Jsem udiven vášněmi v diskuzi o tom, jak prý Tomáš Pecina porušuje "normy slušnosti". On však tvrdošíjně a s obdivuhodnou vytrvalostí trvá na svých právech - daných mu zákonem. Občanská společnost může vzniknout teprve tehdy, když stát bude dělat pouze to, co mu zákon výslovně přikazuje, a občan vše, co mu zákon výslovně nezakazuje.

Občanská společnost je ta, kde si je občan VĚDOM svých práv a VYŽADUJE jejich plnění po úřednících, které si přece platí. Být státním úředníkem znamená vnímat svou práci jako službu. Služba je od slova sloužit a toto slovo v české rovnostářské společnosti nemá tradici. Proto možná i státní služba nefunguje tak, jak by měla, nebo i mohla... Být si vědom práv znamená v této zemi být prohnaným advokátem, anebo budoucím disidentem. Nebo obojí. Petr Uhl dokázal kdysi skloubit ku prospěchu svých přátel i jím prosazované politiky a práva obě role...

A protože stát je zde z vůle občana, a nikoliv naopak, očekával bych, že se ti, kdo budou chtít vládnout i za čtyři roky, budou snažit s občanem vycházet (za jeho peníze) po celé čtyři roky co nejlépe - ten poslední rok převd volbami zvláště.

Když nastupovala sociálně demokratická vláda, jednou z jejích priorit byla Státní informační politika a v ní pravidlo JEDNOU A DOST: jednou je do informačního systému státu poskytnut údaj, a je pak k dispozici všem oprávněným. Někteří sociální demokraté (byli to informatici se smyslem pro principy samosprávné společnosti) pak přesvědčili (velmi obezřetně a nepřímo) některé konzervativní politiky, aby (proti své ideologii i svým zájmům) na svých bedrech pronesli sněmovnou (a zvítězili v lítém boji s levičáckými byrokraty) základní zákon občanské společnosti - Lex Kužílek, zákon o svobodném přístupu občana k informacím státu... Tiše se přitom smáli v kuloárech, neboť aplikace tohoto zákona dokáže vychovat i sebezpupnějšího úředníka i ministra a občanovi dává netušenou moc. Občanů je vždy více, než ministrů, podnikatelů či úředníků. Taková byla vize, a taková je i realita. Tak to funguje v zavedené demokracii - jen se podívejte do Švédska nebo do Spojených států.

Je skoro čtyři roky "poté": Legislativní rada sedí ve stejné budově jako podatelna, pouze dokument odesílá na vnitro k dopracování jiná sekretářka - mailem, papírovou kopii vládní poštou. Ergo kladívko - vzorové řešení problému odpovědi na dotazy kolegy Peciny: ona sekretářka si vyžádá text (mailem) od vnitra či od leg-rady a s poděkováním za projevený zájem zašle panu Pecinovi požadovaný text. Do aplikace "Došlá pošta" (v Lotus Notes) si zanese do řádku "Pecinův dopis 128" příznak "vyřízeno". Pan Pecina slušně poděkuje, a pak ten legislativní paskvil strhá v Britských listech. Britské listy monitoruje tiskový odbor vlády (pan Šikula), ten dá do monitoru článek z BL s příznakem "hyena 1. stupně" a rozešle všem oprávněným. Odtud se monitor dostane do rukou Britských listů (v tomhle státě se všechno vykecá - v tajné prověrce dokumentové bezpečnosti, kterou prováděli před rokem důstojníci NATO, byl oceněn Úřad vlády jako nejděravější státní instituce - unikaly z něj i dokumenty přísně tajné, vyhrazené se běžně posílaly mailem...), a ty budou uspokojeny, neboť se s jejich připomínkou na vládě "pracuje".... Připomínku si přečte u ranní kávy místopředseda vlády Rychetský, řekne si "ty zku..... hyeny novinářský si myslí, že budou mít nějakou demokracii, tůhle...", otočí rollerem na myši a začne si u kávy číst další stránku monitoru.

Zákon zůstane v té podobě, v jaké je, pouze pár lidí na okamžik zapochybuje o zdravém rozumu a pudu sebezáchovy romantického bojovníka proti větrným mlýnům Peciny. A pak se jednoho dne národ probudí, zjistí, že na hranicích je ostnatý drát a teprve potom si vzpomenou na paranoidní řeči Britských listů - nyní Emigrantských listů... Nastane nová, recyklovaná kapitola dějin českého státu, boje za svobodu slova a občanskou společnost. Pokolikáté už...

Není to vlastně ideální stav? :))))