VÁCLAV HAVEL
18. 1. 2012 / Alexander Bačkovský
Pár poznámek k textům pana Veselého věnovaným rozporům Václava Havla.
Předně bych měl napsat, ve vztahu k druhému textu pana Veselého, že jsem mu slíbil odpověď podrobnější a vyzval jsem ho k jistému zamyšlení nad mými výtkami. Mé poznámky však pan Veselý nebude mít zadarmo, neboť bez vlastního úsilí jim neporozumí.
Přiznávám, že mi text o Václavu Havlovi, v záplavě mnoha jemu metodou podobných , připomenul jeden film Pasoliniho, který svého času vzbudil výjimečné reakce. Bylo to podvědomé mihnutí se některých obrazů z toho filmu před mýma očima.... Ale k věci.
Rád bych nejprve poznamenal k textům pana Veselého i pana Jírovce cosi zdánlivě zřejmého, neboť se to oběma texty line jako květnem vůně šeříků. Chápu, že jsou rozhořčeni nabubřelostí aktivit médií a nejen jich po smrti Václava Havla. Nabubřelost, pyšnost a zároveň hulvátství těch dnů však nebylo osobním postojem ani osobním aranžmá Václava Havla z prostých důvodů jejich posmrtnosti. Nepředpokládám, že napsal scénář těchto obřadů osobně.