Neškodí vypadnout občas třeba jen krátce z běžného prostředí. Povšimneme si věcí, které nás mohou přivést k zamyšlení nad skutečnostmi, spojenými s naší vlastní situací.

Malta, ostrov jižně od Sicílie, o velikosti ani ne 30 x 40 km a s přibližně 380 000 obyvateli, je "královstvíčko", které je co do fauny a flóry typickou středozemskou zemí. To je příjemné, stejně jako koupání v modrých mořských lagunách v dubnu. A mají tam dobré pivo. A člověk se tam cítí bezpečně, ne jako na pražském Hlavním nádraží, kde bez valného zájmu i před volbami dopouští sociálnědemokratický ministr vnitra Stanislav Gross, že na vás zaútočí a okradou vás přímo v pravé poledne.

Co má však Malta společného s Českou republikou? Mimo jiné i to, že je stejně jako ČR zemí žádající o vstup do Evropské unie. Projevuje tedy o "bývalé komunistické země", jako je ČR, Polsko či Maďarsko, relativně silný zájem - je s nimi "na jedné lodi". Avšak analýza, kterou jsem si přečetl jen v "měkkém" časopise maltské letecké společnosti, byla tvrdší a věcnější, než co člověk normálně čte o vstupu do Evropské unie v českých periodikách, zabývajících se politikou. Šlo o peníze. Maltští pozorovatelé se na budoucnost Evropské unie dívají v první řadě z finančního hlediska: do jaké míry bude členství v EU pro nové členské země ekonomicky výhodné. Komentář chválil Polsko, že protestuje proti snižování zemědělských dotací pro budoucí nové členy EU: Proč by měly budoucí členské země tolerovat příliv zemědělských výrobků ze "zavedenějších" členských zemí EU, které dostávají daleko větší dotace jen proto, že byly v EU dřív? Malta očekává, že i po vstupu do EU budou finanční poměry v evropské organizaci pro nové členské země, tedy i pro ni spravedlivé. A očekává, že se o to budou pevně bít.

Malta, ostrůvek jižně od Sicílie se během staletí stal mnohokrát terčem okupací a nájezdů. V roce 1800 ho okupovali Britové a proměnili ho ve svou vojenskou základnu: kdo chtěl pracovat v britském námořnictvu či v britské státní správě, musel se naučit anglicky. Z ostrova tak vznikl podivný hybrid: Malta je ostře katolická, jsou tam silné italské i arabské vlivy, ale zároveň působí dojmem, jako by to byla Velká Británie někdy kolem roku 1940 nebo 1950. V roce 1955 hlasovalo pětasedmdesát procent obyvatel Malty v referendu pro připojení tohoto ostrova k Velké Británii. Britská vláda to odmítla, avšak chtěla si Maltu zachovat jako vojenskou základnu. Tak to Malťané nepřipustili. V šedesátých letech vyhlásili nezávislost a v sedmdesátých letech donutili britskou armádu i celé Severoatlantické společenství, aby z ostrova odešli.

Angličtina, kterou se na ostrově kromě maltštiny (zvláštního, semitského jazyka s arabskými, italskými i anglickými vlivy) všude běžně hovoří, je ovšem pro Malťany dodnes zdrojem lukrativního byznysu, takže je to jazyk, jímž se učí i ve školách. Angličtina je na Maltě druhý jazyk. Italové na Maltu jezdí, když se chtějí naučit anglicky a nechtějí přitom cestovat až do tak studené a nepříjemné severské země, jakou je Velká Británie. Větší počty Evropanů, zdá se, chodí na Maltě do anglických jazykových škol.

Směsice životních zvyklostí "staré dobré Anglie" a intenzivního, vroucího katolictví, je však skutečně podivná. (Nezapomínejme, že Anglie je ve své většině protikatolická!) Po Maltě jezdí žluté, láskyplně zrestaurované autobusy, vyrobené někdy ve čtyřicátých a padesátých letech dvacátého století britskými automobilkami, které už neexistují. Jak reagovat na to, že řidič autobusu má nad palubní deskou vedle upozornění, aby si nezapomněl zapnout bezpečnostní pás, na ochranu obrázek Panny Marie s tlustým nápisem "Virgin Mary, Terror of Demons" (Panna Maria, postrach démonů). Má si být cestující v autobuse více nebo méně jist, vzhledem k tomu, že se pan řidič chrání svatým obrázkem před útokem démonů?

Malta je chudá země - policejními auty jsou tam (mimo jiné) i škodovky. Celý ostrov je plný favoritů, policie má ovšem něco lepšího - felicii. Maltský policejní automobil je v podstatě v barvách britských policejních automobilů, na dveřích má však skoro papežský znak a pod ním nápis: Domine, dirige nos! Hospodine, veď naši ruku!

Katolická víra je na ostrově tak intenzivní a, zdá se, tak předosvícenská, že to působí, jako by to, v co tito lidé věří, skutečně až hmotně existovalo - příliš vroucně v to věří příliš mnoho lidí - to přece nemůže být sebeklam? Co to vypovídá o našich vlastních "pevných vírách" a předsudcích?

Hlouběji jsem samozřejmě do života ostrovní země za tři čtyři dny nepronikl. Jakpak se tam asi žije normálním lidem, na ostrově, který přejedete křížem krážem v podstatě za hodinu? O tom, jaké tam asi mají postavení ženy, vypovídala nepřímo velká budova v hlavním městě Valetta s názvem: Ústav pro matky školního věku, stejně jako nesčetné videokazety v obchodech o tom, jak chtěla dívka ukončit nechtěné těhotenství, pak si ale uvědomila, že by to byla vražda, a tak... V místních Sunday Times četl v pondělí dopoledne starší pán rozsáhlý obranný článek na celou stránku, s titulkem "Mýtus údajné pedofilie katolických kněží"...

Malta je "pobritštěná" demokracie, ano, jakpak se ale demokracie asi slučuje s vroucí náboženskou vírou? Která nám samozřejmě poskytuje luxus jistoty v rozbouřeném světě...