V hnutí Occupy Wall Street údajně vzniká tajná frakce, chce se zmocnit rozhodování

23. 11. 2011

KD│ Reportér časopisu Truthout Alexander Kelly informuje, že podle zpráv které obdržel v pondělí od důvěryhodného zdroje vzniká uvnitř hnutí Occupy v New Yorku tajná frakce složená z celebrit a osob aspirujících na vedoucí posty. Některé jsou údajně rozhodnuty směrovat hnutí podle vlastních představ, včetně napojení na tradiční politické síly. Kellyho zpráva není první tohoto druhu a není ani ojedinělá.

Ranní

23. 11. 2011 / Natálie Paterová


Den sevřel čelist
(tu ruka, tu noha
a vůně čerstvých ranních koblih)
pár přitakání ještě v pološeru
svítilny z hřbitovů odnaproti

a někdo na kopci
slunci vypichuje oči.

Z časopisu Psí víno

17. listopad na americký způsob - osobní svědectví a fotografie

23. 11. 2011

Pan Stanislav Honzík byl svědkem událostí, které se 17. listopadu odehrávaly v ulicích New Yorku. Při té příležitosti pořídil sadu fotografií zachycujících neopakovatelnou atmosféru protestů hnutí Occupy Wall Street. Některým českým pamětníkům připomněly listopad 1989, jiným spontánní shromáždění v roce 1968. Co si o nich myslíte Vy?

GALERIE

V Afghánistánu mají největší potíže ženy

23. 11. 2011 / Miloš Kaláb

V předchozím příspěvku o vraždách na ochranu cti rodiny jsem vyjádřil pochybnosti o tom, zdali má přítomnost kanadských a jiných vojáků nějaký vliv na situaci žen v Afghánistánu -- vzhledem k tomu, že tam přišli za zcela jiným cílem než ochraňovat ženy. Reportérka Sally Armstrongová se tímto problémem zabývala v kanadském týdeníku Maclean's. Situace žen se v této zemi nyní jeví příznivěji než před několika roky, ale jsou obavy, že se všechno vrátí do původního stavu, jestli Kanada a další západní země nepomohou "postavit Afghánistán na vlastní nohy". 

Tobě věnec budiž dán, Magore, aneb o živých jen špatně

23. 11. 2011

Zatímco autoři skutečných hodnot, jakož i normální zbytek populace, který stoicky snáší excesy totality i demokracie, jsou typicky ignorováni, nastává zničehonic humbuk kolem úmrtí průměrného nonkonformního básníka. Děje se tak ale kvůli Magorovu reálnému přínosu a obsahu jeho činnosti, nebo spíš pro jeho symbolickou zásluhu o mocenský, majetkový a společenský vzestup disidentské komunity?, napsal Ondřej Krátký.

Apel na čtenáře Britských listů

21. 11. 2011 / Jan Čulík

Prosím napište skotskému ministru školství na podporu centra českých a středoevropských studií v Glasgow

Vážení čtenáři,

Už čtyři sta let se rozhoduje o vnitropolitických poměrech v Čechách a na Moravě v zahraničí. K hlubinným změnám dochází v Česku vždycky - bohužel - nikoliv v důsledku domácího vývoje, ale v důsledku podstatných geopolitických změn na světové scéně. O situaci v Česku pak rozhodují politici, stratégové, ekonomové a podnikatelé v zahraničí, v poslední době převážně na Západě.

Z toho, zdá se, logicky vyplývá, že je pro české občany strategicky nesmírně významné, aby bylo o kulturních hodnotách českého společenství, o vlastnostech českého kulturně-politického diskursu i o tom, co jsou Češi vlastně zač, v čem spočívá jejich nemalý přínos Evropě a světu informováno co největší množství dnešních mezinárodních studentů, budoucích vlivných mezinárodních osobností.

Návod na šetření v době krize? Zrušme Senát!

23. 11. 2011

Utahování opasků. Jedno z hlavních témat našich politiků od dob vypuknutí celosvětové finanční krize. Hledají se všeliké možné úspory, jež mají dopad zejména na střední třídu a nízkopříjmové skupiny lidí. V takovýchto chvílích si pak většina dotčených zákonitě klade otázku, jak vlastně šetří ti, co o šetření druhých rozhodují?, napsal Adam Gazda.

Napětí kolem Íránu a kroky MMF zdražují ropu a ohrožují globální ekonomiku

23. 11. 2011

Ceny ropy včera vzrostly, kdyžúsilí a zavedení protiíránských sankcí a regionální nepokoje vyvolaly obavy o bezpečnost dodávek - a vyústily v obavy o globální ekonomický růst. Euro po zavedení nových půjčkových instrumentů Mezinárodního měnového fondu určených pro ohrožené evropské ekonomiky posilovalo vůči dolaru a napomohlo tak zdražování ropy (prodávané za dolary).

Proč bychom se nečešili

22. 11. 2011 / Ladislav Hinner

Můžeme polemizovat s daty policie o počtech účastníků protivládních demonstrací, tím bychom ovšem jen potvrdili trapnost mizivé účasti veřejnosti a co je ještě horší, její nepatrné důvěry v praktické výsledky těchto akcí. V době večerní siesty Nečas i Kalousek s knížetem, pokud posledně jmenovaný právě neusnul, mohli s úsměškem pozorovat televizní záběry na hemžení několika set (i čtyři tisíce je jen několik set) občanů u Staroměstské radnice a pod Myslbekovým sv. Václavem a vzájemně si pochvalovat zdánlivé přitakání zbytku národa jejich politice. Tak to už obvykle bývá u politiků zahleděných do sebe, zvláště, když jim zahraničí nastaví "správně" pokřivené zrcadlo. Skepse prosákla téměř všemi vrstvami společnosti, a naproti tomu iluze o vlastní vyvolenosti mocné ovládl nejmocněji, až k narcistické posedlosti.

Proč musel Kennedy zemřít

22. 11. 2011 / Josef Vít

22. listopadu 1963 byl zavražděn prezident Spojených států. To bylo něco neslýchaného - byl zavražděn představitel světové velmoci No 1. Když jsem tu zprávu slyšel, dostal jsem strach, že z toho budou obviněni sověti, že bude válka. Ale rychlost, s jakou média dostala zprávu, že Rusové v tom nejedou, je - z dnešního hlediska - udivující. Někdo zavraždil prezidenta a tajné služby za pár hodin ví, kdo to udělal. Více než podivné. Stejně podivné, s jakou rychlostí věděli 11. 9. 2001, kdo je odpovědný za útok na WTC. Nechápu, jak je možné za pár hodin zjistit původce takového činu dlouho a pečlivě připravovaného.

Proč BL publikují bulvární a konspirátorské texty s hromadou gramatických a faktických chyb?

22. 11. 2011 / Daniel Veselý

Odstrašující případ bulvární novinařiny na BL. Autor Josef Vít napsal konspirátorský text o zavraždění Johna Fitzgeralda Kennedyho (navíc s řadou chyb - Rotchild, Martin Luter King, sověti...). Kdyby si pan Vít dal tu práci zjistit si něco o JFK, tak by nenapsal takový hloupý žvást. JFK byl ve skutečnosti válečný jestřáb, který de facto zahájil vietnamskou válku bombardováním Jižního Vietnamu už v roce 1961 poté, co se odklonil od podpory brutálního jihovietnamského režimu, jehož představitelé zavraždili 80 000 lidí. Kennedymu se málem podařilo vyhodil svět do povětří během kubánské krize, když odmítl ukončit teroristickou kampaň proti Kubě a stáhnout jaderné hlavice z Turecka. Chruščov mu samozřejmě zdatně sekundoval. Domnívám se, že publikací takových nesmyslů si BL dost škodí.

Politici dělají pouze to, co jim svou nečinností umožňujeme

22. 11. 2011 / Ladislav Stalmach

17. listopadu, dvaadvacet let od sametu jsem znovu vyšel na náměstí a znovu jsem tam potkal tisíce nespokojených spoluobčanů. Mezi stovkami transparentů mne zaujal ten, který jsem použil jako nadpis. "POLITICI DĚLAJÍ POUZE TO, CO JIM SVOU NEČINNOSTÍ UMOŽŇUJEME". A uvědomil jsem si, že jsme jim skutečně tolerovali všechno. Krádeže, úplatky, nekompetentnost, útlak, zradu, výsměch.

Za co se v ČR udělují vysokoškolské tituly?

22. 11. 2011 / Boris Cvek

Ministr školství Dobeš zaměstnal člověka, který mu dělal vedoucího diplomové práce (profesora Vladimíra Smékala). Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se nad kvalitou diplomové práce ministra školství nevznášely otazníky. A to je obecný a zásadní problém v české politice a vůbec v české společnosti: za co vlastně udělujeme vysokoškolské tituly?

Poobědvejme uzené!

22. 11. 2011 / Karel Dolejší

Pan Ladislav Hinner myslím docela trefně popsal současný stav českého veřejného prostoru: Téměř všichni jsou naštvaní, leč málokdo se proti tomu snaží něco udělat; a pokud už náhodou i něco dělá, výsledek nakonec za mnoho nestojí.

Co však v dané souvislosti poněkud zaráží je představa, že za to všechno mohou média a že se to dá médii - snad, prý - také řešit.

A co práva matek a povinnosti otců?

22. 11. 2011 / Dana Radová

Pan xx dostane od České republiky odškodné 10 tisíc euro, za to, že český stát nerespektoval jeho práva otce. Rozhodl o tom Evropský soud ve Štrasburku. Jde o průlomový rozsudek.

Případ pana x neznám ale vím, že existuje menšina matek, které upírají práva otcům na děti. Většina matek by nejspíš byla šťastná, kdyby otcové jejich dětí nejen využívali svých práv, ale také měli ke svým dětem i povinnosti-a to nejen výživné na dítě.

Současný stav je takový, že ti, co mají v trvalé péči děti( zpravidla matky), mají pouze povinnosti a také povinnost dítě předat druhému rodiči. Ti ( zpravidla otcové) si však děti berou většinou jen na některé víkendy a mají pouze právo si je vzít, nikoli povinnost.

Zrušte poplach! Trubte na poplach! aneb Přetěžko hledá se casus belli

22. 11. 2011 / Karel Dolejší

V posledních dnech jsme opět vystaveni zvýšené úrovni radiace protiíránské propagandy. Čerstvá zpráva mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) byla už předem označována za průlomovou a prosakovaly informace o tom, jaké převratné nové informace o íránském jaderném programu jsou v ní údajně obsaženy. Veterán žurnalistiky sledující toto téma již mnoho let, Seymour Martin Hersh, však diskutoval novou zprávu hned s několika experty, aby dospěl k závěru, že v dokumentu v podstatě není po faktické stránce obsaženo takřka nic, co by nebylo již mnoho let známo. Jediná opravdu důležitá změna se tak týká vedení organizace, jež zprávu zpracovala: Namísto diplomatického vyjednavače starostlivě vyvažujícího zájmy jednotlivých skupin členských států OSN el-Baradeje nastoupil Jukia Amano, jehož prozrazená americká diplomatická depeše identifikuje coby oddaného příznivce Západu.

Padouch nebo hrdina?

22. 11. 2011

tisková informace United World of Indigenous Peoples

V nedávné době médii proběhla zpráva, že novinář Simon Eroro obdržel výroční cenu předávanou deníkem News Limited. Tuto Cenu za nejlepšího novinářského sólokapra měl novinář z Papuy-Nové Guineje dostat za reportáž, při níž pronikl mezi domorodé bojovníky za nezávislost na indonéské okupační vládě a popsal jejich pohyb a pozice. Hlavní informací pak bylo především sdělení, že k tomu, aby mohl Eroro mezi rebelující domorodé separatisty proniknout, odvážně podstoupil rituální obřízku pomocí bambusových tyčí.

Tak jsem zase u internetu aneb Znormalizovaná česká televize je větší bavič, než by si pomyslela

21. 11. 2011 / Karel Hoff

Po nádherném pobytu na chatě, jehož vyvrcholením bylo hojné vinobraní, kormoutějící se počasí a kontroly u lékařů velely, že nutno jeti zase do paneláku, zaplaťpánbů za tu "králikárnu".

A tak jsem si zase naklikl na internetu, jediné co na chatě nemáme, blisty, outsidermedia, parlamentní listy, pana nakladatele a nějaká ta jiná periodika s vysíláním čt za zády.

Skutečnost, že víkend jest největší slabinou všech televizních stanic, vylepšila veřejněprávní televize přímými přenosy z plenárních zasedání ústředních výborů ODS a TOP 09, pardon, on to byl kongres a sněm.

Run na Evropu začal, globální investoři prchají

21. 11. 2011

Donedávna byly obavy ohledně Evropy převážně teoretické - týkaly se potenciální havárie, toho co by se mohlo stát, pokud a když by se světoví věřitelé rozhodli, že problémy překročily hranici mezi Řeckem a "jádrem" Evropy. Teď už tato obava není pouze teoretická - už se tak stalo, napsal Henry Blodget.

POHLED ZPĚT:

Byla před 22 lety v Československu možná jiná cesta k blahobytu?

21. 11. 2011 / Jan Čulík

Jiří Baťa ve svém článku cituje historika Michala Pullmana, který poukazuje na to, že realita před rokem 1989 nebyla tak černobílá, jak ji dnes kreslí mediální antikomunističtí propagandisté, a zdůrazňuje, že českoslovenští občané po roce 1989 nechtěli zavedení agresivního rozkrádačského kapitalismu a nepřáli si například privatizaci velkých státních podniků.

Je fakt, že existovaly jiné cesty k ekonomickému blahobytu, než oddání se rozkrádačským bezbřeze volnotržním principů, a odevzdání domácího kapitálu do rukou zahraničních majitelů, jenže je nikdo jako alternativy české veřejnosti nepředložil.

Hlupáctví a lež tu stále hrají primát

21. 11. 2011 / Daniel Strož

Sotvaže básník zvaný Magor (sám si kdysi připojil k svému jménu tuto přezdívku vymyšlenou Eugenem Brikciusem) zavřel oči navždycky, spustila se kolem něj obvyklá lavina ústního žvanění a novinových článků ve sdělovacích prostředcích. Převážně ovšem od lidí, o které by si zesnulý za života neotřel ani boty. Tohle konání není v této morálně ušmudlané české kotlině bohužel ničím výjimečným, ale naopak čímsi, co lze označit za staletou tradici. Básník je mrtev, nemůže v ničem oponovat, takže se dostává volného prostoru pro celou plejádu nejrůznějších vychytralců, aby si na něm přiohřáli svou rozbředlou kaši. Nejhůře je mi pak, čtu-li o Jirousovi příspěvky od takových veličin, jako Martina Komárka, nebo Jiřího Peňáse a všelijakých těch dalších překabátěnců, jimž před převratem ze zbabělosti bývalo na omdlení, zahlédli-li třeba jenom zpovzdálí jakýkoli literární samizdat, nebo dokonce exilovou knihu.

Rodiče se synem zachraňovali čest rodiny vraždou tří dcer a jejich tetičky

21. 11. 2011 / Miloš Kaláb

Dlouho jsem uvažoval, zdali mám přispět do Britských listů článkem o vraždě, protože vražd, podobně jako smrtelných dopravních a jiných nehod jsou plné noviny i časopisy. Kladl jsem si otázku, zdali má smysl psát v České republice o vraždě, k níž došlo v daleké Kanadě. Smysl tohoto příspěvku snad vyplyne dříve, než se dostane čtenář k poslednímu odstavci.

Vlasta Chramostová: Otevírám svou studánku plnou krve

21. 11. 2011 / Tomáš Koloc

"Přespříliš mléka lidskosti je v tobě, abys šel cestou nejkratší."

W. Shakespeare -- P. Kohout:Hra na Macbetha

Život Vlasty Chramostové je nanejvýš symbolický a odvíjí se ve znamení klíčových roků a dnů. Už proto, že Vlasta Chramostová se narodila 17. listopadu -- před pětaosmdesáti lety. Letos také oslavila padesát let od seznámení s mužem svého života, kameramanem Stanislavem Milotou, se kterým se seznámila v létě 1961 ve Smetanově Lhotě na natáčení filmu Spadla s měsíce. Ve stejné obci se v roce 1999, po třicetileté filmové pauze, postavila znovu před kameru ve filmu Je třeba zabít Sekala...

Předlistopadová éra totality pohledem bez omílaných klišé, výjimečně objektivně

21. 11. 2011 / Jiří Baťa

Od samého počátku devadesátých let nám, občanům, mainstreamová media, za vydatné pomoci řady významných politiků, podávala obraz komunistické éry do listopadu 1989 v barvách, které byly k obrazu svému vypreparovány ze škály různobarevnosti možného objektivismu. Tím není myšlen fakt, že období vlády komunistů hýřilo pestrými barvami bohatosti života ale fakt, že potřebné vybarvení té doby bylo omezeno na tři barvy : rudá, černá, šedá. Že tomu tak nebylo, resp. že ta barevnost byla bohatší pro mnoho občanů a lidí v republice, dokládá ředitel Ústavu hospodářských a sociálních dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy PhDr. Michal Pullmann v rozhovoru pro Kroměřížský deník.

Léčba Švejkem

21. 11. 2011 / Michal Rubáš

I když jsem sledoval různá Žižekova pražská vystoupení především kvůli jeho sympatické tlumočnici, neušlo mi z obsahu jeho projevů, jak obtížná je myslitelova role při komunikaci s veřejností i bez ohledu na jazykovou bariéru.

Např. v České televizi dokázal Slavoj Žižek během několika vteřin prohlásit, a) že příčinou krize je americký neoliberalismus, b) že ve Spojených státech nikdy žádný neoliberalismus nebyl, c) že na rozdíl od amerického neoliberalismu evropský koncept sociálního státu krizi nevyvolal d) že evropský sociální stát "je v krizi" a "nelze se k němu vrátit".

Bělorusko | Výtržnosti, rabování a násilnosti v anglických městech, srpen 2011 | Egyptská revoluce | Libye | Zásah vojenské policie v budově České televize | Hypoteční, finanční ... ekonomická krize | Ropa - Peak oil a energetická bezpečnost