Britské listy o sobě prohlašují, že dávají prostor racionální a kritické diskusi, ale poznámky samotného pana redaktora Kotrby svědčí o něčem jiném. Pan Kotrba totiž uvedl rádoby triviální poučku, že každý ekonomicky vzdělaný jedinec ví, že ekonomika s více občany má jinou výkonnost (asi myšleno vyšší) než ekonomika s méně občany a dodává, že celek je výkonnější než může být součet všech jeho částí (prý je to princip kooperace). To zní učebnicově, ale přitom je to naprostý blábol. Nebo chce pan Kotrba tvrdit, že ekonomika SSSR byla ve své době například výkonnější než ekonomika Hong-kongu, a to protože se Rusům podařilo učinit ze všech svých svazových republik včetně satelitních zemí jeden velký trh a "kooperovat"?

Je jasné, že nejde ani tak o kvantitu, ale o kvalitu. Kdyby pan Kotrba pozorněji studoval ekonomickou literaturu, tak by věděl, že existuje něco jako teorie komparativních výhod, jenž je známá více než dvě stě let a která přesvědčivě postuluje, že i pro zemi, která je absolutně efektivnější ve výrobě třeba i všech produktů, je mnohem výhodnější se soustředit na výrobu, ve které má KOMPARATIVNÍ výhodu oproti jiné zemi. Jinými slovy, ze vzájemného obchodu mohou profitovat obě strany (vyspělá i méně vyspělejší), pokud se tyto soutředí na výrobu s komparativní výhodou (matematické odvození nechť si pan Kotrba vyhledá v nějaké solidné ekonomické učebnici). Vzájemný obchod nepotřebuje žádnou Evropskou Unii k tomu, aby mohl vzkvétat. Vzájemný obchod nepožaduje nic kromě svobody pro všechny strany si vybírat protistrany a svobodně sjednat podmínky obchodu. Panu Kotrbovi by se asi dvakrát nelíbilo, kdyby přišel do obchodu a prodavačka mu řekla, že si může koupit maximálně dva rohlíky nebo že si místo piva musí koupit víno. Co platí na úrovní běžného spotřebitele, to platí i pro obchod mezi státy resp. mezi občany různých států.

Toto platí v podmínkách svobodného obchodu, což bohužel není na pořadu dne. Státy stále intervenují a regulují trh všemi možnými dotacemi, subvencemi, cly a dovozními kontingenty, čímž narušují efektivní cenotvorbu a konkurenční prostředí a upřednostňují vybrané zájmové skupiny podle politické objednávky. Prvním pilířem Evropské unie je rádoby volný trh, jenž ve skutečnosti volným jenom pro vybrané. Volný trh je podle EU takový trh, kde se bude například obchodovat evropskými legislativci nadefinovaný eurobanán a euroslivovice. Není to trh, kde se výrobci denně snaží co nejlépe uspokojit potřeby potřebitelů a realizovat tak zisk, ale je to trh, kde výrobci s podporou EU budou spotřebitelům předkládat předražené produkty, a to ne podle preferencí spotřebitelů, ale podle lobbistické síly výrobců.

Pan Kotrba dále obhajuje nutnost sociální integrace a státních intervencí, ale nenabízí důkazy pro tato odvážná tvrzení a ani je blíže nespecifikuje. Proto tímto vyzývám pana Kotrbu, aby vysvětlil, co si pod těmito pojmy představuje v praxi a aby přednesl důkazy o tom, že tato státní regulace je nezbytná. Dále se ptám pana Čulíka, zda-li toto je ten racionální a nezávislý diskurs, který tak prosazuje...

Reakce Š. Kotrby: Neviditelná ruka trhu není vidět proto, že není...
Nechci tvrdit, že Tomáš Janča směšuje jablka s hruškami v příkladu s fungováním SSSR, i když tento příklad kulhá na obě nohy. Za prvé kooperace v SSSR neprobíhala na principu vzájemné výhodnosti, pokud vůbec probíhala, tak asymetricky a nedokonale. Byla navíc limitně determinována Kissingerovou "koncepocí uzbrojení" a ideologickým primitivismem tehdejších elit.

O kvalitu kooperace jde samozřejmě také - mj. i proto nechce Evropská unie státy "nepřipravené" - v tom naprosto souhlasím s panem Jančou.

Princip otevřeného a nezávisého diskurzu spočívá i v tom, že nejen ekonomičtí librálové mají právo na svůj hlas... A já nejsem ekonomicky závislý (píši proto, že chci, nikoliv proto, že musím) na přijetí svých názorů ani panem Jančou, ani šéfredaktorem.

Princip globalizace v sobě má zakódováno socialistické "antismithovství" - konkurenci "neviditelné ruky trhu" nahrazuje kooperací - až do stádia monopolu. Přijmeme li tezi, že při zmenšujícím se zisku (díky konkurenčním válkám) se hledá celosvětově jiný princip fungování ekonomiky - s menší mírou redundance i z toho vyplývajících rizik, je nasnadě, že monopolizační a korporativní snahy jsou na prvním místě. Dokazují toti nejúspěšnější multinacionální korporace, které jakýmikoliv způsoby se snaží ovládnout lokální trhy a podřídit je nediverzitnímu, nekonkurenčnímu chování v prostředí, jehož zásady a pravidla mohou definovat. Pokud používají metod spekulativního kapitálu, přelévání výnosů do daňově výhodnějších teritorií, hledání komparativních výhod na úkor ... (za tři tečky je možno dosadit cokoliv od místních daní a daňových úlev po korupční lobbing místní správy či exploataci neobnovitelných zdrojů a poškozování ekosystémů teritoriálně vzdálených a nevyspělých zemí), je pochopitelná snaha o regulaci tohoto nevhodného chování. I za cenu státních inherencí do konkurenčního prostředí, i za cenu regulace chování ekonomických subjektů orgány veřejné správy. Regulace prostředí je nutná např. u přirozených monopolů - telekomunikace, energetiky, dopravy, distribuce neobnovitelných zdrojů, ekologii. Je nutná i při definování ekonomických pravidel - např. finančního trhu. Jenutná i ve sféře veřejných služeb. Tam všude nahrazuje neviditelnou ruku trhu státní regulátor a určuje chování subjektů na trhu. I v těch nejkapitalističtějších systémech. Problémem je, že ekonomická činnost "nedemokratických" gigantů zásadním způsobem omezuje právo rozhodování a činnosti "demokraticky" volených orgánů - takže se vlastně jedná o konkurenci. O konkurenci moci. Kdo v ní zvítězí, ukáže budoucnost. Stále ještě platí, že všechna moc patří lidu... :)))

Cynismus analytika mi velí pokusit se o náznak prognózy - na základě volební aritmetiky a několika konstatování. Pokud bude platit systém pralamentní demokracie se spektrem politických stran, je počet zaměstnanců vždy větší, než počet zaměstanvatelů a zájem zaměstnanců lépe prosaditelný i mocensky... Síla globálních politicko-ekonomických vlivů bude vždy větší než síla regionálních. Globální kooperace ponese své plody :))) Zásadní změna může nastat až s omezením parlamentarismu - třeba pomocí většinového volebního systému či přímých voleb "nezávislých" "osobností". Ale z toho po nejbližší dobu strch nemám...

A abychom si rozuměli, já nutně nemusím hájit levici, stejně jako nemusím hájit prvicové koncepty. Blokovat informace a manipulovat s prognózami ve jménu jakékoliv ideologie však není ani správné, ani trvale udržitelné. Což Václavu Klausovi jako věrozvěstovi té jedině pravé ideologie vytkl i Joseph Stiglitz. Takže vlastně - já sám nejsem ničím zajímavý, ani objevný, ani provokující...