BRANICKÁ (POEMA)

I. Na Bendově poli

18. 1. 2012 / Ondřej Hanus

BRANICKÁ (POEMA)
z oken si koukáme do oken, naproti
stará paní vleče manžela
do vany, má černou skvrnu pod okem
a nejspíš i zlomený hlas a
obratel

Braník je plný opilců, bláznů, bezdomovců a
šeříků, kdy to hodláte dodělat?
křičí chlap na chlapa,
ten neslyší a jako by žral žížalu, krmí se
tlustou cigaretou

je tady zapomenutý antikvariát, paní
co má všechno na světě, úplně
všechno, ale úplně všechno
normálního člověka aby tady
pohledal, a najednou jim všem tykáš

ten nápis otřískal čas, ale nutkání mít
všechno řádně pojmenováno zvítězilo, nápis
vrátili, NA BENDOVĚ POLI, stojí tam
hrdě, asi pět metrů nad
zhaslou lucernou reliéfního havíře

neustále tu houkají sirény a alarmy, ale
žádní sýčci, a proč by taky?
na Braníku se zásadně neumírá, jen krade
a dva kocouři koukají z okna a mají
z nás všech nejvíc rozumu
Z nejnovějšího čísla časopisu Psí víno

Vytisknout