Vyprovázel jsem včera v poledne svou starší dceru a její kamarádku na pražské Hlavní nádraží, odkud jely vlakem do Berlína. Při vstupu do přistaveného rychlíku německých drah, jezdícího na trase Praha - Berlín - Hamburk, jsem si uvědomil, že v některých věcech Česká republika nedostihne asi Západ nikdy.

Vím, že tato kultura už na Západě, zejména v Německu, existuje dlouho, a dlouhodobě je taky kultivována. Jsem si také vědom kritiky na adresu Deutsche Bahn od čtenářů BL, žijících v Německu. Přesto je však onen minimální standard, z něhož se v Německu, zdá se, na železnici v Německu vychází, s českými poměry stále naprosto nesrovnatelný. Bude to tak opravdu vždycky?

Byl to hypermoderní vagón se stolečky, vypolstrovanými sedadly a v poledním letním žáru rozpálené Prahy i s - velmi vítanou - klimatizací. U každého stolečku byly zásuvky na 220 V pro zapojení počítače. Po vagóně byly rozloženy pro cestující výtisky jízdního řádu dané trasy. Nad příslušnými sedadly bylo jasně označeno, že jsou sedadla na danou trasu zakoupenou místenkou zadána..

Z celé scény bylo zřejmě, že někdo v německých vlacích, a to i na českém nádraží, usiluje o to, aby byl dodržován určitý základní standard. Těžko byla kvalitní služba německého vlaku důsledkem pouze iniciativy nejnižších zaměstnanců železnice - avšak vyšší manažeři zřejmě zvládají alespoň tu základní schopnost, jak své podřízené motivovat a přimět je k tomu, aby veřejnosti odváděli službu.

Vlak, kterým jsme o den předtím odjížděli z Uherského Hradiště do Prahy, nemohl být víc jiný. Byl to údajně sice taky rychlík, ale z předpotopní komunistické éry, s příčnými lavicemi. Místa, blokovaná zakoupenými místenkami, nebyla v kupé označena, cestující nám nevěřili, že máme místenky na jejich místa. "Vždyť nás sem průvodčí přímo do tohoto vagónu poslal, že tento vlak není místenkový." Číslo vozu nebylo zvnějšku označeno, takže se nedalo poznat, kam vlastně nastoupit. Na dotaz k průvodčímu, co je to vlastně za vůz, odpovídal průvodčí, jako bych ho tím dotazem urazil. Vždycky mě fascinuje, když požaduji od nějakého člověka službu, kterou má poskytovat, jako bych ho očekáváním, že ji poskytne, vlastně urazil.

Klimatizace? Celou cestu jsme se mlátili ve vedru. Přibližně 350 kilometrů jel tento vlak přes pět hodin! tedy průměrnou rychlostí 70 km/h... Do Prahy přijel s cca dvacetiminutovým zpožděním.

Umyvadlo na záchodě bylo tak černé a tak špinavé, že by dotekem s ním mohl člověk snad dostat mor. Okna byla nemytá snad celou řadu týdnů. Na záchodě chyběly papírové ručníky.

Ve vlaku nám nicméně během jízdy zkontrolovali jízdenky třikrát, nejenže přicházeli (různí) průvodčí, jednou přišel i revizor.

Zaujala mě ale jedna věc: když jsem se jednomu z průvodčích už blíže Praze - zcela přátelsky a mimochodem - zmínil o tom, že číslo vozu není vůbec označeno, že se na vagónu nepozná, kam ten vlak vlastně jede (německý rychlík měl trasu i destinaci cesty popsán na každém vagónu uvnitř i venku), že není u kupé označeno, že některá místa jsou obsazena cestujícími s místenkami, zahlédl jsem v jeho očích bezmocnost. Signalizovalo to: "Já ty vaše stížnosti nemám komu říct, on se o ně nikdo nezajímá." Situace zůstane navždy pořád stejná.

Mám docela strach, že se Česká republika může propadnout v ostré západoevropské konkurenci na úroveň nějakého takového Turecka, banánové republiky, rozvojové země. Příslušné ingredience - nezájem, bezmocnost a odcizenost lidí, jsou už na místě.

V takové rozvojové zemi existuje úzká vrstva bohatých, většinou zkorumpovaných podnikatelů - a na jejich potřeby jsou zaměřeny služby a spotřební trh. Pro země z třetího světa je právě charakteristické, že civilizace existuje pro bohaté. Na (bohatém) Západě existuje civilizace víceméně pro všechny.

Leccos ukazuje, že tímto směrem - drsnou stratifikací na malou vrstvu lidí, pro něž bude pracovat stát a ekonomika, a na ožebračenou většinu, kterou budou všichni ignorovat - to může v ČR dál pokračovat. Výrobky a služby se tu přece dnes už často prodávají skoro úplně za západní ceny - platy lidí zůstávají většinou "socialistické".

Jel bych býval z Hradiště do Prahy raději autobusem, ale i to je v současnosti docela anabáze. Opravuje se totiž hlavní silnice Brno - Uherské Hradiště, a tak je ta silnice trvale a celá po dobu mnoha měsíců, uzavřena. Nikde jinde v Evropě jsem se nesetkal s tím, aby byla celá hlavní silnice pro opravy dlouhodobě vyřazena z provozu. Cesta autobusem z Brna do Uherského Hradiště (vzdálenost 70 km) trvala minulý týden dvě hodiny... To už by se to za tu dobu možná dalo skoro ujet i na kole...:) Jak záporný vliv to všechno může mít na ekonomiku města... O tom nikdo před dlouhodobém uzavření této silnice neuvažoval? Už i jen taxíkáři v Hradišti si stěžují, že málokdo chce teď s nimi jezdit do Brna, protože objížďky znamenají, že je jízdné taxíkem do Brna o 1000 Kč dražší... Permanentně rozkopaná je hlavní ulice i v samotném Hradišti - kdosi poznamenal zcela bez naděje, že by někdo mohl jeho návrh realizovat: "proč tu ulici neopravují v noci?"

Nedostatek iniciativy, odcizenost a znechucení lidí a nezájem o inteligentní a nápaditá řešení může vést dlouhodoběji k propadu České republiky na úroveň země v Třetím světě. Co proti tomu dělat?