Saský úřední šiml nepřestává řehtat
9. 8. 2002 / Milan Hrabal
Vloni počátkem srpna jsem pracovně navštívil budyšínské centrum Lužických Srbů Domowina. Právě vrcholil boj o zachování národní školy v Chrósčicích, která byla chloubou lužickosrbského školství. Tamnější školu Jurije Chěžky (slavného národního básníka, který padl ve válce) hrdě ukazovali zahraničním návštěvám jako živoucí důkaz (i naději), že Lužice žije a její budoucnost, alespoň v rámci současných možností, je zajištěna.
Právě v této škole se saské ministerstvo školství (pod taktovkou německých křesťanských demokratů - CDU) rozhodlo zahájit postupnou "optimalizaci počtu škol", spočívající v jejich postupném rušení a koncentraci do větších komplexů.
Již delší čas totiž svádějí Lužičtí Srbové zatím dost neúspěšný zápas se saskou vládou o zachování dosavadní sítě národních základních škol. V Lužici je jich celkem pouze 6 a v letošním školním roce do 5. ročníku základní školy v Chrósčicích mělo nastoupit 17 žáků. Saské ministerstvo školství uplatnilo normativní minimum 20 žáků a otevření této třídy zakázalo. Správní soud v Drážďanech zamítl protest lužickosrbské Domowiny a obce Chrósčice. Přestože se konaly protestní akce občanů přímo v Lužici, přestože proběhla řada jednání na různých úrovních a podporu vyjadřovaly a stále vyjadřují různé instituce i jednotlivci z celé Evropy i jiných částí světa, saské úřady dodnes nezměnily své stanovisko. Děti z Chrósčic tedy dojíždějí do Ralbic a podle všech předpokladů němečtí úředníci chystají redukci čtyř tzv. středních škol v příslušném okrese na jedinou, byť vícetřídní. (Pozn.: "střední" školy v Sasku odpovídají druhému stupni, tedy 5. až 9. ročníku základních škol dle školského systému v České republice.)
Co to v praxi znamená? Rušení lužicko-srbských základních škol znamená rychlou germanizaci. Rušení dostupnosti vzdělání nastupující generace v lužicko-srbském jazyce, postupné odumírání kulturních kořenů, postupné odumírání kulturní identity slovanského národa v germánské společnosti.
Britské listy se tématu Lužice věnují už po několik měsíců v několika článcích a fotogaleriích. Navštívili jsme i Budyšín, i Srbský dům organizace Domowina. Zajímalo nás "živé" a o to autentičtější národní obrození v Lužici mj. i proto, abychom byli schopni pochopit kořeny své vlastní minulosti, dnes opomíjenou dobu českého národního obrození v 19. a počátkem dvacátého století. Abychom byli schopni vnímat svou kulturní identitu uprostřed "evropského moře" národů, abychom věděli, jak si ji uchovat a jak být hrdí na svou národní minulost, i když se chceme stát Evropany.
Svátek velikonočních jízd, Radek Čermák
FOTOGALERIE Svátek velikonočních jízd
1000 let Budyšína - historie a současnost Lužice, Štěpán Kotrba
FOTOGALERIE 1000 let Budyšína , Štěpán Kotrba
Národnostní a náboženské menšiny v tisíciletých dějinách českých zemí, Jaroslav Pánek