Říkejme si Červíčci

9. 1. 2012 / Martin Škabraha

V loňském roce se na Britských listech objevilo několik článků na téma selhávání multikulturalismu, především zásluhou Miloše Kalába a jeho referencí z kanadského tisku. Jde o problematiku, u níž se často sahá k jednoznačných soudům, aniž by se reflektovalo, jaké pojetí multikulturalismu máme vůbec na mysli. Klíčová otázka nezní, zda multikulturalismus ano, či ne, ale co vůbec multikulturalismem myslíme.

V americké Republikánské straně nesouhlasí nikdo s nikým

9. 1. 2012 / Miloš Kaláb

V této době je riskantní psát o tom, jaká je situace v americké Republikánské straně, protože ta se může změnit dříve než článek o ní vyjde. Co se o ní píše v kanadském tisku? Následující článek jsem četl 6. ledna 2012 v týdeníku Maclean's, který vyšel s datem vydání 16. ledna. Kdy byl ten článek napsán? Jistě ne několik minut před vydáním. Oč tedy jde? O novinky, které budou 16. ledna zastaralé. Budou stejně zajímavé jako dnes? 

Pohled důchodce

9. 1. 2012 / Jiří Jírovec


[...] třesu se strachem před přízraky,
že jednou ze mne bude taky
důchodce ...
Karel Kryl

Musím připustit, že jsem se před odchodem do kanadského důchodu netřásl strachy, protože moje podniková penze jde z obálky používané i pro politiky a jiné státní zaměstnance, takže tyhle zdroje jsou.

Pracovat jsem přestal v 67 letech. Částečně proto, že mě práce přestala bavit, ale především kvůli tomu, že můj podnik by za ty peníze mohl najmout dva čerstvé absolventy z university, kteří jinak o práci těžko zavadí. Podnik ani po třech letech nikoho nepřijal, ale to jsem nemohl ovlivnit.

Na odchodnou jsem dostal nějaké peníze navíc, neboli tak zvaný retirement package. Ten se rychle rozplynul díky progresivní dani a částečně kvůli vylepšení obydlí. Po roce jsem se tedy dostal do situace, kdy se již důchodcův příjem nemění -- tedy kromě mírného zvyšování podle míry inflace.

Vítězství rozumu a etiky

9. 1. 2012 / Aleš Uhlíř

V textu uveřejněném v BL 5. 1. 2012 "Etika: Vždyť on taky krade, tak proč bych nemohl já", reagoval pan Nermut na stanovisko tajemníka České advokátní komory pana Ladislava Kryma, podle jehož vyjádření v článku "Někdo má byznys z drahých dálnic, my z nezaplacených složenek", uveřejněném na serveru novinky.cz není nic neetického na byznysu spočívajícím v hromadném nakupování desetikorunových a stokorunových pohledávek a následném vymáhání soudních nákladů (především za právní zastoupení) za každou takovou pohledávku ve výši několika tisíc korun.

Nicméně česká justice má na věc poněkud jiný názor a dochází k významné změně. Ústavní soud se již dříve vyslovil v tom smyslu, že ne každý náklad na právní zastoupení je účelně vynaloženým nákladem. Z toho vyšel ve svém rozhodování ostravský soudce Jiří Šopek. Dne 6. ledna 2012 rozhodoval o prvních dvou žalobách, podaných na základě hromadně skoupených pohledávek dopravního podniku a přiznal pouze pokutu vyměřenou za černou jízdu, úroky z prodlení a na nákladech řízení pouze 300 Kč. Zamítl tak požadavek žalob na náhradu nákladů za právní zastoupení advokátem takřka 8 000 Kč. Jestliže si vymahačská firma koupí tisíce takových bagatelních pohledávek a podá žaloby na dostupných formulářích, v nichž se vyplní jen základní údaje, není na takovou práci potřeba odbornosti advokáta. Jednalo by se o neúčelně vynaložené náklady za právní zastoupení a tyto nelze přiznat.

Zatýkání v Grand Central

9. 1. 2012 / Petr Frish

Grand Central Terminal v New Yorku vypadá trochu jako Wilsonovo nádraží v Praze. Obě byly postaveny v secesním stylu v roce 1871 a přestavěny o 30 let později. Obě stanice jsou ve středu města, ale zde ta náhodná shoda končí. Nádraží v New Yorku je vertikálnější. Na nejnižší podlaží v podzemí přijíždějí tunely předměstské vlaky. Nad tím je metro a pak přízemí, kde jsou pokladny schodiště a východy do města. Nejvyšší patro je jen ochoz nepřístupný veřejnosti, ale populární mezi režiséry filmů.

Ulovit miliardáře: Odcizená groteska o tom, že všechno v ČR je založeno na podvádění

9. 1. 2012 / Jan Čulík

Tak jako se Tomáš Vorel zobrazil groteskním stylem divadla Sklep poslední léta komunismu v Československu filmem Kouř (1990), pokusil se r. 2009 o obdobný groteskní portrét pokročilého postkomunismu v "komedii" Ulovit miliardáře. Potíž je, že film nefunguje. Má nepřehledně napsaný příběh a nepřináší skoro vůbec nic nového: jen znovu a znovu jako mnoho předchozích filmů opakuje tytéž informace o zkorumpovanosti každého a prodejnosti a manipulovatelnosti všech. Hrdinou filmu je miliardář Grossman (Tomáš Matonoha), který se uchází o koupi "Komerciální banky". Najatý na to, aby mu v tom zabránil, je zákulisní manipulátor Ivan Lehký (Jiří Mádl), a ten to učiní tak, že zinscenuje falešnou televizní reportáž, podle níž Grossman na ulici údajně zkopal malého romského chlapce. Zmanipulovaný tisk se toho chytí a udělá z toho celostátní hlavní zprávu.

Co to (už zase, proboha) spěcháme zachraňovat?

9. 1. 2012 / Karel Dolejší

Nemalý díl bezpečnostních analytiků pozorujících aktuální dění v Perském zálivu se shoduje, že patrně sledujeme poslední dny mezinárodní krize, která brzy vyústí přinejmenším v omezenou vojenskou konfrontaci mezi západními mocnostmi a Íránem, přinejhorším pak v nějakou formu dominového efektu předem nejasného rozsahu. Propagandistická mašinérie pochopitelně pracuje na plné obrátky - a tak se denně dozvídáme, že a proč je to v Íránu údajně nemožné a nesnesitelné, proč je tato země údajně hrozbou všemu, co považujeme za důležité. Při bližším pohledu ovšem záhy zjistíme, že ani jeden z uváděných důvodů pro konfrontaci s Íránem není konzistentní a obhajitelný - takže je otázka, o co by v nadcházející válce vůbec mělo doopravdy jít...

Polský vojenský prokurátor se na tiskové konferenci střelil do hlavy

9. 1. 2012

Vojenský prokurátor Mikołaj Przybył se na tiskové konferenci v Poznani věnované nesrovnalostem v nákupech výzbroje pro jednotky v Afghánistánu a vyšetřování havárie prezidentského speciálu ve Smolensku střelil z vlastní zbraně do hlavy. V 18 hodin ho v místní nemocnici čeká operace. Komentátoři kromě možné psychické indispozice prokurátora hovoří o neutěšené situaci v polské justici, kde chce vláda Občanské platformy mj. zrušit 131 soudů.

Podrobnost v polštině: ZDE

Síla čínské vojenské moci je nedoceněna

9. 1. 2012

JU│ Alexandr Chramčichin, zástupce ředitele Institutu politických a vojenských analýz se dlouhodobě zabývá strategickými otázkami budování vojenských sil a také analýzou vzniku možných vojenských konfliktů. Kromě jiného velmi přesně předpověděl, že Gruzie napadne Jižní Osetii a také výsledek tohoto střetu. Dlouhodobě se také zabývá analýzou výstavby čínských ozbrojených sil a dopadů tohoto vývoje na vojensko strategickou situaci na Dálném Východě. Tak v posledním čísle vojenské sekce Nezavisimoj gazety hovoří o tom, že současné tempo rozvoje čínské ekonomiky nevyhnutelně povede k její vnější expanzi a přitom nejzajímavějším směrem takové expanze jsou Rusko a Kazachstán.

Zbrojení asijského obra, Pax Sinica a Mnichovská dohoda

9. 1. 2012 / Petr Nachtmann

Štěpán Kotrba v článku na stránce popisuje velmi pěkně efektivitu čínských zahraničních vztahů:

"Čínský obchodník nepřekonává překážky, obchází je, realizuje strategii "slabý může porazit silného". A létá civilními linkami..."

Jenže zbytek článku je v rozporu s realitou, soustřeďuje se na vyprávění o hezkých hračkách a na rozdíl od Chramčichinova textu ošklivé aspekty méně hezkých hraček ignoruje.

Vtip spočívá ve dvou věcech:

1) Zbraně nemusejí být užity. Stačí, pokud změní rovnováhu sil. Nebo pokud protivníka odradí od účinné odvety na předchozí útok. Bylo by užitečné, pokud by si Kotrba nastudoval obsah termínů Pax Romana ("Římský mír"), Pax Americana ("Americký mír") a, last but not least, Pax Sinica ("Čínský mír")

2) Podceňování protivníkem může být užitečné. Pěkným příkladem může být mýtus o dvacetileté hospodářské krizi v dnešním Japonsku, který nekoresponduje se skutečností a který patrně slouží k odvácení myšlenek západních politiků i veřejnosti na ochranářská opatření proti Japonsku.

FINANČNÍ PŘÍSPĚVKY BRITSKÝM LISTŮM MOBILEM

Hodně klesající tendence

2. 4. 2012

V červnu 2011 jsme zprovoznili pro vaše pohodlí možnost přispívat na provoz Britských listů dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilního telefonu. Informace o tom, jak to dělat, jsou ZDE. Zároveň je samozřejmě možné přispět finančně na provoz BL na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Zdá se však, že možnosti a ochota čtenářů finančně přispívat na provoz deníku, který každodenně čtou (čtenářů je měsíčně cca 350 000) prokazuje silně klesající tendenci. Jenže provoz listu z něčeho uhradit musíme. Nepodporují nás ani velcí kapitalisté, ani velcí antikapitalisté. Nezávislost a existenci si uchováme pouze, pokud si udržíme podporu čtenářské obce.

ANALÝZA: Omyly západního uvažování o čínské vojenské strategii

9. 1. 2012 / Štěpán Kotrba

reakce na článek "Síla čínské vojenské moci je nedoceněna" - analýzy vojenské sekce Nězavisimoj gazety

Co není dosaženo ve slovech, není třeba hledat v mysli. Tomu, co nespokojenost vyvolává v mysli, není třeba pomáhat úsilím vášní.

Meng-c' (372--286 př. n. l.): Čung Jung - Cesta středu, Neměnné prostředí - Čtyři knihy, Kniha II. 2.9.

Paranoii některých ruských „silovikov“, nahlodaných americkou propagandou a válečnou teorií Západu, se není možné divit. Od dob, kdy strategická rovnováha mezi Ruskem a Čínou byla narušena pohraničním incidentem – útokem čínských jednotek na ostrově Damanskij uprostřed řeky Ussuri, který byl ale Rusy potlačen tak asymetricky, tajemně a brutálně, že ani po padesáti letech není jasné, co se tam tehdy stalo, žila vždy část ruské generality ve strachu z jižního souseda. Ještě více vyděšení z Číny byly vždy západní vojenští teoretici. Dnes se dá už usuzovat, že incident na Ussuri v dubnu 1969 byl ojedinělou iniciativou lokálního velitele, který s doktrínou Ruska, ani Pekingu neměl co do činění. Rusko-čínská hranice ale byla od roku 1969 vždy klidná.

Nicméně čínské Bílé knihy obrany nikdy neimplikovaly expanzivní snahy. Pouze si vždy a vůči všem už od Čou En-laje Čína nenechala uplatňovat Brežněvovu doktrínu "omezené suverenity".

Hackeři zveřejnili emaily západních vojenských činitelů

9. 1. 2012

Skupina Anonymous hackersky pronikla během Vánoc na servery texaské poradenské firmy Stratfor, která se specializuje na zahraniční záležitosti a bezpečnostní otázky. Databáze Stratforu obsahovala přístupová hesla a emailové adresy pro asi 850 000 osob, kteří se k službám Stratforu přihlásili. Byla prozrazena i čísla úvěrových karet a domácí adresy 75 000 platících zákazníků.

Román pro muže: Viewegh zobrazuje, co je

9. 1. 2012 / Jan Čulík

"Zábavný" film podle románu "komerčního spisovatele" Michala Viewegha Román pro muže (2010) hoví především erotickým fantaziím stárnoucích mužů, protože se tu - jak jinak - tematizuje dlouhodobý erotický vztah mezi šedesátníkem a pětadvacetiletou dívkou. Stále ještě nezapomenuté trauma ze života v "deprivované" komunistické společnosti před rokem 1989 si kompenzuje autor scénáře i jeho hlavní hrdina (který o tom opakovaně hovoří, "Nikdy už nebudu jíst vlašák a polívky z pytlíku") poněkud infantilní posedlostí luxusními službami v pětihvězdičkových hotelích. Viewegh byl vždycky fascinován luxusními značkovými výrobky (ve svých literárních textech je s určitou mírou obsesívnosti obdivně uvádí kurzívou - že by to bylo zbytečně přežívajícím komplexem méněcennosti chlapce ze socialistického maloměsta, který si pořád nemůže zvyknout na to, že je dnes aspoň v malém světě dnešní České republiky tzv. celebritou? Normální člověk posedlý službami v pětihvězdičkových hotelech není).

Ohrožení demokracie v Maďarsku nevystoupilo z létajícího talíře

9. 1. 2012 / Jan Čihák

K článku o "Ohrožení maďarské demokracie" podle Financial Times bych měl tři zásadní výhrady:

1. Novináři z anglickojazyčných médií zpravidla neovládají ani základy jazyka země, kterou se (i dlouhodoběji) zabývají. Čerpají pak nejspíš informace z agenturních zpravodajství, různých anglickojazyčných blogů a webů, které většinou provozují různé tzv. nezávislé organizace a spolky. Tyto informace bývají často zcela mimo realitu, o čemž jsem se přesvědčil mnohokrát např. při čtení zpráv o České republice nebo o Balkánu v západních médiích. Takže je nutno je vskutku brát s rezervou.

Poznámka k Habermannovu mlýnu

9. 1. 2012

Obávám se, že jste docela opomenul jeden zásadní aspekt tohoto "díla": Jak sám uvádíte, "Ten film je o současnosti, například o pronásledování Romů v České republice. Je to vzdělávací seminář o potřebě tolerance a lidskosti ve společnosti", napsal Jan Šimůnek.

Irácká vláda požaduje na Kurdech vydání viceprezidenta

9. 1. 2012

Šíitská irácká vláda v neděli požádala úřady poloautonomního kurdského regionu, aby vydaly vysoce postaveného sunnitského představitele a viceprezidenta Hašímího, který pobývá na jimi kontrolovaném území, a čtrnáct jeho spolupracovníků. Hašímí byl na základě výslechu bodyguardů obviněn z terorismu, což vyvolalo politickou krizi rozdmýchávající sektářské napětí v zemi.

Potřebujeme inovace, ne dogmatismus

8. 1. 2012 / Boris Cvek

Dnes jsem si během Otázek V. Moravce poprvé pořádně uvědomil, jak rezignovaný a dogmatický je ministr financí Kalousek, který má být hlavní "štikou" strany s ambicí stát se hegemonem pravice. Kalouskovu veškerou duševní energii, zdá se, požírá myšlenka dodržení rozpočtových schodků, jaké si předsevzal, s konvergencí k rozpočtu vyrovnanému. Pak bychom podle jeho slov dokázali stabilizovat, nikoli však splatit, své dluhy. Ačkoli si také myslím, že doba půjčování státům pomalu končí, a to zejména proto, že i vyspělé státy půjčené peníze špatně prohospodaří a nedokážou dostatečně podnítit opravdový rozvoj společnosti svými investicemi, nemyslím, že soustředěnost na vyrovnanou bilanci rozpočtu je ta nejdůležitější věc. Spíše potřebujeme inovace a rozvoj, proměnu společnosti, dosud nemyslitelné technologie a inteligentní úspory. Skutečné inovace a nikoli jenom inovace verbální, kde "inovátorům" nakonec nejde o nic jiného než o jejich mzdy.

Katolická církev by se měla probudit do dneška

7. 1. 2012 / Boris Cvek

V českých médiích se dnes objevila informace, že pražský arcibiskup a primas český Dominik Duka bude z rozhodnutí Vatikánu jmenován kardinálem. Duka sám v rozhovoru pro Hospodářské noviny říká, že toto jmenování je spíše spojeno s jeho pozicí pražského arcibiskupa než s jeho osobou. Kardinálem byli i předchozí pražští arcibiskupové a primasové čeští Karel Kašpar, Josef Beran, František Tomášek a Miloslav Vlk. Bylo tedy celkem jisté, že kardinálem bude i Duka. Řekl bych, že jmenování arcibiskupa Duky kardinálem se u nás přeceňuje a to zejména proto, že Češi v zásadě vůbec nevědí, kolik takových kardinálů vlastně je.

Habermannův mlýn - vzdělávací film šířící etické principy Evropské unie

7. 1. 2012 / Jan Čulík

Když jsem loni v létě vyjádřil zklamání nad tím, že historický film Lidice Petra Nikolaeva jen potvrzuje nacionalistické české stereotypy o tom, jak Češi byli vždycky oběti a "trpěli" pod knutou cizáckých okupantů zvnějšku, že "Film Lidice vlastně brání serioznějším úvahám nad českou historií", dostal jsem mail z emailové adresy "Juraje Herze" (nevím, zda byl pisatelem skutečně zmíněný režisér, anebo se někdo jen podepsal jeho jménem), vyjadřující zklamání, že jsem dosud nepsal o Herzově filmu Habermannův mlýn (2010). Toto opomenutí nyní napravuji.

KONTRTOVERZE KOLEM FILMU HABERMANNŮV MLÝN:

Je důležité, aby filmová či literární fikce odpovídala historické skutečnosti?

8. 1. 2012 / Jan Čulík

K mé recenzi na Herzův film Habermannův mlýn se kromě Tomáše Koloce (citovaného v závěru recenze) ozvalo i několik dalších čtenářů, kteří se pozastavují nad historickými nepřesnostmi v tomto filmu. Analytik médií Milan Šmíd upozorňuje, že už románová předloha Josefa Urbana "falšuje historické události" a z toho pak vychází "falešný film". Habermannovým případem se zabýval historicky věrný dokument, několikrát reprízovaný v ČT. Jiní čtenáři poukazují na to, že "Iglau", jméno filmové osady s 370 obyvateli, je matoucí, neboť je to německé jméno města Jihlavy, atd. Čtenář Miloš Hlávka k tomu dodává:

Nečas radí Evropě

7. 1. 2012 / Egon T. Lánský

Předseda české (pseudo)vlády, která má rok a půl po svém vzniku historicky nejmenší důvěru vlastních občanů říká, že se cítí poctěn pozváním povědět (něco moudrého?) evropským politikům a vůbec občanům. Využil příležitost aby nám všem vysvětlil, jak rozumět současné situaci ve světě a poradil co dělat, abychom se nedostali do problémů.

Maďarský "Viktátor" čelí protestům

7. 1. 2012

Držitelé hladovky protestují před budovou maďarské státní televize už 26. noc. Pijí jen čas a vodovou polévku. Teplota je kolem nuly a mrholí. !Ale bylo to horší," říká Balazs Nagy Navarro. "Aspoň už vypnuli tu hudbu."

Nad hlavami hladovkářů v okně byl umístěn reproduktor, který pět nebo šest dnů od rána do večera vyhrával na plné pecky "Rolničky". Z foyeru maďarské televize svítily filmové reflektory, jejichž cílem bylo oslňovat demonstranty venku a zabraňovat fotografům, aby mohli řádně fotografovat, když se bezpečnostní stráže pokusily - neúspěšně - odstranit protestní tábor.

"Je to tady jako v Guantánamo," říká Nagy Navarro, 44, který přišel o své zaměstnání produkčního zahraničního zpravodajství na MTV1 dne 27. prosince.

Forbrydelsen - The Killing

6. 1. 2012 / Jan Čulík

Televizní diváci v Česku nemají ponětí, že ve světě v současnosti kraluje umění dánského kriminálního seriálu. Vynikající, skutečně výjimečný dánský kriminální seriál z r. 2007 a 2009 (druhá série) postupně pronikl do světa. První, dvacetidílná série kriminálního seriálu Zločin (Forbrydelsen), se vysílala v dánské televizi začátkem roku 2007. Od ledna 2007 se mělo vysílat každou neděli do března prvních deset dílů, a druhých deset dílů mělo přijít na program až za rok, seriál byl však tak úspěšný, že si dánští diváci vynutili, aby se druhých deset dílů vysílalo hned v roce 2007 na podzim.

Postupně si Zločin dobyl svět. Seriál se nejprve vysílal v skandinávských televizích (Norsko 2007, Finsko 2007, Švédsko 2008, Island 2008), pak v Německu (ZDF, 2008), v Rakousku (ORF, 2009), v Belgii, ve Francii a znovu v Německu na ARTE (2008), v Austrálii (2010), v Belgii (2010), v Británii (2011), v Rusku, v Itálii, ve Španělsku a v Portugalsku (2011). Inspektorka Sarah Ludová je dnes všude známá. Pletený červený svetr, jaký v seriálu inspektorka nosí, se začal po Evropě vyrábět ve velkých počtech!

Forbrydelsen je pozoruhodné filmové dílo. Na prostoru dvaceti hodin se řeší jediný kriminální případ. Zdá se vám, že to musí být zdlouhavé? Seriál je neuvěřitelně dobře napsán. Po celou dobu dvaceti hodin sedíte v napětí na kraji židle. V Británii je Forbrydelsen nyní k dispozici na DVD a diváka to nutí, aby seděl u obrazovky po mnoho hodin. Nelze přehrávač vypnout.

Jak to popsat. Scéna po celých dvacet dílů je temná, pochmurná, záhadná, nebezpečná. Během seriálu, který začíná brutální vraždou mladé dívky, vyšetřuje inspektorka Sarah Ludová případ s mnoha složitými peripetiemi. Vynořuje se podezření na jednotlivé možné pachatele, pak zase mizí. Děj nikdy nikdy není mechanický. Je konstruován tak, že divák kvituje s obdivem, jak je možné, že se scénáristům podařilo vyhnout se jakékoliv stereotypizaci. Zrovna když si divák myslí, že teď se už scénáristé dostali do slepé uličky, překvapí ho novým neočekávaným vývojem děje. Jak to, že jsme nevěděli, že mají v Dánsku tak schopné autory? Během průběhu seriálu dochází k dalším a dalším vraždám.

Druhou narativní linií v seriálu je linie politická. Protějškem inspektorky Lundové je kandidát na primátora Kodaně Troels Hartmann, v předvolebním období. Hartmann se snaží bojovat proti korupci na kodaňské radnici a zaplétá se do mafiánských intrik. O nich se ukazuje, že jsou provázány s vyšetřovaným zločinem.

Korupce ovšem vládne i v policii. Inspektorka Lundová je tam při vyšetřování často jen trpěna. Jako by toto byl leitmotiv dnešní doby: Děláte-li něco dobře a jste-li profesionál, jste podezřelý. Jste-li v něčem dobrý a jednáte-li nezávisle, jste vždycky na pokraji vyhazovu. Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. To se zdá být naprosto charakteristickým rysem dnešní společnosti, na východě i na západě, a je nesmírně záslužné, že to tento seriál tematizuje, nikoliv však vnějškovým, ale vnitřním, autentickým způsobem.

Vládnou přitakávači a korupčníci. Politická linie seriálu je nesmírně silná a dodává thrilleru významnou společenskou dimenzi.

Druhá série, Forbrydelsen II, se vysílala v Dánsku v roce 2009, na britské BBC na podzim 2011. 19. prosince 2011 vyšla v Británii na DVD. I tuto druhou sérii zhlédnete jedním dechem. Opět jde o složitý, napínavý případ, při jehož řešení jste v napěti po celou dobu deseti hodin. Opět má kriminální linie významnou paralelu v dánských politických kruzích a je pozoruhodnou výpovědí o společnosti dneška.

Dánská televize v současnosti natáčí třetí sérii. Politickou rezonancí v ní tentokrát bude světová finanční krize.

První série natolik zaujala Američany, že vyrobili americký remake.

Kdy se rozhoupají české televize a přinesou i českým divákům toto vynikající dílo? Proč mají být čeští diváci vylučováni z obecné evropské kulturní zkušenosti?

Je to snad pro české televize "moc drahé"? Anebo příliš inteligentní? České televize chtějí oblbovat diváckou obec jen tím nejpitomějším z mezinárodní produkce?

O Forbrydelsen na Wikipedii ZDE

Důchodce v Praze trápí chudoba, stále víc jich krade v obchodech jídlo

7. 1. 2012

Pražští senioři se dostávají do existenčních problémů. Mají nízké důchody a vysoké náklady na bydlení. To je dohání k neuvěřitelně zoufalým činům. Podle městské policie se objevuje čím dál více případů, kdy důchodce krade v samoobsluze základní potraviny.

"Nejsou to případy, jež bychom počítali ve stovkách. Ukazuje to ale, v jakých existenčních krizích se senioři nacházejí. Je to přestupek jako kterýkoliv jiný, ale pro strážníky je vždy velmi nepříjemné dávat pokutu důchodci, který kradl, protože nemá na zaplacení potravin," řekl šéf městské policie Ludvík Klema. A zmínil příběh ženy, která měla za krádež potravin sotva za sto korun zaplatit tisícovku pokutu.

Celý článek ZDE

Pozn. JČ: Co tě nepálí, nehas. Až do doby, kdy to postihne i tebe.

Mimochodem, diskuse "mudrlantů" pod článkem je neskutečná. Je to vzor hodnotových zásad dnešní české společnosti?

Rada pro (britské) univerzitní učitele

Novoroční rozhodnutí v roce 2012: Nedělejte je

7. 1. 2012

Ředitel pro korporátní záležitosti na naší univerzitě, energický Jamie Targett, upozornil veškeré akademické zaměstnance, že činit individuální novoroční rozhodnutí je narušením univerzitní strategie.

Sdělil našemu reportéru, že rozhodování je čistě "pravomocí managementu a používá se přesnějšího termínu 'strategické cíle'", píše ve svém sloupku v časopise Times Higher Education Supplement Laurie Taylor.

Targett dále vysvětlil, že existuje vážné nebezpečí, že by osobní akademikovo rozhodnutí realizovat určitý výzkumný plán v nadcházejícím roce "mohlo být v hlubokém konfliktu s imperativy strategické restrukturalizace".

"Nemá přece smysl se rozhodnout napsat nějakou novou významnou knihu," dodal, "vzhledem k tomu, že můžete být propuštěni dřív, než řeknete 'David Willets'".

(Pozn. red. David Willets je anglický konzervativní ministr odpovědný za vysoké školství.)

Podrobnosti v angličtině ZDE

Smogový dýchánek č. 4

2. 1. 2012



V úterý 10. ledna se od 8:30 přibližně do 9:00 uskuteční na Nuselském mostě Smogový dýchánek 4: Závod "Blíž Pražanům".

Účastníci happeningů Smogové dýchánky upozorňují na neúnosnou dopravní situaci v Praze, píše Erik Čipera z občanského sdružení asistence.org. První dýchánek v listopadu 2011 reagoval na smogovou situaci, při které zůstal největší zdroj znečištění ovzduší v Praze, automobilový provoz. Současně jsou dlouhodobě překračovány limity nejenom pro znečištění ovzduší, ale i pro hluk.

VIDEO Jak vypadal Smogový dýchánek 3 ZDE

VIDEO pozvánku na happening promítají divákům všech filmových představení až do 10.1. kina Světozor, Aero a BIO OKO. Na sociálních sítích Facebook a NYX se k akci připojilo již 150 lidí. Během tiskové konference v kině Světozor promluvil i Architekt Adam Gebrian VIDEO: ZDE

Hrozí další válka v Perském zálivu?

6. 1. 2012

Zdá se, že Spojené státy a Írán směřují ke konfrontaci v Perském zálivu. Navrch k už tak vysokému napětí kvůli íránskému jadernému programu uvalily USA tvrdé ekonomické sankce mj. i na finanční sektor teheránského režimu. Sankce poškodily hospodářství země a ta odpověděla hrozbou přerušení veškeré přepravy v Perském zálivu. Íránští představitelé také pohrozili vojenskou akcí proti Spojeným státům a jejich spojencům v regionu, pokud budou pokračovat ve stávajícím kursu. Na cestě do regionu jsou dvě letadlové lodě.

Na podzim zemřel bez povšimnutí médií (!) nejstarší chartista, filosof-spouštěč Pražského jara 1968, téměř stoletý Jiří Hermach (1912 -- 2011)

6. 1. 2012 / Tomáš Koloc

Článek obsahuje shrnutí jeho života a výňatky z jeho nadčasových myšlenek

Když jsem na přelomu roku jednal s dokumentaristy z České televize o možnosti většího životopisného pořadu o téměř stoletém filosofu, nejstarším signatáři Charty 77 doc. ing. Jiřímu Hermachovi -- až od jeho dcery, herečky Městských divadel pražských Jany Hermachové, jsme se ústně dozvěděli, že její otec (se kterým jsem přes rok nemluvil) v den 75. narozenin Václava Havla (5. října 2011) zemřel. Když jsem zpětně na internetu hledal periodika, kde se zpráva o jeho úmrtí objevila, zjistil jsem, že si jeho smrti a odkazu (na rozdíl od jiných mediálně nafouknutých -- a následně velice plytce zhodnocených odkazů) povšimlo jediné periodikum -- server Publica.cz. A to i přesto, že osud Jiřího Hermacha byl nesmírně zajímavý a že šlo o velice významnou osobnost československé historie a jednoho z největších českých filosofů.

Úřady práce budou mít potíže se zvládnutím reforem

6. 1. 2012 / Jiří Hrebenar

Ministr práce a sociálních věcí nedávno v diskusním pořadu Hydepark poděkoval úředníkům úřadů práce za skvělou práci, kterou vykonávají. Ano, jeho děkování bylo namístě. Oni totiž ti úředníci vůbec nemají jednoduchou pozici. Diletantský postoj Ministerstva práce a sociálních věcí v celé reformě je více než jasný. Tento institut není vůbec připravený na reformy a Generální úřad práce jakbysmet. Pracovníci detašovaných pracovišť úřadů práce tak byli nuceni počínat si zcela na vlastní pěst.

Irská vesnička protestuje proti vládní ekonomické politice. Ale zajímá to někoho?

6. 1. 2012

Obyčejně pokojní lidé ze zapadlé irské vesničky Ballyhea jsou tak rozzuřeni vládní ekonomickou politikou , že chodí každou neděli demonstrovat. Zaznamenal to ale vůbec někdo?

Když autobus zastavil na prázdné ulici, kde jsem vystoupila, píše britská reportérka, řidič se na mě usmál. "Právě probíhá špička," zavtipkoval. "To, že přijel autobus, je tady za celý den nedramatičtější událostí."

Jediné, co lidé vědí o vesničce Ballyhea, je že je v pustině a nic se tam moc neděje. Taxíkář, který mě dovezl do Corku, mě varoval, jak je to tam ospalé. Ale já jsem přijela kvůli jednoduché věci: Ballyhea je možná tichá vesnička, ale rozzuřená.

ČSA - Stockholm Arlanda, sobota 17. prosince - aneb lépe už to nejde?

6. 1. 2012

Pravidelně cestuji mezi městem Stockholm ve Švédsku a Prahou. Velmi často cestuji s Českými aeroliniemi a musím říci, že nepatří mezi leteckou společnost, kterou volím na prvním místě, píše Petr Roupec.

Důvodem je heslo, kterým se pravděpodobně řídí všichni zaměstnanci této letecké společnosti: "cestující nas moc nezajímají".

Cestování začíná nepříjemně již v Praze na Ruzyni při odbavení. Ačkoliv je každý cestující donucen odbavit se sám, tak by u "baggage drop off" přepážky očekával odbavení v řádu několika minut. Opak je pravdou - na této přepážce obyčejně stráví cestující kolem půl hodiny. České aerolinie zřejmě nepochopily smysl této přepážky.

Veksláci jsou všude

6. 1. 2012

Článek a informace tam jsou zajímavé, ale vývody autora zavádějící. Aniž bych chtěl kohokoliv a cokoliv obhajovat, jako zcela nesmyslné mně připadá hledání souvislostí mezi vzestupem kokainové mafie a liberální či ultraliberální politikou kdekoliv, jak naznačuje autor. Ještě snad je tu možno hledat souvislosti s konzervatismem v tom smyslu klasickém a špatném - tedy v omezování všech nových myšlenek a svobod, tak jak to provádějí např. režimy komunistické či nábožensko-demagogické, píše Jan Neuman.

Děkuji všem

6. 1. 2012

Připojuji se k Vaší vzpomínce na Jiřího Hermacha - v druhé polovině padesátých let vedoucího katedry marxismu na ČVUT-FSI. Jeho přednášky - v bývalém kině Louvre, které sloužilo jako přednáškový sál FSI - byly pro nás kluky, čerstvě po maturitě, zjevením z jiného světa. Jeho zásluhou bylo i volné ovzduší na strojařině a semináře z marxismu byly otevřenou diskusí (zápočet jsem dostal až po prázdninách, podmínka byla, že si přečtu Rollandovu Okouzlenou duši).

Nedávná vzpomínka P.Uhla v Právu říkala totéž.

Měl jsem štěstí na učitele, nejen na J.Hermacha, na FSI koncem padesátých let jich bylo víc a tak děkuji všem, píše Jiří Kroc.

Informace pro potenciální autory Britských listů

9. 1. 2012

Děkujeme za Váš zájem přispívat do Britských listů. Svě texty prosím zasílejte na adresu redakce@blisty.cz

Co se týče formátu příspěvků, formáty docx, doc, rtf, txt s hypertextovými odkazy případně v závorce (např. takto: http://www.alarabiya.net/en_meast.html) jsou naprosto vyhovující. Pokud by ovšem bylo možno posílat příspěvky už spolu s formátováním odstavců a hypertextových odkazů v html, ušetříte nám práci.

Hypertextové odkazy vypadají takto:

Pokud budete přispívat pravidelně, pošlete nám prosím stručný životopis, emailový kontakt a navíc fyzickou adresu a telefon (pouze pro potřeby redakce; dvě posledně jmenované osobní údaje nebudou zveřejněny). Podle vlastního uvážení můžete poslat i fotografii. Na základě tohoto materiálu vytvoříme Váš autorský profil.

Máte-li další dotazy, neváhejte nás kontaktovat na výše uvedené emailové adrese.

Podmínky zveřejňování příspěvků v BL jsou v tiráži.

Děkujeme.

Redakce Britských listů