivládních protestech. Tento krok odůvodnila mj. tím, že případné odstoupení od Dobešových věcných záměrů zákonů nemění situaci. Vše totiž nasvědčuje tomu, že vláda chce prosadit reformu terciárního vzdělávání jakýmikoli prostředky, tedy i cestou novelizací současné legislativy. Prvnímu návrhu takové novely, který spočívá v zavádění neoliberalismu do systému financování vysokých škol, věnujeme následující analýzu.

Pražské jaro?

3. 5. 2012 / Jaroslav Kuba

Za posledních více jak dvacet let mne studenti rok co rok přesvědčují o dosud nezvratitelném trendu. Čím více se topí v záplavě informací, o to spolehlivěji si z nich vyberou jen onu "profláknutou oficiální". I když je z daleka nevěrohodná a na první pohled oblbující...

Že by nám oteplování do hlavního města konečně přineslo i Pražské jaro? Napadlo mne, když jsem se dozvěděl, že v parku na Klárově se budou scházet mladí lidé. Nikoli k předvádění "pride", nikoli za účelem technoparty, happeningů, performancí, na podporu dalajlámy či k připomenutí nějakého z Magorů. Ale aby údajně demonstrovali zájem o věci veřejné. Aby nedošlo k záměně - latinsky o "res publicae".

Šéf Anglické banky: Měli jsme křičet ze střech ohledně blížící se finanční krize

3. 5. 2012

Šéf Anglické banky Mervyn King přiznal, že jeho instituce měla "křičet ze střech" ohledně svých obav z blížící se katastrofy v londýnské City. Zároveň varoval, že se Británie bude z finanční krize zotavovat dlouho a pomalu.

Guvernér naléhal na britskou vládu, aby provedla reformy, které mají oddělit běžné služby bank od jejich spekulací na finančních trzích. Obvinil bývalou labouristickou vládu, že dovolila finančnímu sektoru v období před vznikem finanční krize v letech 2007-2008 hrubě riskovat.

Právo dál šíří rasismus do české společnosti

3. 5. 2012 / Zdeněk Jehlička

Jak nedávno poukázal Jan Čulík, mají zřejmě někteří redaktoři Práva problém rozlišit pachatele od jeho etnického původu, obé se jim motá dohromady, příliš snadno sklouzávají do populistického generalizování a bezděky tak prozrazují, že jak píší, tak i myslí.

Minule to byl Milan Vojtek, dnes dvojička Miroslav Hradil a Jaroslav Švehla, která z první strany sobotního Práva burcuje titulkem: "Dva chlapci a dívka skončili po útocích Romů v nemocnici". U žádného ze dvou popisovaných příběhů přitom nelze vyčíst to, co titulek explicitně tvrdí.

Budoucnost svobody a demokracie podle Fareeda Zakarii

3. 5. 2012 / Stanislav Heczko

Vážení přátelé, rád se s Vámi podělím o podnětné myšlenky obsažené v knize Fareeda Zakarii "Budoucnost svobody". Kniha vyšla česky již v roce 2005 (americké vydání je dokonce z roku 2003), nicméně je překvapivě aktuální i dnes, o čemž svědčí mimo jiné i tato rozprava. Zakariova publikace působí objevně a takřka prorocky. Naší pozornost bych obrátil zejména na následující tři problémové okruhy, které jsou navzájem vnitřně propojeny.

Ministr spravedlnosti podá stížnost na věznění Romana Smetany

3. 5. 2012

Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil podá stížnost pro porušení zákona v kauze Romana Smetany odsouzeného za ničení předvolebních reklam. "Primárním motivem stížnosti je to, aby Nejvyšší soud posoudil, zda malování po politických billboardech vůbec je trestným činem. Jde o to, abychom v této věci měli v rukou právní názor Nejvyššího soudu," řekla ministrova mluvčí.

Zdroj: ZDE

Pohlednice pro Romana Smetanu

3. 5. 2012 / Milan Daniel

Roman Smetana, který se po skončení protivládní demonstrace konané dne 21. dubna dobrovolně vydal policii, čeká ve vazební věznici Praha Pankrác na rozhodnutí ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila ve věci podání stížnosti pro porušení zákona. Podle dostupných informací podalo podnět ke stížnosti v této věci více než třicet fyzických osob. Jedním z posledních takových podnětů je podání Českého helsinského výboru.

Přátelé Romana Smetany zastávají názor, že jmenovaný žádný trestný čin nespáchal a v případě solidarity s ním tedy nejde o schvalování takového činu ve smyslu trestního zákona.

Jaké máme exekutory, takové máme dlužníky

2. 5. 2012

Velmi se přimlouvám za to, aby BL o exekucích neinformovaly způsobem, kdy publikují výkřiky exekuovaných osob, pokud nejde o opravdu neobvykle troufalé porušení zákonů ze strany veřejné moci. Vytváří se tím dojem polostátního útlaku svých občanů po vzoru bulvárních médií, ale mnohdy BL zajdou ještě dále, píše autor, jehož totožnost je redakci známa.

Opravdu zde máme v konečném důsledku právě takové exekutory, jaké máme dlužníky - bohužel. Ale jinak si to ani při nejlepší fantazii představit neumím, neboť by exekuce ani výkon rozhodnutí nemohly fungovat.

Jsou ze své podstaty tím posledním a nejzazším způsobem vymožení povinnosti, kde selhaly všechny předchozí prostředky.

Jen díky pár známým, rodině, hrstce přátel a přírodě dosud žiji

3. 5. 2012

Jsem jen prostý občan. Ale nikdy za celého krátkého současného života jsem nebyl oVčan! Léta veřejně vystupuji pro ochranu přírody a krajiny, pro ochranu práv a svobod občanů. Za jejich spoluúčast na rozhodování o životě v této zemi, za mír proti hrůzám války, za svobodu skutečného myšlení. Stojím si za tím co zde píši ne jen slovy, ale celým životem.

Čtyři roky jsem pracoval jako asistent jednoho skoro neznámého poslance. Zemitého člověka s charakterem... Když jsme tehdy s něčím v jeho straně nesouhlasili, říkával: "Martine, dáme to opozičníkům" - a pokud vím jak řekl tak i jednal... Tehdy to byl dle vyjádření nevládních organizací "nejzelenější" poslanec své strany, zelený ne stranickou knížkou ale svým jednáním, názory, hlasováním i charakterem! Celým člověkem... I ta romská rodina které jsem spolu s ním pomohl uhájit děti, i ty jejich děti mne zdraví i po letech..., píše Martin Míček.

Hnusu navzdory

3. 5. 2012 / Michal Vimmer

Pražské ulice zamořily paranoidní pijavice a čínské mrtvoly. Vítejte v Praze, to je říše Svobody. Slepci, nevidomí spoluobčané a návštěvníci Prahy s těžkou vadou zraku jsou ušetřeni ojedinělé celopražské výstavy hnusu, který stoupá z podzemí metra a nepřehlédnutelně bije do očí z bilbórdů a reklamních ploch všude kam se podíváš.

Mentalita ODS?

2. 5. 2012 / Boris Cvek

Při poslouchání jednoho pořadu v rádiu jsem byl svědkem diskuse dvou pánů (jména a podrobnosti nehrají v mé následující úvaze roli), která byla velmi kritická k současné situaci ve společnosti. Dokonce zazněl i názor, že mnozí bývalí disidenti, kteří dokázali vzdorovat kvůli ideálům komunistické moci, nakonec byli "koupeni" kapitalistickým mamonem a podílejí se na systému rozkrádání veřejných peněz.

Demokrat, domakrad

3. 5. 2012 / Bohumír Tichánek

Význam tvrzení je dán jeho empirickou verifikací. (Vídeňský kruh filosofů)

Vývoje diktatur často přivedou společnost ke svobodě, kdežto vývoj svobody bývá nebezpečnější. I tak lze sledovat dějiny posledních staletí. Příkladem bylo několik důležitých států v Evropě a v zámoří dodnes. Dále však nutno hledět si sebe.

Bývá nám omíláno, že žijeme v tom nejlepším ze všech špatných politických uspořádání. Jenže naše demokracie bývá po čtyři roky samomluvou, kdy se vládní politici lidem smějí. Změna nastane až k volbám. To se na lidi politici krátce usmívají. Taková demokracie je poněkud k ničemu. Je ničením, je ničemům - ukázalo se. Až před volbami se politici rozšálí sliby, o kterých se všeobecně ví, že plněny nebudou.

FINANČNÍ PŘÍSPĚVKY BRITSKÝM LISTŮM MOBILEM

Hodně klesající tendence

2. 4. 2012

V červnu 2011 jsme zprovoznili pro vaše pohodlí možnost přispívat na provoz Britských listů dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilního telefonu. Informace o tom, jak to dělat, jsou ZDE. Zároveň je samozřejmě možné přispět finančně na provoz BL na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Zdá se však, že možnosti a ochota čtenářů finančně přispívat na provoz deníku, který každodenně čtou (čtenářů je měsíčně cca 350 000) prokazuje silně klesající tendenci. Jenže provoz listu z něčeho uhradit musíme. Nepodporují nás ani velcí kapitalisté, ani velcí antikapitalisté. Nezávislost a existenci si uchováme pouze, pokud si udržíme podporu čtenářské obce.

Dvě stě dvacet tři let za opicemi

3. 5. 2012 / Michal Z. Čenko

Vše se mi doposud zdálo naprosto správné a normální, dokud jsem ve starém papíru, který jsem chtěl zrovna odnést do Sběrných surovin, neobjevil zažloutlou a zcela nečtenou knížečku. Nechal bych ji být, ale byla zabalená v celofánu a ten do recyklovaného papíru určitě nepatří.

Jako poctivý občan, pečlivě třídím druhotné suroviny, zatímco někdo pečlivě třídí jako druhotný odpad zase mne. Pokud to bolí, neozývám se, abych nebyl nařčen z vyvolávání třídní nenávisti, vlastizrady, a také z pravého, levého, středního či žádného extremizmu a jiných svinstev.

Jak vítězí láska

3. 5. 2012 / Jiří Kramář

Díky Britským listům si nějaký rok dopisuji jak s panem Kalábem, tak s panem Paulem. Jejich názory na eutanazii se mne velice dotýkají, neboť se již sedm let starám o těžce postiženou a bezmocnou manželku, která byla po mozkové mrtvici pět měsíců ve vigilním kómatu a v tomto stavu jsem ji vzal domů, píše Jiří Kramář. Pan primář na opavském oddělení ARO byl totiž toho názoru, že v nově zřízeném oddělení LDN do tří měsíců zemře a při tom stále zůstává malá naděje, že při intenzivní péči ten konec není neodvratný a k procitnutí vědomí u ní nakonec možná dojde. A došlo. Měl jsem tedy dost času uvažovat o všech možných východiscích z takové málo obvyklé životní situace, jakož i prakticky si ověřit úroveň našeho zdravotnictví. Abych se z toho všeho nezbláznil, napsal jsem si kdysi text, jenž by se na počátku "měsíce lásky" mohl dnes hodit.

K problému eutanázie

2. 5. 2012

V článku Eutanazie ano, či ne? (stejně jako v předchozích příspěvcích) se J.Paul staví jednoznačně proti eutanazii. Rozumím jeho postoji, který zjevně vyrůstá z křesťanské víry, píše Petr Meluzín. Nejsem ateista, ale netroufám si na rozdíl od p.Paula tvrdit, že sebevražda nebo eutanazie jsou smrtelným hříchem. Nemám tušení (a dovolím si tvrdit, že ani autor si nemůže být jistý), jak bych se zachoval po několika měsících neustálých a neutišitelných bolestí, na jejichž konci mne stejně čeká smrt. Jsem si však jist jednou věcí: Jan Paul ani kterýkoliv jiný člověk na světě mi v této situaci nesmí upřít právo svobodně se rozhodnout. Právě toto kritizuje M.Kaláb ve svém příspěvku Starý člověk a eutanázie.

Eutanazie

3. 5. 2012 / Jiří Jírovec

Jsem dalek toho, abych se snažil rozsoudit, zda má pravdu Miloš Kaláb , nebo Jan Paul .

Problém eutanazie je v tom, že se pod záminkou jejího možného zneužití odepírá společnost jednotlivci právo rozhodnout o konci vlastního života. Jistě, lze tvrdit, že člověk je moc malý pán na to, aby se pletl do plánů Stvořitele ohledně sfouknutí svíčky života. To nevměšování jde ale tak daleko, že se za neslučitelnou s boží vůlí považuje i antikoncepce. Cožpak to nedělá šílená katolická církev dodnes?

Kultura života?

3. 5. 2012 / Pavel Urban

Moje babička trpěla v posledních pěti letech svého života stařeckou demencí, patrně Alzheimerova původu. Fyzicky na tom byla dobře. Ještě v pětaosmdesáti bez problémů dělala dřepy a poměrně dobře rozchodila i zlomeninu v ramenním kloubu; úraz, který fakticky zlikvidoval nejednoho seniora. Ale zradil ji mozek.

Co dělá dobrou vysokou školu

3. 5. 2012 / Boris Cvek

Líbí se mi názor Petra Wagnera na vysoké školy. Ano, vysoké školy, a zejména univerzity, by měly představovat exkluzivitu, vysoký standard vzdělávání.

Jak ale něco takového určit? Třeba v přírodních vědách se to celosvětově dělá podle hodnocení publikací, které daný autor vyprodukuje. Přesto znám dost lidí v přírodovědných oborech na univerzitách, kteří tvrdí, že dobrý vysokoškolský pedagog publikovat v prestižních vědeckých časopisech nemusí.

Zpráva o návštěvě profesora Ping Doua v České republice

3. 5. 2012 / Boris Cvek

Profesor Ping Dou patří dnes k předním odborníkům v oblasti vývoje nových léčiv proti rakovině, založených na principu zastavení činnosti tzv. proteazomu v rakovinných buňkách. Po událostech v Číně v roce 1989 se rozhodl nevracet se ze stáže v USA. Získal Ph.D. titul z chemie na Rutgers University (jeho školitel měl podle Douových slov Ph.D. titul od Linuse Paulinga na Caltechu), poté působil na Harvardově univerzitě jako postdoc a na univerzitách v Tampě a Pittsburghu jako asistent a docent.

Lotři na pravici a lotři na levici

3. 5. 2012 / Jan Kadubec

Nejspíš každý ví, že zároveň s Jehošuou byli ukřižováni i dva lotři, jeden po jeho levici a druhý po jeho pravici. Lotr po levici hecoval a žádal, aby Ježíš, je-li doopravdy Mesiášem (Kristem), zachránil sebe i své sousedy. Lotr po pravici, jehož jméno bylo Dismas, ho okřikl: "Vždyť jsi odsouzen ke stejnému trestu. My si ovšem trest zasloužíme za to co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého." A ještě řekl: "Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království." Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, ještě dnes budeš se mnou v ráji." (L 23,40-41)

Nechutné paradoxy dnešní doby

3. 5. 2012

Musím se přiznat, že mě zaskočila zpráva o znovuotevření případu tzv. číhošťského zázraku, ve kterém měla figurovat na straně žalobce Ludmila Brožová - Polednová. S touto informací přispěchala Mf Dnes. Autor zmíněného článku nezapomenul jízlivě poznamenat, že Ludmila Brožová -- Polednová si odseděla "jen" jednadvacet měsíců. Zprávu přetlumočila už tradičně Česká televize ve svých večerních Událostech (2.5.). Nechci se vyjadřovat, nakolik byl tehdejší proces legitimní nebo jakou na něm nese vinu bývalá prokurátorka Ludmila Brožová -- Polednová, jen mi připadá krajně nemístné stíhat jednadevadesátiletou osobu, píše Filip Zachariaš.