Travnou mi barvu dejte,
půjdu do zahrady,
zajat jest Pán, nastojte,
z Jidášové zrady!
Židé, ach, nevinného
Ježíše strkají,
provazy svázaného
přes cestu smejkají.

Modrou mi barvu dejte,
tvář Páně zmodrala,
nevinným udeřením
krví se zalila!
V domu u Kaifáše
do půlnoci hrají,
nevinného Ježíše
divně vysmívají.

Mořskou mi barvu dejte,
Pán drží mořský trest,
slzavé oči mějte
pro jejích směšnou lest!
Na stolici ho sází,
třtinou potloukají,
na jeho milostnou tvář
nevážně plvají.

Červené vezmu šaty,
Pán můj krev prolivá,
od hlavy až do paty, zmrskaný, omdlívá.
Všeho zranily metly,
i také udice.
Dosti jste, židé, bili,
ach, nebíte více!

Vezmu plášť šarlatový,
Pán v šarlatě stojí,
maje věnec trnový
za krále se stroji.
Krále svého ohavně
židé korunují,
tepou nemilostivě,
rouhavě klanějí.

V barvě pochodím vodní,
Pilát se umývá,
že smrti není hodný
Pán, lidu povídá.
Židé křičí: "Ukřižůj,
ukřižůj, Piláte,
císaře se nestrachůj,
odpovíme za tě!"

(...)