Britské listy

Milan Knížák prodal tři svá díla Národní galerii v době, kdy nebyl generálním ředitelem. Po dobu, co je ve funkci, žádná díla dosud Národní galerii neprodal, ale není žádný objektivní důvod, proč by k tomu nemohlo dojít. Ostatně, otevřete-li si nějaký světový slovník výtvarných umělců, hádejte, koho tam z těch českých - kromě Koláře - najdete?

Milan Knížák nikoho nenutil pod hrozbou výpovědi, aby pracoval na koncepci expozice umění 19. a 20. století. Koncepce je výsledkem práce širšího kolektivu (Blažíčková-Horová, Kolíbal, další a pochopitelně i Knížák) a ohlasy jak odborníků, tak zasvěcené veřejnosti jsou, myslím, převážně kladné. Pan Kreuzzieger žádný použitelný návrh nezpracoval a nepředložil. V každém případě je výběr autorů vždy subjektivní, Národní galerie opravdu není cosi jako telefonní seznam.

Jak jsem pana Knížáka poznal (okrajově dodávám, že mám třeba mínění o politice velmi od něj vzdálené), odlišné názory plně respektuje, je vždy ochoten o nich diskutovat a zamyslet se nad nimi, o umění a kultuře vůbec má hluboké znalosti. "Finanční přesuny", o nichž se tajuplně zmiňuje pan Kreuzzieger, jsou naprosto transparentní. Osobně si myslím, že řada výhrad proti Knížákovi má jádro i v tom, že po svém nástupu do funkce ředitele razantně zamezil jakémukoliv plýtvání s přidělenými finančními prostředky.

V prosinci loňského roku ředitel Knížák povolil panu Kreuzziegerovi úpravu pracovní doby z důvodu péče o dítě, a jelikož se stížnosti na nedostatky v jeho práci (které má paní ředitelka Blažíčková-Horová perfektně dokumentovány včetně odborného posouzení nezávislých odborníků) byly velmi četné, vyzval jej současně k nápravě a jako alternativu uvedl, aby pan Kreuzzieger případně zvážil své další setrvání v NG.

Generální ředitel váhal téměř tři měsíce podepsat připravenou výpověď, chtěl dát panu Kreuzziegerovi ještě šanci, nakonec ji podepsal v březnu tohoto roku, kdy se situace již stala podle názoru vedoucích pracovníků NG neudržitelnou. Výpověď byla schválena odborovou organizací NG, která mimochodem naprosto není složena z Knížákových nohsledů, v případě jiného kunsthistorika výpověď např.nepotvrdila, ředitel rozhodnutí respektoval, s dotyčným pracovníkem věc osobně projednal a přes odpor přímého nadřízeného dotyčného mu přidělil jinou, stejně placenou práci v rámci NG.

Ohledně výstavy Švabinského: Podle dobrozdání paní ředitelky Blažíčkové, opřené o příslušnou dokumentaci, neplnil pan Kreuzzieger své pracovní povinnosti a spolupráce se soukromou galerií byla podle ní za těchto okolností nevhodná (něco jiného by bylo, kdyby pro tuto galerii pracoval v rámci dovolené či výhradně v mimopracovní době - pokud by jeho činnost odpovídala ust. § 75 odst.3 zákoníku práce). O hodnověrnosti Kreuzziegerovy "argumentace" svědčí i to, že autorkou koncepce této výstavy není žádná pracovnice NG, ale paní doktorka Orlíková-Brabcová, která již 5 let v NG nepracuje. Architektem výstavy není manžel ředitelky sbírky pan arch.V.Hora ani žádný jiný zaměstnanec NG, ale ing. arch. Štajn.

Vážený pane Čulíku, opravdu nechápu, proč označujete Milana Knížáka za symbol "neetického a neprofesionálního kamarádšoftu" a proč považujete důvody pana Kreuzziegera, pro něž by "Knížáka neměla do žádné veřejné funkce v civilizované společnosti jmenovat žádná organizace" apriorně za relevantní. Tak závažná tvrzení by si snad měl slušný novinář aspoň trochu ověřit. Nebo se mýlím a v Anglii je hajdalácký postup tohoto typu běžný a v souladu s principy tamní žurnalistické etiky?

Ještě Vás ujišťuji, že v Národní galerii pracuji v důchodovém věku a vlastně pro radost (a mohu s tím kdykoli seknout), tyto poznámky jsem napsal z vlastní vůle. Vážně vůbec nepotřebuji vnucovat se do Knížákovy přízně, natož na stará kolena říkat něco, co si doopravdy nemyslím a do čeho jsem nevložil prsty jako ten příslovečný Tomáš. Jak jsem Knížáka trochu poznal, ani by o to nestál, to mi můžete věřit.