Dvě anekdoty

7. 1. 2012 / Alex Koenigsmark

První příběh:

Pojednává o mostu. Uprostřed stepi teče řeka a přes řeku vede most. K mostu přijíždí mužik na mopedu. Zastaví před mostem, odjede padesát metrů vpravo, svlékne se a zvedne moped nad hlavu, načež s mopedem nad hlavou přejde řeku, značnou část té cesty je nad vodou vidět jen moped. Na druhém břehu postaví moped na slunce a suší sebe i stroj. Přijede další mužik, který vede dvě ovce. Zastaví, popožene ovce stranou, svlékne se a postupně obě ovce přenese, ač je větší část cesty řekou celý pod vodou. Usedne vedle prvního mužika a suší na slunci sebe i ovci, když se zdáli ozve zvuk vycizelovaného motoru BMW. Přiřítí se automobil s newyorskou poznávací značkou, vřítí se na most, když je uprostřed, most se prolomí a auto spadne do řeky i s kamením a zmizí.

Mužici se na sebe podívají.

"Vidíš," řekne jeden, "chuj kakoj amerikanskij, iďot, iďot i most něvídit."

Druhý příběh:

CIA zjistila, že Rusové budují pod Uralem tajnou podzemní raketovou továrnu, satelitem a podobnými prostředky nezachytitelnou. Je nutno vyslat tam nějakého superšpiona. Supercomputer vytipuje 26.000 kandidátů, ti projdou třemi výběrovými koly, fyzickým, inteligenčním a psychologickým testem, zbude 2836 kandidátů. Ti absolvují pět výběrových kol v trvání sedmi měsíců: testy odolnosti vůči mučení, jazykové kurzy ruštiny v osmnácti dialektech a spisovné ruštině, absolvují urychleně celé studium rusistiky, folkloristiky a religionistiky, kurs taiči, reiki, kendo, džudo, boxu a gorodků. Po zkouškách je vyřazeno 2826 kandidátů a zbytek je podroben náročným komputerovým a dalším zkouškám, včetně lidových tanců. Čtyři testy nepřežijí. Vítězný kandidát dostane kompletní ruské oblečení, nacvičí si používání automatů na navonění tzv. dúchy a je v noci vysazen neviditelným letadlem poblíž cíle. Vstoupí do krčmy a poptává se, zda by nebyla nějaká práce, dá si vodku, zazpívá a zatančí si s dělníky, posadí se pak a soused mu povídá: "Slušaj, ale ty nět naš čelovjek." "Pačemu?" užasne špion, "nemluvím snad jako ty?" "Mluvíš, ale..." "Netančím, nepiju?" "To ano," opáčí mužik, "ale jsi černoch."

Obě anekdoty hovoří o tom, jak nebezpečná je neznalost místa, případně přecenění vlastních názorů, představ a pravidel. Obávám se, že to neplatí jen pro Američany v Rusku.

Vytisknout