Rusko varovalo Západ před útokem na Írán

18. 1. 2012

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov varoval západní mocnosti, že vojenský útok na Írán by byl "katastrofou". Vedl by podle něj k velkému přílivu uprchlíků do sousedních zemí a mohl by zažehnout plamen sektářského násilí na Středním východě.

Vraždění íránských jaderných vědců je státní terorismus

18. 1. 2012

11. ledna jen Mostafa Ahmadi Roshan, náměstek ředitele íránského provozu na obohacování uranu v Nantazu, automobilem do práce. Byl vyhozen do povětří magnetickou bombou, připevněnou na dveře jeho vozu. Bylo mu 32 let, byl ženatý a měl malého syna. Nebyl ozbrojen ani nebyl nikde v blízkosti bojiště, píše v deníku Guardian Mehdi Hasan.

Od roku 2010 byli za podobných okolností usmrceni už tři íránští jaderní vědci. Namísto odsudku Západ reaguje nadšením a škodolibostí.

VÁCLAV HAVEL

O jedné metodě myšlení a psaní

18. 1. 2012 / Alexander Bačkovský

Pár poznámek k textům pana Veselého věnovaným rozporům Václava Havla.

Předně bych měl napsat, ve vztahu k druhému textu pana Veselého, že jsem mu slíbil odpověď podrobnější a vyzval jsem ho k jistému zamyšlení nad mými výtkami. Mé poznámky však pan Veselý nebude mít zadarmo, neboť bez vlastního úsilí jim neporozumí.

Přiznávám, že mi text o Václavu Havlovi, v záplavě mnoha jemu metodou podobných , připomenul jeden film Pasoliniho, který svého času vzbudil výjimečné reakce. Bylo to podvědomé mihnutí se některých obrazů z toho filmu před mýma očima.... Ale k věci.

Rád bych nejprve poznamenal k textům pana Veselého i pana Jírovce cosi zdánlivě zřejmého, neboť se to oběma texty line jako květnem vůně šeříků. Chápu, že jsou rozhořčeni nabubřelostí aktivit médií a nejen jich po smrti Václava Havla. Nabubřelost, pyšnost a zároveň hulvátství těch dnů však nebylo osobním postojem ani osobním aranžmá Václava Havla z prostých důvodů jejich posmrtnosti. Nepředpokládám, že napsal scénář těchto obřadů osobně.

O údajně neslušném požadavku důslednosti, aneb O medových řečech

18. 1. 2012 / Karel Dolejší

"Nejvlastnějším znakem moderních duší, moderních knih není lež, nýbrž vtělená nevinnost moralistické prolhanosti."
(Friedrich Nietzsche)

Hlavně se už ničemu nedivit. Pan Bačkovský přistupuje k celkem prostému a sotva zpochybnitelnému faktu, že Václav Havel ve své politické kariéře podporou agresívních ozbrojených intervencí a velice selektivním pohledem na porušování lidských práv prokazatelně popřel a zdiskreditoval vše, co hlásal v disentu, po způsobu baleríny, která na dané téma zatančí dojemnou, sáhodlouhou a vyčerpávající baletní etudu. Tato etuda je prošpikována odkazy na literaturu a mytologii, osobními vzpomínkami atd., které nakonec svým překypujícím nadbytkem zakryjí tu vskutku jedinou věc, o niž zde skutečně jde: Že totiž ten, kdo na druhé tak často aplikoval absolutní morální měřítka - a dílo Václava Havla je těmito aplikacemi a z nich vyplývajícími příkrými odsudky doslova prošpikováno - nemůže uniknout vlastní logice a bude nutně a zákonitě posuzován stejně bedlivě a přísně, jako jím rozcupovaní skuteční či smyšlení lumpové. Jedině to je totiž poctivý přístup, žádný jiný zde neexistuje. A tak ani deset hektolitrů univerzální intelektuálské omáčky neodvede toho, kdo postupuje důsledně, od konstatování, že Václava Havla jako člověka a jako autoritu naprosto není možno brát vážně, protože podle svých vlastních měřítek nežil v pravdě.

Mimoběžný dialog

18. 1. 2012 / Alexander Bačkovský

Milý pane Dolejší,

dnes ráno jsem si přečetl Váš text. Je vlastně odrazem přesně toho , o čem jsem psal. Takže chápu, že můj text jste nemohl pochopit a nepochopil. Pouze jste zaregistroval mnohočetné odkazy, a jak to tak bývá, jimi a jejich významem pro můj text jste se stejně jako textem samotným nezabýval.

Zato jste se ihned v úvodu opřel o vyšší autoritu Friedricha Nietzsche, už jen použití jeho citátu je zvláštní a pouze dosvědčuje volnost, se kterou jsou citáty brány z nějakých jejich soupisů, knih citátů, kterými si mnozí zvyšují svou společenskou a intelektuální prestiž, a dodávají svým tvrzením autoritu, kterou by jonak nezískaly, aniž jsou uvedeny do souvislostí. Je to příznačná benevolence.

Historická paměť

18. 1. 2012 / Pavel Táborský

Vzácná schopnost nervového systému uchovávat po určitou dobu informace a využívat je v procesu učení v širším smyslu slova umožňuje lidské společnosti její kulturní rozvoj. Podle toho, jak trvalá je zaznamenaná stopa vzruchu v našem nervovém systému, rozeznáváme paměť dlouhodobou a krátkodobou. Užitečnost obou typů pamětí je značná. Prostřednictvím té dlouhodobé jsou archivovány a převážně i předávány základní kulturní hodnoty. Krátkodobá pak má nesmírný význam pro duševní zdraví, neboť jsou v životě i okamžiky, na které je dobré co nejrychleji zapomenout.

I mnozí politikové považují většinou za podstatně užitečnější občanskou paměť krátkodobou. Dlužno dodat, že nejlépe pak žádnou. Neboť pro politické ovlivňování občanů je existence jakéhokoliv typu paměti vesměs nevhodná.

BRANICKÁ (POEMA)

I. Na Bendově poli

18. 1. 2012 / Ondřej Hanus

BRANICKÁ (POEMA)
z oken si koukáme do oken, naproti
stará paní vleče manžela
do vany, má černou skvrnu pod okem
a nejspíš i zlomený hlas a
obratel

Braník je plný opilců, bláznů, bezdomovců a
šeříků, kdy to hodláte dodělat?
křičí chlap na chlapa,
ten neslyší a jako by žral žížalu, krmí se
tlustou cigaretou

je tady zapomenutý antikvariát, paní
co má všechno na světě, úplně
všechno, ale úplně všechno
normálního člověka aby tady
pohledal, a najednou jim všem tykáš

ten nápis otřískal čas, ale nutkání mít
všechno řádně pojmenováno zvítězilo, nápis
vrátili, NA BENDOVĚ POLI, stojí tam
hrdě, asi pět metrů nad
zhaslou lucernou reliéfního havíře

neustále tu houkají sirény a alarmy, ale
žádní sýčci, a proč by taky?
na Braníku se zásadně neumírá, jen krade
a dva kocouři koukají z okna a mají
z nás všech nejvíc rozumu
Z nejnovějšího čísla časopisu Psí víno

Strach a kariérismus jako hlavní opory režimu

18. 1. 2012

Jeden z významných mužů naší země si velmi správně všiml, že oporou nemravných režimů jsou zejména strach a kariérismus. Zde uvádím výňatek z jeho podrobnějšího popisu fungování těchto mechanismů, píše Bohumil Trávníček.

Je na čase, aby se začali bát

18. 1. 2012

Petiční slyšení k petici s názvem "Chceme nové volby, demise vlády nic neřeší" dne 12. 1. jasně ukázalo, že bychom potřebovali víc takových slyšení. Také bychom potřebovali být více slyšet na ulicích. V letošním roce se bude rozhodovat o našem příštím životě. A tak bychom si mněli klást otázky. Necháme si všechno líbit? Nevadí nám, že politici fackují voliče? Jsme hrdí na prezidenta, který veřejně krade? Chceme žít na hranici bídy? Kam se poděl náš průmysl? Chceme být tupé stádo, které je ovládáno hrstkou arogantních zbohatlíků? Nemáme dost korupčních afér, které se nikdy nevyšetří? Jak je možné, že jim vše projde? Jak je možné, že jim to dovolíme? To v sobě nemáme ani špetku sebeúcty, že jim dovolíme, aby nás uráželi a posmívali se nám? ptá se František Vlásek.

FINANČNÍ PŘÍSPĚVKY BRITSKÝM LISTŮM MOBILEM

Hodně klesající tendence

2. 4. 2012

V červnu 2011 jsme zprovoznili pro vaše pohodlí možnost přispívat na provoz Britských listů dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilního telefonu. Informace o tom, jak to dělat, jsou ZDE. Zároveň je samozřejmě možné přispět finančně na provoz BL na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Zdá se však, že možnosti a ochota čtenářů finančně přispívat na provoz deníku, který každodenně čtou (čtenářů je měsíčně cca 350 000) prokazuje silně klesající tendenci. Jenže provoz listu z něčeho uhradit musíme. Nepodporují nás ani velcí kapitalisté, ani velcí antikapitalisté. Nezávislost a existenci si uchováme pouze, pokud si udržíme podporu čtenářské obce.

Hnutí za přímou demokracii:

Projev při veřejném slyšení v petičním výboru PSP ČR dne 12. ledna 2012

18. 1. 2012

Vážená paní místopředsedkyně vlády,

Vy jste jako předsedkyně legislativní rady vlády předložila v říjnu loňského roku návrh zákona o celostátním referendu.

Je až neuvěřitelné, že z Legislativní rady vlády může  vzejít takový paskvil!

Na základě Vašeho návrhu by občané neměli naprosto žádnou šanci o něčem zásadním rozhodnout. Je to jen další důkaz arogance moci a pohrdání lidmi.

Nezávisle závislé sny

17. 1. 2012 / Štěpán Kotrba

Nezávislé iniciativy vydávají snad každý den jedno nezávislé prohlášení. Každý má pocit, že si musí založit svoji iniciativu a vydat nějaké svoje prohlášení. Nejlépe pak takové, které odsoudí současnou politiku a vládu a vyzve k předčasným volbám

Pak se dočteme, že je nutno připravovat revoluci, že z propočtu vládních reforem vychází jediné - generální stávka. Jen počet účastníků té kýžené generální stávky se nějak pořád nedaří nejen dopočítat, ale i obsadit konkrétními rozhořčenými. Okupovat Malou stranu jako Wall Street nejde nikdo. Čteme o tisíci radách, ze kterých také vychází generální stávka jako jediné řešení. Jiní vyzývají tu z Holešova, tu zas odjinud.... Další zase chtějí porazit vládu otevřenou diskusí a mobilizací veřejnosti, která vyústí do formulace alternativ. Ale pro koho?

Zrušme celé zdravotnictví!

17. 1. 2012 / Michal Vimmer

Doktoři dělají v nemocnicích víc, než si TOP Starostové myslí: čumí na telku, pijí korupční alkohol, baští bonboniéry, četují, spí, nebo z dlouhé chvíle souloží se sestrami a Heger už se na to nemůže dívat: nejmíň 1000 se jich tam válí navíc. Víc než si myslíte!

Od nynějška půjde v Evropě vše čím dál hůř

17. 1. 2012

Noční můra pro Francii, Itálii a Španělsko. Dar z nebes pro krajně pravicové nacionalistické strany po celé Evropě. V důsledku degradace z pátku třináctého se všechno velmi zkomplikuje. Pomalá vlaková havárie ekonomické a měnové unie náhle nabrala na rychlosti. Okamžik, kdy koleje prasknou a vagóny padají do strže, nebude příliš daleko.

Odstupte!

17. 1. 2012 / Ilona Švihlíková

Vážené dámy, vážení pánové,

Hovořím zde za občanskou iniciativu Alternativa Zdola a obracím se se svou interpelací na ministra financí Ing. Miroslava Kalouska.

Vážený pane ministře,

Sestavování rozpočtu a vůbec úvahy o "odpovědném hospodaření" českého státu pod Vaším vedením dlouhodobě trpí řadou zásadních chyb -- tak zásadních, až se nutně musí vkrádat myšlenka, že jde o záměr, nikoliv o odbornou neznalost.

Vaším hlavním cílem v bývalé vládě bylo ukázat, jak báječně fungují reformy. Stačí vzpomenout na vskutku rekordní rok 2008, kdy se Vaše Ministerstvo financí "spletlo" v odhadu ekonomického růstu o devět(!) procentních bodů, což nemá obdoby nikde na světě. Již tehdy bylo jasné, že k vyrovnanému rozpočtu se v českých podmínkách NELZE proškrtat, a tak se uměle nadhodnocoval růst, "aby to tak nějak vyšlo."

K petici za nové volby 12. 1. 2012

17. 1. 2012 / Ivan David

Předneseno v Poslanecké sněmovně dne 12.1. 2012. Česká televize ani český denní tisk s výjimkou Haló novin o vystoupení neinformovaly, ač reportéři byli přítomni. Proč ne?

Vážená paní předsedkyně, Vážení přítomní,

před přerušením tohoto projednávání petice za nové volby jsem se nedostal ke slovu, pouze jsem stačil poznamenat, že mi nepřítomnost ministrů nevadí.

Ministři této vlády jsou zvlášť otrlí, jinak by v této vládě nemohli být, takže je jakákoliv naše argumentace je nemůže o čemkoli přesvědčit.

Více než dvanáct tisíc podpisů pod peticí a ještě zřetelněji průzkumy veřejného mínění vyjadřují obraz této vlády v očích veřejnosti.

Liverpool: Třetina domácností je nezaměstnaná

17. 1. 2012

Třetina domácností v Liverpoolu je nyní plně nezaměstnaná. Někteří nezaměstnaní přežívají za méně než 600 Kč týdně.

Thomas Bebb se vyklání z okna svého obýváku a počítá, kolik jeho sousedů má zaměstnání. V činžáku, kde bydlí dvanáct partají, jsou to dva lidé: jeden lešenář a jedna zdravotní sestra. Přemýšlí, jestli ve dvou činžácích naproti je někdo, kdo má zaměstnání. Nikdo ho nenapadá.

K zahraniční politice vlády

17. 1. 2012 / Jan Kavan

Veřejné slyšení v petičním výboru PS PČR dne 12.ledna 2012

Naší hlavní výhradou proti současné zahraniční politice vlády je skutečnost, že není vyvážená. V duchu dřívějšího bipolárního světa se zcela upnula na neustálé posilování našich transatlantických vztahů s USA. Je samozřejmě důležité podporovat přátelské vztahy se Spojenými státy, ale je kontraproduktivní pokud vláda ve své Koncepci zahraniční politiky lituje, že význam střední a východní Evropy v americké zahraniční politice opadl. Vypadá to, že vláda nepochopila, že pro administrativu prezidenta Baracka Obamy je pád komunismu nenávratnou minulostí, že je už zbytečné litovat, že u nás nebude třeba radarová základna. Musíme se odnaučit vzhlížet k té či oné velmoci jako jediné záruce bezpečnosti.

Nad jednou poznámkou Golo Manna

17. 1. 2012 / Karel Dolejší

Golo Mann ve svých Dějinách Německa 1919-1945 v jedné z reflexivních pasáží poznamenává, že nástup Hitlera k moci vlastně vůbec nebyl nutný. Argumentuje například, že řada ekonomických opatření směřujících ke zvýšení zaměstnanosti, jež zavedla NSDAP, vůbec nebyla "nacistických" - a proto je docela dobře mohly aplikovat už úřady Výmarské republiky. Leč nestalo se tak. Její představitelé žijící v zajetí zavedených ideologií své doby prostě věděli, že se nedá nic dělat, že lidé další zbídačování (následující po kruté poválečné bídě) musejí vydržet, a basta. Kupodivu to lidé nevydrželi - a naopak přivedli k moci démonickou postavu, která, než se vrhla do války, se stala populární tím, že do Německa vrátila zaměstnanost a relativní prosperitu...

Útok učitelky na inteligenci

16. 1. 2012 / Boris Cvek

Učil jsem na základní i střední škole (gymnáziu) a učím již několik let na univerzitě. Ale špatný obrázek o českém školství jsem si udělal už jako žák a student. Čím více jsem se sám vzdělával, tím méně jsem chápal omezený obzor většiny učitelů a tím více cítím potřebu zastat se kohokoli, koho chtějí vtěsnat do svých omezených svěracích kazajek. Živě před sebou vidím učitelské fifleny, jak hovoří (pokud vůbec aspoň znají to jméno) o Goethovi, a přitom netuší, že kdyby Goethe slyšel jejich kecy, hnal by je se sprostými slovy ze svého domu, ať se již nikdy nedotknou sluchu jeho obyvatel, a zejména dětí. To, že vzdělanost vyžaduje určitou duševní a duchovní kapacitu, je ostatně v českých zemích tabu. Za "vzdělané" a "vzdělavatelné" v mašinérii školství se považují "hodní", tedy konformní. Jeden musí být jako druhý a vždy podle úrovně těch nejprůměrnějších představ.

Čína a Spojené státy: rivalové, nepřátelé, spolupracovníci?

16. 1. 2012 / Immanuel Wallerstein

Vztahy mezi Čínou a Spojenými státy dělají velkou starost žvanivým třídám (blogerům, médiím, politikům, mezinárodním byrokratům). Analýzy je většinou pojímají jako vztah mezi upadající supervelmocí, Spojenými státy, a "emergentní zemí" na prudkém vzestupu, Čínou. V západním světě je tento vztah obvykle definován negativně, Čína se považuje za "hrozbu". Ale hrozbu pro koho a v jakém smyslu?

OTEVŘENÝ DOPIS BOHUSLAVU SOBOTKOVI:

Jde mi o volbu prezidenta

16. 1. 2012 / Marek Řezanka

Pane Bohuslave Sobotko,

hned na začátku se chci omluvit, že se na Vás neobracím mezi čtyřma očima, ale takto veřejně. Činím tak z jediného důvodu. Věřím totiž, že následující řádky nepíši pouze za sebe. Nehodlám zde uveřejnit nic, co by nemohl číst kdokoli kromě Vás, a naopak bych uvítal, kdybyste svou odpověď na následující řádky neadresoval pouze mě, ale všem, kdo mají podobný názor a shodné obavy.

V Rumusku se konají násilné protesty proti vládním škrtům

16. 1. 2012

Rumunská vláda v neděli večer svolala mimořádnou schůzi, na níž se jednalo o násilných protestech, které pokračují neztečenou měrou. Demonstranti protestují proti vládním škrtům. Házeli kamením a Molotovovými koktejly na policii. Nejméně 13 osob bylo zraněno.

Více než 1000 demonstrantů se v Bukurešti střetlo s policií, která použila proti demonstrantům slzného plynu a světlic. Demonstranti zablokovali hlavní ulici v Bukurešti. Jeden muž během chaosu byl na krátkou dobu podpálen. Ministr vnitra Traian Igas svolal mimořádnou schůzi.

TÉMA HAVEL:

Dluhy

16. 1. 2012 / Libor Prudký

Památka Václava Havla je oslavována z nejrůznějších stran. Právem i přehnaně. Bezostyšně -- těmi, kteří mu nemohli přijít na jméno za jeho života -- i s obyčejným smutkem. Mezi tisíci lidmi, kteří vyšli do ulic v den jeho úmrtí bylo ticho, smutek a prostá lidská účast. A zamyšlení.

Myslí mi běžela řada otázek, nakonec převládla: Co Václavovi Havlovi dlužíme? A když jsem o tom přemítal dál, došel mě i její rub: co Václav Havel dluží nám?

Mezi tím, co Václav Havel říkal a co dělal, byl značný rozpor

16. 1. 2012 / Daniel Veselý

Původně jsem ani neměl v úmyslu na text pana Bačkovského reagovat, jelikož nebylo v podstatě na co, ale následující reakce mě přiměly k obecné odpovědi. Autor uvedl pár ofenzivních floskulí a žádný konkrétní argument či reakci. Samozřejmě, že je třeba, abychom vážili věrohodnost toho kterého zdroje, ale celkově se mi leitmotiv mého textu zdá celkem jasný. Myslím si, že se s ním dá normálně polemizovat.